Aby oči duše neosleply

	Aby oči duše neosleply	6:02
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.22 MB]

Homilie pronesená při mši za první noci kostelů konané ve Veverské Bítýšce.

Bratři a sestry, každá doba má nějaké své neduhy, nemoci. Tím teď myslím nemoci opravdu ty, které se týkají našich těl, anebo nemoci, jak se říká, které se týkají třeba chování stavu společnosti. A vždycky se v každé té době hledá, jak se tomu postavit, co proti tomu udělat. Jednou z takových nemocí dnešní doby je to, že lidé dělají mnoho věcí a ptají se, co z toho budu mít, jaký z toho budu mít zisk, užitek. A ta noc kostelů je takovým lékem, takovou medicínou na tento stav, protože do této akce se zapojují desítky, v každé farnosti většinou to bývá několik desítek lidí, a když se to sečte, tak je to v naší zemi několik tisíc lidí, kteří dávají k dispozici svůj čas, kteří dávají k dispozici svoje schopnosti a chtějí se rozdělit. A koneckonců všichni ti, kteří přijdou, aby viděli, slyšeli, aby navštívili, tak tím právě dávají najevo: „My chceme udělat také něco pro to, abychom se setkali jeden s druhým.“

Takovou svízelí v době Ježíšově, nemocí, která trápila tu populaci, byla slepota. Tady podle těch souvislostí, které my jsme nečetli všechny, tak z toho vyplývá, že ten Bartimaios jako dítě viděl. Narodil se jako vidící. Ale potom onemocněl a přestal vidět. Tedy věděl, jaké to je, když viděl. A proto, když slyší, že jde poblíž někdo, kdo by mu mohl pomoci, tak to chápe jako svoji velikou a možná jedinou šanci, a proto se té šance chytá, i když mu říkají: „Neobtěžuj. Neotravuj. Jsi přítěží.“ On ví, že může získat něco důležitého, něco, co jeho život změní radikálně k dobrému, k lepšímu.

Ježíš se ho ptá: „Co pro tebe můžu udělat?“ Ta otázka nám může připadat zbytečná, asi připadala zbytečná i Bartimajovi, ale ta otázka tam nezazněla ani tak kvůli tomu slepci, ale kvůli těm lidem, kteří byli kolem. Aby ti lidé si uvědomili, že ten Bartimaios je si vědom, že v jeho životě chybí něco důležitého, podstatného, krásného a užitečného, a že on má možnost to získat. Kvůli těm lidem, kteří stojí kolem, se Ježíš ptá, aby i oni si uvědomili, jak ten Bartimaios potřebuje vidět.

Bratři a sestry, Ježíš jednak pomáhá nemocnému člověku, vrací mu zrak, ale celé je to jakýmsi znamením pro všechny ty, kteří jsou toho svědky, a těm, kteří tam stojí okolo, Ježíš chce říct: „Mimo těch tělesných očí máte ještě oči duše a je potřeba, abyste se o ně starali, aby i ty oči duše neosleply. Aby neviděly právě jenom věci hmotné, věci, ze kterých může být zisk, ale aby viděly krásu, dobrotu, ale také bídu těch druhých. A aby vás ty oči duše vedly k tomu, abyste se ptali: „Co mohu udělat, aby ti druzí viděli? Jak jim mohu pomoci, aby i oni nabyli toho zraku?“

Bratři a sestry, tyto otázky se týkají i nás. Nejenom těch lidí, kteří stáli kolem. Máme dnes možnost setkat se jeden s druhým, podělit se o něco pěkného, krásného, mít spolu, jak se říká, dobrou vůli. Ať to není jenom dnes, ale ať je to i v další dny našeho života. A vždycky, když budeme nějakým způsobem stát na rozcestí, vzpomeňme na Bartimaja, který věděl, co chce, co je pro jeho život důležité, co je potřebné, co je dobré a potom za tím šel. Cele, ze všech svých sil, celým svým hlasem, jak mohl, volal: „Pane, ať vidím.“ I my se chovejme podobně a snažme se, aby to dobro, které nám bylo svěřeno, abychom ho jednak rozmnožovali, a také rozdávali těm, kteří jsou kolem nás.

Pane, ať vidím dary, které jsi mi dal, a ať jsem těmi dary užitečný.