To je ten tesař z Nazareta

	To je ten tesař z Nazareta	8:40
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.83 MB]

Bratři a sestry, dnešní neděle, svátek Křtu Páně, v sobě obsahuje dvě velmi silné myšlenky. První je ta myšlenka předělu mezi tím, řekli bychom, skrytým a veřejným životem Pána Ježíše. Všimněme si, že se tam nepoužívá termín „soukromý“, to znamená privátní. Ježíš si nedělal nárok na to, že by něco v jeho životě bylo privátního, že by někdy byl on nějak uzavřen sám do sebe, ale dělí se ten jeho život, řekněme, na tu skrytou část a na tu veřejnou, přičemž ta veřejná část trvá zhruba asi desetinu toho života skrytého. Tedy to, co my považujeme za důležité, to veřejné působení, tomu předchází devět desetin života v ústraní, života nenápadného, ale i v tomto životě Ježíš byl sám sebou, byl synem Mariiným a byl Synem Božím. Na to bychom neměli nikdy zapomínat.

A druhá velmi silná myšlenka spočívá v tom, že Ježíš se postavil do jedné řady s lidmi, kteří si přiznali, že v jejich životě bylo něco špatně a že to chtějí napravit.

Kázání Jana Křtitele se neposlouchalo zrovna lehko, protože v Janově kázání pořád dokola zaznívala jedna stejná myšlenka: „Lidé, jste zlí. Děláte to špatně, napravte se. Vy jste sice zlí, ale Bůh vám nabízí možnost odpuštění, nepropásněte to.“ Ale podmínkou pro to všechno je právě přiznat si ty chyby, a to není jednoduché, to není snadné a asi všichni tušíme, že určitá dosti velká část posluchačů Jana Křtitele neposlechla, odešli. Ale ti, kteří zůstali, tak se jednak Jana ptali: „A co máme dělat? Jak to v našem životě má vypadat dál?“ A Jan jim dává praktické srozumitelné jednoduché rady, co dělat mají a čemu se naopak mají vyhnout.

Ale potom je zde další otázka. Ti lidé by chtěli udělat něco, aby tady byl nějaký předěl, aby se dalo říct: „Před a po.“ Chtějí udělat nějaké gesto, které by jim připomínalo ten moment, kdy si řekli: „Tak já budu žít lépe.“ A Jan sestoupil do vody Jordánu a ti lidé přicházeli k němu a Jan Křtitel, protože to byl takový praktik, tak využil to, co všichni víme, co všichni známe, všichni to používáme – očisťující schopnost vody. A tak těm lidem, kteří k němu přišli, oni se před něho postavili, sklonili se, eventuelně třeba i klekli, tak jim lil vodu na hlavu, ale nic při tom neříkal. Oni sami vyznávali svoje chyby, svoje hříchy. Vyznávali to, čeho se chtěli zbavit, v čem se chtěli polepšit.

A do této řady se zařadí Ježíš, Boží Syn. Tady tímto gestem Ježíš ukazuje a říká, co bude dělat v tom svém veřejném působení. Na začátku stojí v řadě s hříšníky, na konci na kalvárii bude ukřižován mezi dvěma zločinci. Ježíš tady ukazuje a říká, proč přišel. Když na něho přijde řada, Jan ho pozná. Už i to, že na něho přijde řada – Ježíš trpělivě, pokorně čeká v nějaké frontě. Boží Syn se postaví do řady s hříšníky, do řady s námi.

A když tedy na něho přijde řada a Jan Křtitel ho pozná… U Matouše a u Marka je zaznamenáno, jak Jan Křtitel protestuje a říká Ježíšovi: „Já bych měl pokřtít tebe?“ Ale Ježíš říká biblicky: „Nechme to tak, ať se naplní Písma.“ My bychom dnes asi to řekli jinak, dneska by to Ježíš taky řekl jinak, ale je tam v jeho gestech i v jeho slovech vidět ta vůle: „Já tady chci být. Já chci být s těmito lidmi, kteří cítí nějakou vinu a kteří se chtějí polepšit, kteří chtějí napravit sebe, i třeba svoje okolí, ale hlavně sebe.“

Bratři a sestry, na toto nezapomínejme, že Ježíš je na blízku se svou pomocí těm, kteří chtějí napravit sebe. My často přemýšlíme o tom, jak to všechno tady kolem nás napravit, ale Ježíš začal tím, že se postavil do té jedné řady s hříšníky. S těmi, kteří si to uvědomovali, s těmi, kteří chtěli změnu a s tou změnou začínali u sebe. Ježíš je vždycky na blízku těm, kteří chtějí začít znovu a lépe. Je jim nablízku se svým odpuštěním, se svou pomocí, se svou posilou.

A když se ještě vrátíme k té první myšlence, kterou jsem nastínil, do skrytého života. Nám se zdá často ten život nezajímavý, který žijeme, fádní, pořád je to dokolečka: práce, povinnosti, doma, starosti. Jeden den to skončí, druhý den se probudím, je to tu zase. Ale Boží Syn toto dělal víc než třicet let. Boží Syn i toto jaksi proměnil. On to nezměnil, nepřišel a neřekl: „Odteď to bude všechno jinak.“ Ne, on se zapojil do toho způsobu, do toho systému, ale změnil ho vnitřně. Protože to, co dělal, vždycky dělal opravdově, vždycky to dělal pořádně a na nic si nehrál.

Když se potom s ním setkávají v jeho rodišti lidé, tak říkají: „To je Ježíš, syn Josefův, syn tesařův. To je ten tesař z Nazareta.“ No, co to znamená? To znamená, že tu práci vykonával a že ji vykonával dobře, protože měl zákazníky a jeho dílo bylo známé. Takže Ježíš než začal mluvit, než začal učit, tak si také připravoval cestu, půdu tím, že pracoval poctivě, pořádně svýma rukama a že ti, kteří slyšeli jeho slova, si mohli říct: „Ano, vždyť my ho známe jako dělníka, jako pracovníka. Na jeho dílo je spolehnutí, tak tedy bude spolehnutí i na jeho slovo.“

Bratři a sestry, ať nás všechny tyto myšlenky provázejí v našem životě, ať už je skrytý nebo nějak veřejný. Ať nikdy na toto nezapomeneme.