Pro vytvoření společenství je potřeba se nasadit

	Pro vytvoření společenství je potřeba se nasadit	6:28
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.41 MB]

Bratři a sestry, dnešní Památka věrných zemřelých nám chce připomenout, že existují hodnoty, které ani smrt nemůže zničit. Že jsou hodnoty, které přetrvají i ten okamžik odchodu z tohoto světa. Ale pak jsou také hodnoty, které mají platnost pouze na tomto světě a v tomto čase.

My žijeme v době, kdy lidé přeceňují ty hodnoty, které jsou svázány s tímto prostorem, časem, s tím vesmírem, jak to známe my. A je potřeba si připomínat všechny lidi, kteří prožívali svůj život s tím pohledem, myslím především vnitřním a duchovním pohledem, upřeným na věčnost a usilovali o to, aby získali ty hodnoty, které jsou trvalé.

Co je to život věčný? Je to něco pro nás abstraktního, těžko si to představujeme. Těžko si to představovali Ježíšovi učedníci, a proto používáme obrazy. Včera jsme slyšeli obraz domova, tedy místa, kde se člověk cítí dobře, v bezpečí, kam utíká právě, když má nějaký problém, kam se rád taky vrací. A dnes jsme slyšeli z úst Pána Ježíše druhý obraz, hostinu, přímo svatební hostinu, tedy hostinu, která bývá nejradostnější ze všech těch hostin, které můžeme nějakým způsobem jmenovat.

Pán Ježíš toto podobenství adresoval svým učedníkům. Neříká ho úplně všem. Protože i učedníky tady jakýmsi způsobem šokoval, protože se jim to zdálo až příliš obyčejné. Ale co je v tom podobenství důležité? Že je potřeba pro to, aby tam člověk došel, něco udělat. Pro to vytvoření toho společenství je potřeba se nasadit.

Včera jsme to slyšeli od svatého Jana, do běla si vyprali roucho v Beránkově krvi. Dneska je ten obraz takový, řekli bychom, mnohem jednodušší. Družičky se rozestavěly kolem cesty a svými lampičkami svítily na cestu novomanželům, když ti se ubírali do svého nového domova. Ale vždycky tam bude moment toho nasazení a bude potřeba přemýšlet, co mám udělat, aby to společenství fungovalo.

Já jsem schválně vybral ten evangelní příběh o té svatební hostině, protože vám chci říct jeden příběh, který se také týká svatby, ale to, o co tam běží, jde právě o to vytvořit společenství.

Příběh začíná tak, že jedna slečna vstoupí do obchodu s látkami, jak se říká, do značkového obchodu. Okamžitě se jí ujme prodavačka a říká: „Co byste potřebovala?“ A ona říká: „Potřebuji látku na šaty.“ A prodavačka říká: „A co by to mělo být?“ A slečna říká: „Důležité je, aby ta látka vydávala zvuk. Když ty šaty ponesu, aby to bylo slyšet.“

Vzadu v krámu sedí dva učedníci. Když to slyší, tak jeden řekne posměšně druhému: „Tak ať si tam našije zvonečky, když chce být slyšet,“ a oba se uchichtli. Ale protože je to značkový obchod, tak prodavačka je okřikne, věnuje se paní a říká: „No, tak to vezmeme nějakou hedvábnou látku, nejlépe taft. Máme to tady v několika barvách – růžová, fialková, zelená a samozřejmě i bílá.“ Slečna říká: „Na barvě nezáleží, to je vedlejší. Důležité je, aby ta látka šustila.“

Tak nakonec vyberou bílou a slečna říká: „Dejte mi toho sedm metrů, mám to na svatební šaty.“ Paní zaplatí, odchází a když odejde, tak prodavačka zjistí, že slečna zapomněla v krámu rukavice. Tak pošle jednoho z těch učedníků, aby ji dohonil a rukavice vrátil. On to udělá, doběhne slečnu na křižovatce, vrátí rukavice, ona poděkuje a on říká: „Prosím vás, můžu se na něco zeptat?“ „A proč ne?“ „Proč má ta látka šustit?“

A ona říká: „No, budu se vdávat, to jste pochopil, a můj snoubenec, můj ženich, je slepý. On ty šaty neuvidí. A tak chci, aby je slyšel a aby cítil, že jsem mu na blízku.“

Bratři a sestry, vytvářet společenství, to není jednoduché, a máme si dnes uvědomit, že tvoříme společenství i s našimi zemřelými, které teď nemůžeme vidět. Ale cítíme jejich lásku, cítíme to dobro, které oni vykonali, velmi často z toho žijeme. Cítíme se podpořeni jejich radami, tím základem, který oni nám dali. Jak jsem říkal, my dnes za toto děkujeme, za ně prosíme a chceme vyprosit sami sobě, aby jednou, až tu nebudeme a budou tady další, aby řekli: „Ano, to byl člověk, který nám pomáhal dát dobré základy, dobré kořeny. To byl někdo, kdo nám pomáhal vytvářet společenství.“