Rubrika
HomilieNezneužívat tísně druhého člověka, ale podat pomocnou ruku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, misie mají dva rozměry – blízký a vzdálený, ale vždycky tam platí, že misie znamená poslání. Aby to poslání nějakým způsobem bylo naplněno, realizováno, tak tam musí být člověk, který je ochotný se nasadit, který se nadchne nějakou myšlenkou a jde a pracuje pro uskutečnění této myšlenky, proto taky, aby získal, aby seznámil s tou myšlenkou další lidi.
Obojí misie jsou velmi těžké. Co můžeme udělat pro ty vzdálené misie? Modlit se za ně, poslat tam nějaký balíček, poslat peníze. Ale pak jsou tady ještě ty misie blízké, ty naše. A tam je to ještě těžší, protože tam ani nemá moc smysl posílat někam nějaké peníze, nikoho si nemůžu koupit, nemůžu ho uplatit, ale mám ho získat, toho člověka.
Bratři a sestry, pomalu, ale jistě Evropa se začíná stávat misijním územím. Proč? To víme, proč. Protože Evropa zapomíná na text dnešního evangelia, na to, že mám mít rád Boha nejvíc a bližního jako sám sebe. Protože Evropa často i zapomíná vůbec na tu myšlenku, že ten vedle mě, kdo stojí, je můj bližní. A tady tyto misie v těch starých kontinentech jsou ještě mnohem těžší než misie v těch územích, kam ještě misionáři nepřišli. Proč? Protože v Africe, v Asii se misionáři setkávají s lidmi, kteří o Pánu Ježíši nikdy ještě třeba neslyšeli, ale mají o to zájem. Kdežto tady v Evropě většina lidí slyšela, ale mnozí řeknou: „Mně to nezajímá. Dejte mi s tím pokoj. Já mám jiné starosti, jiné zájmy.“ O to je to těžší, o to je to obtížnější. Ta misie uvnitř vlastního národa, na tom místě, kde jsem, kde stojím, to je velký úkol současné církve tady v Evropě a, jak se říká, ve starých kontinentech. My všichni dokážeme v podstatě říct, jaká ta situace je, dokážeme ji analyzovat, říct proč to tak je, ale najít cestu jak dál, to je to obtížné.
Na té cestě hlásání evangelia by nás neměly odradit neúspěchy. I ten nejlepší misionář, Pán Ježíš, zažil, kdy mu lidé řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to má poslouchat!“ a už s ním nechodili.
Ale slyšeli jsme o jiné misi v dnešním evangeliu, kdy přichází člověk, který je nepřátelský. Chce Ježíše „chytit za slovo“, načapat. Je to slovíčkaření, je to taková přetahovaná. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to snaha z Ježíše buď si udělat legraci anebo dokázat, že on těm věcem nerozumí tak, jak by rozumět měl.
Které je největší? Ježíš, který dobře ví, s jakými úmysly ten člověk k němu přichází, ho dokáže přijmout. Právě proto, že je ten nejlepší misionář, tak mu nevmete do tváře: „Co to na mě zkoušíš? Co to tady hraješ?“ ale klidně to strpí a odpoví. A ten člověk, jehož jméno neznáme, přišel s tím, aby Ježíše nějakým způsobem zostudil, tak naráz odchází a cítí se obdarován. On dobře ví, že Ježíš mu to mohl vnést do tváře, on dobře ví, že Ježíš prohlédl tu jeho lest, ale ten člověk oceňuje to, že Ježíš to nedal najevo, a potom ten člověk odchází se slovy, která bere jako myšlenku na přemýšlení. Říká si: „Co to pro mě znamená?“
Tato Ježíšova mise dopadla, můžeme říci úspěšně. Získal někoho na svou stranu. Ale, jak říkám, v evangeliu máme i mise, kdy to nedopadlo, kdy se ti lidé od Ježíše odvrátili. Tam je to řečeno proto, abychom my nepodléhali nějaké malomyslnosti, když se nám něco nepodaří, aby nás to neodradilo, abychom to nevzdali.
V čtení ze Starého zákona jsme slyšeli v podstatě to stejné co v evangeliu. Týkalo se to lásky člověka k člověku. Ježíš končil to svoje poučení: „Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Co to je? Zákon a Proroci, obě ty slova jsou psána s velkým písmenem, tedy něco to označuje. Proroci, to bychom asi dokázali vysvětlit, to jsou knihy prorocké. Čteme tady často z Izaiáše, z Jeremiáše, z ostatních knih. Proroky dělíme na malé a velké. Mimochodem, to dělení na malé a velké proroky, to neznamená, že někteří by měli úkol větší, někteří menší, ale to znamená, že po některých prorocích nám zůstaly celé knihy, sbírky jejich výroků, a po některých prorocích jenom třeba maličké spisky. Takže to je děleno podle toho, kolik písemných dokladů po nich zůstalo. Není to rozhodně nějaké hodnocení právě jejich mise, jejich poslání, jejich úkolu.
A co je to ten Zákon? Zákonem se myslí především druhá kniha Mojžíšova, tak tomu říkáme my, a jádrem druhé knihy Mojžíšovy je uzavření Smlouvy. To jsou kapitoly 21 až 23, my jsme četli z prostředka, z kapitoly 22. Jádrem Nového zákona jsou Pašije, umučení a zmrtvýchvstání Pána Ježíše, velikonoční událost. Jádrem Starého zákona je uzavření Smlouvy na Sinaji, to, čemu my lidově říkáme, že Židé dostali Desatero. A my jsme slyšeli kousek vyprávění právě tady z této nejdůležitější části Starého zákona.
Začínalo to slovy: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho.“ V originále je „nesužuj hebreje“. Kdo je to hebrej? Děcka, z náboženství, vzpomenete si, co to znamená? Bezdomovec. Hebrej znamená bezdomovec. Takhle říkali Egypťané Izraelitům. To jsou ti, co se sem přistěhovali, co sem nepatří. Oni tady nemají domov.
Izraelité tam přišli proto, že doma měli hlad. Tak šli do země, kde bylo dost obilí. Ale ti obyvatelé se na ně pořád dívali, jako „oni sem nepatří“. Bylo to takové označení hanlivé. Takže když právě oni slyšeli tady o tomto, tak to pro ně nebyl prázdný pojem. Uvědomme si, že ti Egypťané jim to říkali čtyři sta let „to jsou ti bezdomovci“.
Potom dál je tam ještě řečeno, jak Bůh bude jednat. Protože, když si někdo bude stěžovat, „uslyším jejich stížnost“. Někdo si říká: „Ano. Bůh je všemohoucí, vševědoucí, on to všechno ví, on to všechno slyší. To známe. Když se modlíme, doufáme, věříme, že nás slyší.“ To bereme, ale tak nějak automaticky. Pro Izraelity, kteří stáli pod horou Sinaj, to bylo slovo, které se uskutečnilo.
Když se zjevuje Bůh Mojžíšovi v hořícím keři, tak říká: „Slyšel jsem nářek synů Izraele v Egyptě. Pošlu tě tam a ty je odsuď vyvedeš.“ A Mojžíš přijde do Egypta a říká: „Bůh slyšel váš nářek.“ Pro ty Izraelity to bylo něco, co se uskutečnilo. Pro ně to nebyla jenom věta, o které si říkali: „Jo, to platí, to známe,“ ale oni věděli: „To funguje!“
A co celé to povídání ze Starého zákona chtělo říct Izraelitům a co chce říct i nám? A sice je to příkaz, aby člověk nezneužíval tíživého postavení toho druhého. Někdo se dostal do nesnází, třeba potřebuje ty peníze, a já mám dvě možnosti. Já ty peníze mám. Buď mu pomůžu anebo ho ještě do toho zatlačím. Nezneužívat tísně druhého člověka. Nezneužít toho, že se mu něco nepovedlo, že on je v nějaké svízelné situaci, že prožívá nějaké neštěstí, ale podat pomocnou ruku.
Bratři a sestry, toto bylo vyhlášeno asi plus mínus tisíc let před narozením Pána Ježíše. Staří Římané, staří Řekové nazývali Izraelity, všechny tam ty národy barbary. Barbaři tisíc let před narozením Pána Ježíše už mají příkaz „nebudeš to dělat ještě těžší, nebudeš využívat toho, že někdo je ve špatném, tíživém postavení“. A teď prošly nějaké tři tisíce let, a co musíme říct? No, nejsme vůbec o nic dál. Proč? Protože mnozí zapomněli na text dnešního evangelia.
Bratři a sestry, někdo by mohl namítnout: „Že jo, dneska je to jiné. Jednak my nejsme bankéři, ten systém už je postavený úplně nějak jinak. Když někdo ovdoví nebo když někdo přijde o rodiče, tak stát vyplácí nějaké sociální dávky. Samozřejmě mohlo by to být lepší, není to ideální, ale něco tady je. Tak proč se tím zabývat? Má to platnost i pro nás?“ Má. Protože v každé společnosti a v každé době budou lidé, kteří budou takzvaně vyčuhovat. Budou mít, lidově se říká, toho černého Petra nebo budou takzvané černé ovce. Takhle je označujeme. Jsou to ti lidé, kteří se nedají nějakým způsobem zařadit do toho průměru. Nějakým způsobem se odchylují, je na ně vidět. A ten text ze Starého zákona nám chce říct: „Nebudeš to těmto lidem dělat ještě těžší. Nebudeš se jim posmívat, nebudeš je nějakým způsobem srážet ještě hlouběji, ale podáš jim pomocnou ruku.“
Bratři a sestry, to je také úkol pro tu misi blízkou, pro tu misi každého z nás, pro tu misi, která probíhá kolem nás a v našem životě. Je to mise velmi obtížná, není jednoduchá, ale Bůh od nás čeká jednu důležitou věc: naše rozhodnutí, a sice: „Já to Bože s tvou pomocí zkusím“.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, drazí farníci. Zdravím vás z fary ve Veverské Bítýšce a chtěl bych se společně s vámi kratince zamyslet nad texty 30. neděle liturgického mezidobí, neděle, kterou právě prožíváme.
Vezmeme to od evangelia. Je to úryvek z Matoušova evangelia, 22. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, první čtení nás uvádí do izraelského společenství, které putuje pouští. Evangelium zase nás vede do Svatého týdne, někdy ve středu nebo tak nějak. Ježíš měl ten den, řekli bychom, dvě takové rozmluvy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Když se řekne přikázání, třeba Boží nebo vůči Bohu, tak my se často domníváme, že to půjde právě tou cestou, jako musíš někam dojít, musíš něco odříkat a podobně. Ale jestli jste dobře poslouchali už i to první čtení, byly to příkazy, ale vždycky se to týkalo člověka: Neutiskuj, ber ohled, nezapomeň, že i ty jsi byl v této tíživé situaci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, budeme se zamýšlet nad druhým čtením z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Je to text už velice bohatý na myšlenky. Něco apoštol Pavel jenom tak naťukne a něco rozvádí dál.
Třeba tu první věc, kterou vlastně tak nějak naťuknul, tak to bylo to, že on se raduje z úspěchu, který zažil v Soluni, že ta církevní obec se velmi rychle rozrůstala a byla taková opravdová, ryzí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, dnešní evangelium navazuje myšlenkově na evangelium z minulé neděle. Pořád jsou kolem Ježíše farizeové, tedy ti, kteří se snaží orientovat, dobře se orientovat ve všech Božích nařízeních a příkazech. Už vlastně jenom opakuji, že oni měli 365 příkazů, 248 zákazů. A teď: jak poznat, co je to nejhlavnější? Který ten příkaz je ten nejhlavnější a nejdůležitější? Obyčejný člověk vpodstatě nemá šanci nějak to nalézt. A co by se stalo, kdyby asi obyčejný člověk to nesplnil? Ježíš odpovídá, dává odpověď, která je ale asi překvapila. Více...