Stojím tam s tebou, abys to všechno zvládl

	Stojím tam s tebou, abys to všechno zvládl	12:57
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, pomalu, ale jistě, končí vánoční svátky a vracíme se do všedního života. Jistě, ještě třeba nějaký den budeme mít doma vánoční výzdobu, tady v kostele taky ještě bude, ale pomalu, ale jistě, svátky jsou pryč. Nicméně, neměly by skončit ty vánoční myšlenky. Měly by nás provázet i dál. A proto nám církev jaksi staví před oči jednak proroctví proroka Izaiáše o Božím služebníkovi, a potom říká: „V Pánu Ježíši se toto proroctví naplnilo.“

Pokud jste si všimli, tak dnešní texty měly takový rám. Vlastně hned v první větě prvního čtení bylo: „Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil.“ A naopak poslední věta evangelia byla: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení.“ Svatý Marek schválně začíná vlastně svoje evangelium tímto vyprávěním. On začíná tím, že adresátům toho evangelia říká: „V Pánu Ježíši se splnilo to, co předpověděl Izaiáš. Radujte se z toho, mějte z toho radost, ať vás to posiluje.“

Svatý Marek dává tomu svému evangeliu takový zvláštní rám, takové zvláštní obrysy. Ježíš začíná svoje působení tím, že se staví do slova a do písmene do jedné řady s chybujícími lidmi, s těmi, kteří sami sebe označují za hříšníky. A končí svoje veřejné působení v okamžiku, kdy je přibit na kříž zase mezi hříšníky. Začíná a končí úplně stejně. Marek toto schválně zdůrazňuje a připomíná a říká: „On ví, proč to dělá. On ví, proč přišel.“

Bratři a sestry, my jsme někdy takoví hodně smutní z toho právě, když se setkáváme se zlem kolem nás nebo i v nás a říkáme si: „ Co si s tím mám počít? Jak to mám zvládnout?“ A právě tady ten obraz Ježíše Krista, který začíná tím, že se postaví mezi chybující lidi, a končí zase svoje působení tím, že umírá za tyto chybující lidi, nás má posílit.

Prorok Izaiáš z Božího popudu přednesl tady tu Píseň o Božím služebníkovi někdy kolem roku 550 před narozením Pána Ježíše a bylo to v Babylóně. A zase jediný důvod bylo podpořit, posílit to sebevědomí národa, který byl v zajetí, který byl ve vyhnanství, říct jim: „Bůh na vás nezapomněl.“ Ale zase Izraelité měli tendenci, jak to mají lidé většinou, představují si, že vysvobození přijde silou. Vzpomeňte si na to, jak už se vlastně v padesátých letech říkalo: „Už bude zase válka. Na Západě se na to nevydrží dívat.“ Silou, člověk má tendenci řešit konflikty silou. A tady tato Píseň o Božím služebníkovi říká: „Ano, Bůh to bude řešit, ale jinak – jinak, než vy byste čekali. Použije úplně jiné prostředky. A pro nás má být toto upozorněním a takovým naťuknutím, kdy prorok nám chce říct: „A, člověče, přemýšlej, jestli i ty bys v životě nemohl používat jiné cesty. Aspoň je hledej, aspoň o tom přemýšlej. A když zjistíš, že je to dobré, tak po té cestě jdi. Hledej, přemýšlej, namáhej se.“ To je poselství, které nám církev vedena Duchem svatým předkládá v Božím slovu – abychom ty dny, které označujeme jako všední, pracovní, abychom je neprožívali jenom mechanicky, protože když je budeme prožívat mechanicky, tak nás to bude ubíjet. Ale naopak církev chce, abychom do toho zapojili to nejlepší, co v nás je, tak, jak to udělal Pán Ježíš. On šel a postavil se mezi ty, kteří čekali na křest Jana Křtitele.

Než budeme dál mluvit o Pánu Ježíši, bude užitečné zastavit se u postavy Jana Křtitele. Četli jsme, že Jan kázal. Nekázal překvapivě v synagogách, tedy na místech, kde se židé shromažďovali, kde slavili svoje svátky, ale kázal u cesty, kde chodili lidé. Jan Křtitel nekázal v dny sváteční, ale v dny všední. Když lidé šli do práce, z práce, za obchodem, vyřizovat věci, Jan tam stál a mluvil. Tady už z toho vidíme takový, řekli bychom, krásný pastorační přístup, kdy Jan nečeká, až oni přijdou za ním, ale on jde tam, kde oni jsou. Neříká: „Přijďte za dva, za tři dny někam,“ ale postaví se tam, kde jsou, a mluví.

Mluvil na vícero místech, asi na třech místech, střídal to, ale nejčastěji mluvil mezi Jerichem a Jordánem. Pro nás je to jenom zeměpisné místo. Pro Izraelity je to místo velmi symbolické, protože do zaslíbené země jejich předkové přišli právě tudy. Jozue dostal příkaz od Boha, aby uspořádal ten zástup lidí tak, že vepředu šla archa, a když kněží, kteří nesli archu, vstoupili do vod Jordánu, tak se voda ztratila. Z jedné strany odtekla a na druhé straně zůstala stát, jak říká Písmo, daleko a stála jako zeď. Vlastně se zopakoval zázrak, který se stal v Rákosovém moři. Ale zopakoval se proto, že to už byli jiní lidé. To už byla druhá generace. To nebyli ti, kteří odešli z Egypta, to už byli jejich děti. A Bůh jim říká: „I na vás myslím, i vy můžete se mnou zažít velké věci,“ a zašli do Zaslíbené země.

Když se vraceli právě z babylonského zajetí, tak se většinou vraceli právě přes Jericho o tady přes tento brod přes řeku Jordán. Pro Izraelity tady to místo v tom břehu Jordánu bylo znamením nového začátku, znamení velkých a důležitých věcí v životě jednotlivců i celého národa. A proto tam Jan Křtitel stojí, mluví k nim a vlastně jim říká: „Vraťte se k těm kořenům. Vraťte se k tomu krásnému, co bylo na začátku, a to se snažte oživit.“ My to můžeme říct trošku jinak: „Připomínejte si v ty dny všední to, co jste slavili o Vánocích. Z toho žijte, z toho čerpejte, tím proměňujte ty svoje pracovní dny.

Jan Křtitel říká takovou zajímavou věc: „Za mnou přichází mocnější. Nejsem hoden, nezasloužím si, nemůžu si dovolit, abych mu rozvázal řemínek u sandálů.“ V komentářích od rabínů, kteří komentují Starý zákon a dávají předpisy, tak rozvazovat sandály někomu, to byla snad nejhorší práce, jaká mohla být. Bylo to ještě potupnější než umývat těm návštěvám nohy. A židovský otrok nesměl být nucen k tomu, aby svému pánovi rozvazoval řemínek u sandálů. A Jan Křtitel říká: „A já si to nezasloužím!“ Tak velkou má Jan Křtitel úctu k Pánu Ježíši, k Zachránci. A teď si představte, že ten Zachránce tam přijde, pokorně vystojí tu řadu, počká, až na něho dojde řada, a chce se nechat pokřtít.

Tady u Marka nemáme ten dialog, je u Matouše, kdy Jan protestuje, protože mu to připadá nemístné, ale Ježíš dobře ví, co dělá. Ale on tam stojí, protože ví, pro koho tam stojí. Ne proč, ale pro koho – pro každého z nás, aby říkal: „Já jsem tady, abych ti pomohl nést tebe samého takového, jaký jsi. Abych ti to pomohl nést, abych ti to všechno pomohl zvládnout.“

„Nebe se otevřelo, ozval se hlas a byla vidět holubice.“ Pro nás je to zase něco, řekneme si: „Je to nějaký obraz.“ Čeho, proč? Když se nad tím zamyslíme, tak si uvědomíme, že k tomu, aby naše zážitky byly jaksi úplné, dokonalé, potřebujeme vidět obraz a slyšet zvuk. Když se stane a nejde v televizi zvuk, tak je to docela zajímavé. Jako malé děcka jsme se dívali na rakouskou televizi. Moc jsme německy neuměli, a tak jsme se domýšleli, o čem si tam povídají, o čem ten film je, a většinou jsme se domýšleli špatně. A to je ono. Bůh nechce, abychom se domýšleli špatně, ale Bůh chce, abychom ho dobře pochopili, a proto s námi komunikuje způsobem, který je pro nás přijatelný. Proto je tam obraz, proto je tam to slovo.

To slovo, které tady vychází v evangeliu z úst Boha Otce: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení,“ v tu chvíli platí pro Ježíše. Ale platí pro každého z nás. Jednak pro každého z nás platí to, co říká prorok Izaiáš. Říká: „I ty buď Božím služebníkem. I ty buď služebníkem, kterého Bůh podporuje.“ Tam je v tom Starém zákoně pro tu podporu a pro toho Ducha, když se říká: „Vložil jsem na něj své Ducha,“ tam je v hebrejštině použito slovo, kterým se označuje vítr. Vítr se nedá chytit, nedá se spoutat, nemůže si ho někdo doma zavřít. Vítr je naprosto svobodný. A toto je obraz toho, kdy prorok říká: „Bůh ti dává svobodu. Mnoho věcí tě, člověče, spoutává, ale Bůh ti navrací svobodu.“

Takže abych to celé nějak zakončil. Jsme vyzváni k tomu, abychom myšlenky ze svátků prožívali i dál, aby to nějakým způsobem osvětlilo, prozářilo, aspoň trošku proměnilo ty naše dny všední. A když se setkáme s nějakými chybami, hříchy, slabostmi a bude nás to moc a moc zneklidňovat, bude nás to štvát, vzpomeňme si na Ježíše, který stojí frontu k Janu Křtiteli. On říká: „Stojím tam pro tebe, stojím tam kvůli tobě a stojím tam s tebou, abys to všechno zvládl.“ Ať je nám toto radostí a posilou.