Rubrika
HomilieHledejte odborníka
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, myslím, že za těch pět dnů od čtvrtka, co se tu scházíme, už jste slyšeli hodně moudrého a vážného, a tak jsem si na dnešek nachystal jeden příběh. Je to skutečný příběh. Je to vyprávění ze života evangelického pastora, který se jmenoval Wilhelm Busch, a on sám v jedné své knize vypráví o tom, jak hledal a našel Krista. Myslím si, že se to krásně shoduje právě s dnešním evangeliem.
Když se kratince zdržíme u evangelia, zmrtvýchvstalý Ježíš se zjevuje ze dvou důvodů. Jednak proto, aby se mohli radovat ti, kteří se s ním setkávali před jeho smrtí, aby se mohli znovu radovat z toho, že on žije. Ale druhý, ještě vážnější důvod je v tom, že při každém tom zjevení, setkání, Ježíš už připravuje setkání další. Zjevuje se těm ženám a říká: „Jděte, oznamte mým bratřím.“ Dává jim úkol, posílá je. A takto to má fungovat v církvi, že přijímáme poslání a jdeme k někomu dalšímu. Takto se vlastně vyznačuje působení, život církve – že my Krista přijmeme a dáváme ho dál.
A teď už teda k tomu příběhu, k tomu, co zažil ten Wilhelm Busch. Narodil se v Německu, jeho otec byl evangelickým pastorem. On sám byl pokřtěn, chodil do náboženství, přijal to, čemu se u evangelíků říká konfirmace. Je to obdoba naší svátosti biřmování, i když u nich to není svátost. Ale přes tuto veškerou náboženskou formaci tu víru nějak nebral vážně.
Jeho otec se ho jednou ptal a říká: „Věříš v Boha nebo nevěříš v Boha?“ A on i trošku s ohledem k otci řekl: „No, nejsem tak hloupý, abych Boží existenci popíral, ale nesetkal jsem se s Bohem, nesetkal jsem se s Ježíšem, a tak mě to příliš nezajímá.“
Po nějaké době vypukla I. světová válka a mladý Wilhelm musel narukovat. Byl poslán do Francie a účastnil se toho, čemu se říká Bitva u Werdenu, jedno z nejhorších válečných střetnutí za I. světové války. byl v té době poručíkem a velel takové menší jednotce. Měl tam ještě druhého poručíka, se kterým se přátelil. A jednou, když právě se ta jednotka přemísťovala (tenkrát ještě ti vojáci hodně chodili pěšky, důstojníci jezdili na koních), tak když se přemísťovali, tak je zastavili a řekli, že mají čekat. Oni si všichni sedli do přikopu u cesty a čekali. Ten čas, který měli, si krátili tím (on tam sám přímo říká), jak to vojáci dělají, že si vyprávějí hloupé vtipy. No, a tak se střídali a v jednu chvíli vyprávěl ten Wilhelm. Neříká, jaký vtip, jenom podotýká, že to byl hloupý vtip, ale teď ho vyprávěl a čekal, že ten jeho přítel, ten druhý poručík se bude smát, a on nic. Podívá se a ten vedle něho se skácel. Říká: „Malá střepinka z granátu ho zasáhla přímo do srdce.“
Jestli si teď myslíte, že to s ním něco udělalo nebo že to mělo nějaký vliv, tento okamžik, na jeho život, tak ne. On sám říká: „Vůbec to se mnou nehnulo, dokonce jsem prohlásil: ‚Co to je za hloupé vychování umřít si, když já vyprávím vtip.‘“
Mrtvého poručíka odnesli, po nějaké chvíli dostali rozkaz, aby pokračovali v té cestě. A teď, až v okamžiku, kdy on vyskočil na svého koně a byl sám, tak si položil otázku: „A kde je teď ten můj přítel? Co se s ním stalo?“ A odpověděl si: „On je před Bohem, on stojí před Boží tváří.“
A druhá otázka, která šla v zápětí, byla: „A co kdybych tam teď stál já?“ A sám říká: „No, Bůh by mě musel odsoudit, protože já jsem se dopustil všech hříchů, kterých jsem se dopustit mohl. Bůh by mě musel odsoudit a musel by mě poslat pryč od své tváře.“ A tak, aby to nikdo neviděl, sepnul ruce na tom koni a začal se modlit, ze strachu, a říká: „Bože, nedej mi umřít do té doby, dokud nebudu mít jistotu, že mě necháš u sebe, že mě nepošleš pryč.“
Život šel dál, on si po čase pořídil Nový zákon a začal si v něm číst. Dočetl se právě k Velikonocům, k těm velikonočním událostem, a tam ho oslovilo to, čemu se říká Velikonoční zvěst: „Ježíš umřel pro nás hříšníky, Ježíš byl vzkříšen pro naše ospravedlnění, Ježíš je Pán.“ Tyto věty, které dneska nechávají lidi celkem chladnými, tak v těch prvních staletích křesťanství to bylo něco jako bomba, něco, co ty lidi velmi uchvacovalo. A on se vrátil k té své první modlitbě, kdy si přiznal a říká: „Ano, já jsem udělal špatně. Já jsem jednal špatně. Ježíš je tedy ten, který přišel, aby zachránil ty, kteří něco udělali špatně. Já musím toho Ježíše najít.“
Pořád byla ta válka, pořád se přesouvali z místa na místo a jednou zase se dostali na noc do nějaké francouzské vesnice a on, protože byl důstojník, tak si pro sebe zabral v jednom domě pokoj sám pro sebe. Píše, že se tam zamčel, že chtěl mít klid. A tam našel odvahu poprvé v životě si kleknout a začal se modlit. Když skončil, tak říká: „Ze mě spadla veškerá obava, veškerá tíseň a já jsem věděl, že Ježíš mi odpustil. Že mi odpustil a že On našel mě.“
O těch svých zážitcích potom napsal několik knih. Stal se taky evangelickým pastorem, kazatelem a nejznámější jeho kniha je Život bez všedních dnů, která, nevím, jestli teď je ještě k dostání, ale vozila se sem tajně, vlastně se sem pašovala v době nesvobody před těmi více jak dvaceti lety. A on byl známý tím, že měl takové přirovnání, jednoduché příklady, kterými dokázal vysvětlit velmi složité věci.
Jeden z těch příkladů je asi tento. Jmenuje se to Hledejte odborníka. V jednom kázání pro mladé lidi říkal: „Když potřebujete spravit boty, tak jdete k ševci. Nepůjdete k automechanikovi. Automechanik je dobrý, je šikovný, ale rozumí autům, ne botům. Když chcete koupit housku, půjdete k pekaři a nepůjdete do železářství. Když chcete koupit maso, půjdete k řezníkovi. Když se vám poláme vodovod, budete volat instalatéra, nebudete volat zedníka.“ A říká: „A když se chci něco dozvědět o tom, jak žít život na této zemi a když se chci dozvědět, jak získat život věčný, kam půjdu? Znám jednoho jediného odborníka: Ježíše, který přišel, žil tady mezi námi, zemřel a vstal z mrtvých, vrátil se. Je to jediný odborník, který nám může něco říct o životě věčném. Kdyby teď přišlo dvacet univerzitních profesorů a říkali mi něco o tom, že po smrti nic není, že nic neexistuje, tak jim řeknu: ‚Pánové, vážím si vás. Vážím si vašich znalostí, vážím si vašich vědomostí, ale nevěřím vám, protože nejste odborníci. Mluvíte o něčem, kde jste nebyli, o něčem, co jste nezažili, o něčem, o čem nevíte vůbec nic, jak se říká, nemáte o tom páru. Je jediný odborník, který nám jednak ukazuje, jak žít tento život, ale hlavně jak získat život věčný.‘“
Bratři a sestry, Velikonoce jsou o tom, abychom se radovali. Abychom se radovali z toho, že Ježíš vstal z mrtvých a že říká: „Takovým životem, jakým teď žiji já, budeš, člověče, jednou žít i ty. Ale záleží na tobě, jestli tu nabídku přijmeš. Já ti to dávám, záleží na tobě, jak ty se k tomu postavíš.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, letos uvažujeme o Velikonocích jako o cestě. O cestě, kterou někdo vykonává, odněkud přejde, z jednoho místa do druhého. Ale také jako o cestě, která se má stát v našich hlavách, v našich srdcích, v našem rozumu.
Jakkoliv jsou Velikonoce důležitou událostí, tak Velikonoce nejsou cílem této cesty nebo těchto cest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jestli nějak stíháte sledovat ta jednotlivá čtení, jednotlivá evangelia, tak teprve v dnešním evangeliu se zmrtvýchvstalý Ježíš s někým setkává, někomu se zjevuje. Tady celá ta scéna zjevení ženám, které teda odcházejí od hrobu s radostí i se strachem, se odehrává na cestě. Více...