Rozum a cit ve víře

	Rozum a cit ve víře	2:43
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.58 MB]

Bratři a sestry, ve Starém zákoně srdce bylo chápáno jako místo, kde sídlí rozum – rozum a vůle člověka, tedy takové to chladné uvažování. Ta síla k rozhodnutí se pro něco, ale na základě úvahy. Nám to připadá velmi zvláštní, ale bylo to tak. Naopak my chápeme srdce jako místo citu, radosti, smutku, bolesti, nadšení, rozhodnutí se pro něco, ale právě ne na základě nějaké úvahy, ale na základě toho nadšení. A slavnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova nám chce nabídnout a říct: „Člověče, spoj to. Spoj toto, protože ve své víře potřebuješ obojí. Musí tam být rozhodnutí, musí tam být úvaha rozumu, ale musí tam být také to nadšení, ten cit.“

Dnes máme možnost poděkovat za všechny ty chvíle, kdy nám bylo dobře v církvi, kdy nám bylo dobře s Ježíšem, kdy jsme se cítili dobře, kdy jsme cítili v sobě radost, pokoj. Ale máme v sobě taky obnovit to rozhodnutí, obnovit tady tu úvahu, která bude založena ať už na tom rozumu, na té chladné kalkulaci, „vím, komu jsem uvěřil,“ jak to říká svatý Pavel, anebo, jak jsme to slyšeli v tom druhém čtení, celou tu výšku, šířku, hloubku.

Ten dnešní svátek nám chce připomenout a chce říct: Ta víra, to nemá být jenom něco, co se týká něčeho, kousku. Nemá to být něco takového placatého, ale to je něco, co tě, člověče, provází tvým životem. A jako tvůj život je plastický, má různé podoby, různé tváře, tak všude takhle se můžeš setkat s Bohem, všude takhle on tě bude provázet. Někdy ho budeš víc vnímat rozumem, někdy víc citem, ale to už je na tobě. Je na tobě, abys to viděl a abys za to děkoval. To je smysl svátku, který dnes prožíváme.