Ježíš je ten, který sytí lidské potřeby a touhy

	Ježíš je ten, který sytí lidské potřeby a touhy	16:32
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.44 MB]

Bratři a sestry, v noci jsme sledovali svatého Matouše, který nám odpovídal na otázky ohledně příchodu Božího Syna, ohledně příchodu Vykupitele, my bychom řekli, globálně, z pohledu celého lidstva. Svatý Lukáš se na to dívá pod jiným úhlem. Svatý Lukáš na začátku srovnává pýchu a pokoru. A potom, celá ta scéna je neustále v pohybu. A Lukášovi jde o to, aby „chytil“ svoje posluchače a dovedl je do Betléma. To je jádro, to jsou myšlenky, které se prolínají celým tím textem, který jsme teď, před chvílí slyšeli.

Když ten text více rozebereme. „V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl proveden soupis.“ Císař chce vědět, kolik má lidí kde, v které provincii, ale nejde mu o to, aby to věděl z nějakého důvodu, že by těm lidem pomohl, ale jde mu o to, aby z těch provincií co nejvíc vyzískal.

To sčítání se konalo na podzim, to víme, když sklidili úrodu, a bylo oznámeno rok dopředu, aby s tím všichni počítali, protože tam nešlo jenom o to, že každý má jít se nechat zapsat do svého rodného města, ale že tam má zůstat. Šlo o to, aby se lidé vrátili k půdě, kterou měli, kterou vlastnili, a aby ji začali obdělávat. Byl to určitý znak nevolnictví, otroctví – snaha určit těm lidem: „Ty budeš bydlet tady!“ Židé to dál chápali, tady toto sčítání, jako takové dovršení jejich poroby. Vládli jim Římané, cizí okupační mocnost, a Židé moc dobře věděli ty dva hlavní důvody, proč císař toto sčítání nechává dělat: aby věděl, kolik se má zaplatit daní, a aby věděl, kolik je kde lidí s toho titulu, kolik je schopen postavit legií, eventuelně tady v Judsku kolik legií tam má poslat, aby tam udržely pořádek.

Tedy toto sčítání, které, jak Lukáš připomíná, bylo první v celé Římské říši, je výsledkem nebo projevem velké Augustovy pýchy, nadřazenosti toho, kdy on říká: „Já si to mohu dovolit. Já jsem váš pán.“

Augustus byl celkem posedlý prováděním různých sčítání a máme zaznamenány zprávy, že tu a onde sčítal různé provincie, ale v tuto chvíli ta pýcha dostoupila nejvyššího možného bodu, kdy říká: „Uděláme to na celém světě,“ tedy tehdejším světě celé Římské říše.

Na druhé straně tady stojí, řekli bychom, skutek Boží, příchod Božího Syna, kdy Boží Syn se stává zranitelným, smrtelným, potřebuje pomoc, stává se chudým a pokorným. O té pokoře se dost často mluví, téměř to zní jako fráze, ale je potřeba si uvědomit, že to tak skutečně bylo a že toto byl jeden z důležitých znaků, jedno z důležitých poselství, které Ježíš chce předat tomuto světu. Bůh přichází v pokoře.

První takový moment, kdy se dává Josef s Marií do pohybu, je ta zmínka právě o tom, že musí do Betléma. Všimněme si, že tady do toho Betléma je neposílá anděl. Neříká jim: „Micheáš prorokoval, že se Spasitel narodí v Betlémě. Musíte se přestěhovat z Nazareta do Betléma.“ Ne, Bůh využívá i přirozené prostředky, přirozené metody. Dokonce metody nebo spíše úmysly, které jsou nepřátelské. Myslím, to Augustovo sčítání není projevem přátelství vůči Židům, spíše naopak.

Je to pro nás upozornění, když čteme v tyto dny o tom, že se zjevují andělé, ohlašují velké Boží skutky, někoho někam posílají, je tato věta o tom, že Josef s Marií jdou do Betléma, pro nás důležitým upozorněním, že Bůh mnohem častěji využívá tyto přirozené prostředky, přirozené metody pro uskutečnění svého díla a my bychom to neměli přehlédnout, neměli bychom to podceňovat. Když se někde mluví o nějakém zjevení, tak všici mají oči, jak se říká, oči navrch hlavy a honem poslouchají. Ale když plyne život den ze dne, tak jsme v takovém pokušení brát to automaticky a nemyslet na to, co děláme a co se děje kolem nás. Byla by to škoda a mohlo by nám něco důležitého uniknout.

Šli do Betléma. Betlém znamená „město chleba“, místo, kde je chléb. Ježíš Kristus se narodí právě v tomto místě, protože on je ten, který bude sytit.

Ještě bych se zmínil o tom, že když byli tam, naplnil se jí čas, měla porodit a porodila. V mnoha filmech, v mnoha příbězích je ta situace líčena tak, že Josef s Marií přijdou někdy odpoledne do Betléma, honem se dají zapsat, do večera hledají nocleh, který nenajdou. Ježíš se narodí v jeskyni, ve chlévě. Za dva, za tři dni přijdou mudrci od východu a Josef s Marií potom na andělův pokyn utíkají do Betléma.

Historicky to probíhalo mnohem pomaleji. Přišli do Betléma a pobyli tam asi tři měsíce, než se Ježíš narodil. Tedy nehledali nocleh jeden večer, ale tři měsíce neměli, kam by hlavu složili. Celkem pobyli v Betlémě, než odešli do Egypta, asi rok a půl.

Bratři a sestry, ta situace byla mnohem složitější, než my si myslíme. Proč to tady tak zmiňuji? Když na nás dolehne nějaké těžkost a probíhá to den, dva, tak si říkáme: „To vydržím.“ Jo, ještě ten týden se dá vydržet, ale roky, měsíce? Kdo to má vydržet? Vánoce nám připomínají: I Boží Syn, i ti jeho nejbližší to vydrželi a zvládli to. I v tomto nám chtějí být příkladem. V tom, když se má zvládnout něco nepříjemného, co trvá dlouho.

„Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí.“ Slovíčko prvorozený, to je právní pojem, který nacházíme už v knihách Mojžíšových, a tento právní pojem říká, že prvorozený syn je zasvěcený Bohu. Každý prvorozený syn patřil Bohu a musel být vykoupen. To je to, co udělali za čtyřicet dnů po Ježíšově narození, když šli do chrámu a přinesli oběť na poděkování za život tohoto prvorozeného. Ježíš je víc než prvorozený podle Mojžíšova zákona. On je skutečně ten první, který přichází, aby to všechno obnovil, aby to vrátil zpět a řekl: „Můžete být zase šťastní tak, jako byli Adam a Eva v ráji, než se postavili proti Bohu.“

„Položila ho do jeslí.“ A tady už se setkáváme s tím, co Ježíš bude dělat celý život, a Lukáš to zmiňuje schválně, protože se to bude linout jako taková ta červená nit celým Lukášovým evangeliem. Ježíš je ten, který bude sytit. Bude sytit všechny lidské potřeby a všechny touhy. Přijde za ním matka a řekne mu v Káni Galilejské: „Už nemají víno. Něco s tím dělej.“ Přijdou za ním lidé a budou křičet: „Ježíši, synu Davidův, uzdrav mě! Vrať mi zrak!.“ Budou za ním přicházet a budou žádat radu: „Mistře, řekni mému bratrovi!“ Budou za ním přicházet a budou křičet: „Odpusť mi moje chyby, moje hříchy!“ A Ježíš toto všechno bude slyšet a tuto všechnu touhu bude sytit. Bude naplňovat naše očekávání a nakonec dá za pokrm sám sebe.

Bratři a sestry, Vánoce nám připomínají, že Ježíš Kristus často udělá něco, nad čím budeme muset přemýšlet, něco, co se nám nebude líbit, něco, co se nám nebude zamlouvat, a my si budeme říkat: „Já bych to neudělal, nebo bych to udělal nějak jinak.“ Každý člověk se má narodit v domě, má být položen na lůžko. Ježíš se narodil v jeskyni. Už od druhého století přicházejí věřící na to místo a říkají: „Tady se narodil Boží Syn.“ Nebyl položen na lůžko, ale byl položen do jeslí. Jesle, to je místo, odkud svoji potravu berou zvířata. Když to srovnáme s nařízením Augusta: „Jděte, přestěhuje se. Dělejte, co vám nařizuji!“ tak tady skutečně vidíme tu obrovskou Ježíšovu pokoru. Nakonec se on sám stane v eucharistii chlebem pro všechny. A s tou jeskyní? V jeskyni se narodil a v jeskyni byl pohřben. Matka ho zavinula do plenek a nakonec při jeho pohřbu ho zavinuli do plátna, kterému se říká la sindone.

Bratři a sestry, Lukáš toto zmiňuje schválně. On nám nechce kazit vánoční atmosféru, ale chce říct: „Ježíš, který přináší tu radost, pokoj, záchranu, Ježíše to stálo velké úsilí a pro něho to byla velká práce, velká námaha, jeho to stálo velkou oběť. Člověče, nezapomeň na to. Když toto budeme mít na mysli, potom se můžeme radovat s Vánoc.

Blízko byli pastýři. Pastýři jsou osoby, které se starají o stádo. To stádo nebylo jejich. Za peníze se o to stádo starali. Ale když se peníze zpozdily nebo pastýři měli hlad, tak zabili nějakou tu ovci a z toho žili. Rabíni říkali, že pastýři nemají vyjasněné majetkoprávní vztahy, a proto nemohou být svědky u soudu. Pastýř byl nevěrohodný svědek pro izraelský soud. Pro Boha byli pastýři naprosto věrohodní a pastýři jsou ti první, kteří slyší: „Vám se narodil! Pro každého z vás se narodil Spasitel. Jděte, najdete!“ A oni jsou další, kteří se dávají do pohybu.

Mnoho lidí říká: „Proč Pán Ježíš nepřišel s větší slávou? Proč se to víc nerozkřiklo? Pak bychom tam šli taky.“ Ano, ale pak by se ztratila ta svoboda. Ježíš, Boží Syn, nepřišel organizovat nějakou manifestaci, nějaký první máj, kdy všichni museli být povinně v průvodu. On přišel dát nabídku: „Narodil se vám Spasitel. Kdo chcete, jděte. Naleznete.“ Nabízel, ale nevnucoval. Vždycky má člověk svobodu rozhodnout se: „Půjdu nebo zůstanu stát.“

Anděl začíná svoji zvěst k pastýřům stejnými slovy, jako mluvil anděl k Josefovi: „Nebojte se!“ Bojíme se, hodně se bojíme. Bojíme se mnoha věcí. Ježíš, Boží Syn, přichází a říká: „Chci vstoupit do tohoto strachu, do všech těch strachů a chci ti je pomoct, člověče, odstranit.“ Strach totiž člověka paralyzuje. Svazuje mu nohy a člověk není schopen nic dělat. Není schopen se pohnout, a to jak fyzicky, tak ani obrazně. Ježíš Kristus přichází, aby toto zlomil, aby toto zničil. Nakonec slyšíme o tom, že s tímto andělem tam bylo celé množství andělů, kteří chválili Boha.

V tuto chvíli, v tu noc toho narození se stala skutečnou jedna věta z otčenáše. My ji přednášíme jako prosbu: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. O té betlémské noci bylo jak na nebi, tak na zemi stejně, a v Betlémě se to na chvíli vrátilo do toho stavu, jak to bylo v ráji před prvním hříchem. To bylo. Ale co pořád platí? To, co řekl ten anděl pastýřům: „Dnes se vám narodil.“ To dnes, tím není myšleno datum. Tím je myšlen okamžik, člověče, kdy se k tobě dostává tato zpráva, tato zvěst. Ti pastýři, kteří tam šli, kteří se přesvědčili, že to je pravda, tak si to nenechali pro sebe. Šířili to dál. To má být poselství Vánoc: Šířit tuto radostnou zprávu dál. Nejenom, že já se z ní budu radovat. Nejenom já můžu mít radost z toho, že Kristus přišel pro mě jako Spasitel, jako Zachránce, ale mám to říct taky těm, kteří to ještě nevědí. Vánoce je potřeba přijmout, Spasitele je potřeba přijmout a tuto zvěst o něm je zapotřebí dát dál, i těm, kteří to ještě neví, kteří to ještě nezažili nebo neslyšeli.

Bratři a sestry, Spasitel se narodil pro každého z nás. Udělejme si o těchto Vánocích čas a zastavme se mezi svátky někde v kostele u betléma a poděkujme. Řekněme mu: „Pane, děkuji ti za to, že při tom narození jsi myslel na mě, že jsi o mně věděl, že jsem ti nebyl lhostejný. Děkuji ti, že jsi přišel kvůli mně jako můj osobní zachránce, jako můj osobní spasitel.“