Pamiet neslýchané povodně městečka Veverské Bítýšky

FARNÍ KNIHA strana 478 – 483; zpráva tehdejšího faráře Václava Jos. Wolffa, rodáka z Březové nad Svitavou, ve Vev. Bítýšce od 15. dubna 1747 až do smrti dne 12. ledna 1774; zapsaná v soudobé češtině kurentním spřežkovým pravopisem („švabachem“). Převedeno (doslovně) do nynějšího způsobu psaní, s doplněním interpunkce pro snadnější porozumění.

P a m i e t

neslýchané povodně městečka Veverské Bítýšky dne 1. měsíce července roku 1747.

Činí se pamiet [= připomíná se], tak jakž jsme od předkův našich slýchali, že kdyby se ten, tak jmenovaný Vlkový rybník na panství Wosovským, který sice trvdě zaručen jest, strhati měl, že by městečko Veverská Bítýška vytopil. Pročež to tak dávný opakování a vejstraha nás ubohé potrefila a my jsme toho žalostně zakusiti museli, když totižto léta Páně 1747 dne 1. měsíce červenca, jenž byl den jmenovitě Božího Těla, po vykonaném procesí, odpoledne o čtyřech hodinách náhlý déšť zde spadl po silným povětří a bauřce a dosti velký příval způsobil. – Mimo toho ale po nějaké chvíli

přijel na koni schválně vyslaný posel s psaním z Wosový, aby sausedé veverskobítýští neprodleně se hleděli vystěhovati a dobytky i statek svůj jeden každý na bezpečné místo odkliditi hleděl, kam kdo může, poněvadž tam nahoře skrze hrozné protržení oblakův, tak náhlý a za lidské paměti nikdy neslýchaný příval vznikl, že se rybníky jeden za druhým trhají i také toho, tak jmenovaného Vlkového, ubrániti možno není.

Z kterýchžto dešťův první příval přišel o devíti hodinách večer, který se přes všechny domy valil a za nějakou hodinu uchlapal a pominul, ktežto lid toho důmění byl, že již to nebezpe-čenství přeskočili. Pročež mnozí zase domů se navracovali a v domech svých zůstali, což potomně v největším nebezpečenstvím životův svých žalostně zakusili, až schli lidé pro strach, který byl nevýmluvný, neboť o jedenácti hodinách v noci teprv ta neslýchaná potopa se auprkem na jedinkráte přivalila, kterážto hned všechna stavení bořila, z gruntů vyvracovala a příbytkův statek, všechny nábytky, stoly truhle, almary, postele a kde co bylo sebau brala a zanesla; hrozně dříví, klády, ano i k víře nepodobné skály i větší než vinné bečky neb dobytky sebau valila a sem tam na planinách nechávala; to vše v tmavé noci se dělo.

Ano, na věži se šturmovalo od těch, jenž se na věž retovali, pláč, křik, na retu [pomoc] volání na vše strany se rozléhalo, ale vše nadarmo, nebo nebylo žádné

pomoci nebo ani rady. Sám pan primátor, jeho jméno Ludvík Antonín Wendelides, jakožto muž maudrý, rozšafný a opatrný, sám svého vlastního příbytku v nebezpečenství zanechaje, s rozžatými svíčkami ve vodě se brodil a tam saužený lid hlasitě těšil a napomínal, aby k Pánu Bohu samýmu o pomoc volali, poněvadž lidské pomoci žádné není.

Což podobně pan farář, téhož času P. Václav Josef Wolff, z farního domu nemohauce pro velkau vodu, v strachu jsauce, aby se nestala v chrámu Páně nějaká škoda, poněvadž chrám Páně z všech stran ve vodě stál, dal se nésti na zádech od Ondřeje Králíka až do kostela, do kteréhož voda mocně se tlačila; on hned výše jmenovaný farář, aby voda do kostela nemohla, slámou, deskami, kde co dostat bylo, s lidma zadělal, a tak chrám Páně ochráněn byl. – To hrozné pak dopuštění Božího trvalo až do třech a půl hodin v noci, takže téměř celé městečko, mimo málo

domů na tak řečené Dlauhé ulici za sklepem obecním, nad sáh, ano nad toho nejvyššího muže ve vodě, stále zatopeno bylo, tak jak na ráno na rathause a jiných domích znamení se spatřovalo. A ta voda, poněvadž z velkých rybníkův pocházela, nesnesitelný smrad od bahna ze sebe vydávala. S tím za mnoho tisíc škod při zdejším městečku nadělala, místy roli z gruntu pobrala, zahrady, lauky takovým kamením a štěrkem zanesla, tak že nikdy více laukama, jakož taky pastviska, na půl míle zdéli, pastviskama býti moci nebudau, kteraužto škodu od hlavního královského auřadu krajského dobře nařízená komissí, zdraví považujíce, správu toho všeho pod svým

dobrým svědomím a vlastním podepsáním s přitisknutýma pečetí od sebe vysoce

opačenému královskému auřadu kraje brněnskému učinila a odevzdala, vypisujíce: Že jedním slovem taková škoda v tomž městečku našem Veverské Bítýšce jest a se spatřuje, která ani vypsána, ani dosti ošacována býti nemůže, a podle jejich svědomího uznání mnohem větší škoda se vynachází, než aby celé městečko dvakrát vyhořelo a prachem padlo.

Při tom všem tak hrozným a strašlivém neštěstí toho obzvláštní opatrování a ochrana Nejsvětější Rodičky Boží Přeblahoslavené Panny Marie, Královny veleslavného Arcibratrstva zdejšího veveřsko-bítýšského Svatého růžence při nás všech byla, tak že žádný z nás v tý potopě nezahynul, ačkoliv lidé velmi starostně buď na kusu zdi neb na kusu stavení životy své zachovali a se retovali. – Tak jeden jistý chlapeček, když jej voda z domu vynesla, vrchu planiře uprostředku na ní se on chopil a tudy na něm se držíce, život svůj zachoval.

Největší ale div se stal s jedním spoluobyvatelem naším Bernardem Haslingerem, kterého ta povodeň (poněvadž on při samým potoku v největším praudu a přívalu svůj

příbytek měl) i s domem pryč nesla a ztroskotajíce stavení všechno, on Bernard Haslinger svůj svatý růženec, kterýž v ruce měl, na krk jej zavěsil a slaupek hořící hromničný držíce, se svými sausedy žalostně se rozžehnával a se laučil; pak se

dvakráte v tom nejukrutnějším přívalu pod vodu do největší hlubiny se octnul. V tom již nevyhnutedlném nebezpečenství smrti ukázal se jemu, svůj svatý růženec na krku zavěšený majícímu, v té nepodobné hlubině jeden nad míru jasnosti se stkvějící

Což všemu lidu k nemalému podivení bylo, že i ta sklená flaše takovou dalekost mezi kamením a dřevem bez porušení donešena byla a ani v rozbírání a rozhazování toho dříví a kamení k žádnému porušení nepřišla. Z čehož za všecko buď Bohu věčná chvála každým časem od nás vzdávána. Amen.

Dne 21. dubna 1761 on Bernard Haslinger růženec ten, který na sobě měl, jak vějš oznámeno, pro věčnau památku slavnému Arcibratrstvu obětoval a daroval, když totižto byl ve veliké nemoci postaven.

Překlad: Jiří Mareček, past. asistent,

Pokračování v příštím čísle.