Dnes budeš se mnou v ráji

	Dnes budeš se mnou v ráji	7:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.09 MB]

Bratři a sestry, dostáváme se dnes ke druhému slovu Ježíše Krista na kříži, spíš k druhé větě: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Je to výrok, který je doslova vyprovokován prosbou člověka.

„Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ tak prosí jeden ze zločinců. A Ježíš odpovídá: „Dnes budeš se mnou v ráji.“

Žádný jiný z těch výroků není vyprovokován prosbou nějakého člověka, žádný jiný z těch výroků není odpovědí, tenhle jediný. Ježíš nezastírá, že ten člověk se provinil, Ježíš neomlouvá jeho chyby, on je nebagatelizuje, nedělá, jako by se nic nestalo, ale on je odpouští.

Nám to připadá divné. Když se přiznáme, trošku to tomuto člověku závidíme. Nevíme, co dělal předtím, ale říkáme si: „Asi byl teda fakt zlý a za minutu dvanáct proklouznul do toho nebe.“ A říkáme si: „No, přišel k tomu lacino.“ Nepřišel k tomu vůbec lacino. Ta smrt na kříži byla hrozná a určitě mu to trvalo, dalo mu to určitě hodně přemýšlení, aby poprosil. Uvědomme si, že byli dva a ten druhý se posmívá. Ten druhý si ještě přisadí.

Ono to není samo sebou a nikdo z nás si nemůže být jistý, jak to s námi bude v hodině naší smrti, a proto bychom měli tady tu prosbu obráceného zločince zařadit do svých modliteb: „Pane, pamatuj na mne!“ Nejlepší by bylo to zasadit to do naší ranní modlitby: „Pane, pamatuj na mne dnes, tento den, tam, kde budu, v tom, co budu dělat, v práci, ve škole. Pamatuj na mne vždycky, když se budu rozhodovat, když budu mnět volit, když si budu mnět vybrat. Pamatuj na mne, Pane, dnes, ale taky prosím pamatuj na mne, až budu odcházet z tohoto světa.“

Žijeme v době, která extrémně hledá štěstí a lidé se bojí, že přijdou o štěstí. Co je to štěstí? Lidé se bojí, že budou osamoceni, že ztratí čest, postavení, vztahy, že zůstanou opuštěni. Ježíš ale říká něco jiného. Ježíš říká: „Dnes budeš se mnou v ráji.“

Všimněme si, že to říká na Velký pátek, tedy před Vzkříšením. U Boha totiž čas běží jinak. My, když mluvíme o věčnosti, tak si říkáme: „No, to přijde. To bude, až odejdu z tohoto světa.“ Ale Ježíš ten výrok „dnes budeš se mnou v ráji,“ říká na tomto světě, chce říct: „Člověče, já už ti nabízím to štěstí teď.“ Ráj, to je štěstí. Štěstí není to, že něco máme, ale štěstí je to, že žijeme, že nás Bůh povolal k životu, že nám dal život.

V Bibli, když se mluví o ráji, tak tam je pro to použito slovíčko eden. Je to slovíčko z perštiny a doslova to znamená „zahrada se zdí“, „zahrada obehnaná zdí“. Proč? Zahrada obehnaná zdí není vězení, zahrada obehnaná zdí má bránu a člověk může svobodně vstoupit a svobodně odejít. Ta zeď je znamením ochrany, bezpečí, kdy Bůh usadil člověka do zahrady Edenu, aby o ni člověk pečoval.

Jedno anglické přísloví mluví o tom, co má člověk udělat, aby byl šťastný, a je tam takové stupňování, že když chce být šťastný týden, má udělat něco, když chce být šťastný měsíc, má udělat něco jiného, a když chce být šťastný celý život, že má vysázet zahradu (ty dvě předchozí věci jsem schválně neříkal, protože se sem nehodí).

Tady nejde o nějaké pečování o trávníky, ale o tu myšlenku. Zahrada je tam, kde je voda, kde to žije. Snem každého Izraelity bylo mít svou zahradu, kde by byl v bezpečí, kde by mu bylo dobře. A Bůh říká: „Když budeš se mnou, budeš v tom bezpečí, bude ti dobře.“ A to je to štěstí.

Co je opakem štěstí? Opakem štěstí je zatvrzelé srdce – to, že člověk odmítne ty kolem sebe, odmítne pomoc, odmítne odpuštění – tak, jako to odpuštění odmítl ten druhý zločinec, který nikdy neřekl: „Pane, pamatuj na mne.“

Bratři a sestry, vzpomeňme si skutečně často na tento Ježíšův výrok. Je to velký příslib, je to velký dar. „Pane, pamatuj na mne.“ „Ano, dnes budeš se mnou v ráji.“

Jedna kniha, která vyšla v sedmdesátých letech, se jmenuje Věčnost začíná dnes. Bůh nám chce říct, že naše věčnost už probíhá, protože žijeme. Teď probíhá na tomto světě, až odejdeme z tohoto světa, bude pokračovat u Něho. Ale musíme za to prosit, musíme tento dar přijmout. Proto říkejme často: „Pane, prosím Tě, pamatuj na mne.“

Bratři a sestry, dostáváme se dnes ke druhému slovu Ježíše Krista na kříži, spíš k druhé větě: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Je to výrok, který je doslova vyprovokován prosbou člověka.

„Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ tak prosí jeden ze zločinců. A Ježíš odpovídá: „Dnes budeš se mnou v ráji.“

Žádný jiný z těch výroků není vyprovokován prosbou nějakého člověka, žádný jiný z těch výroků není odpovědí, tenhle jediný. Ježíš nezastírá, že ten člověk se provinil, Ježíš neomlouvá jeho chyby, on je nebagatelizuje, nedělá, jako by se nic nestalo, ale on je odpouští.

Nám to připadá divné. Když se přiznáme, trošku to tomuto člověku závidíme. Nevíme, co dělal předtím, ale říkáme si: „Asi byl teda fakt zlý a za minutu dvanáct proklouznul do toho nebe.“ A říkáme si: „No, přišel k tomu lacino.“ Nepřišel k tomu vůbec lacino. Ta smrt na kříži byla hrozná a určitě mu to trvalo, dalo mu to určitě hodně přemýšlení, aby poprosil. Uvědomme si, že byli dva a ten druhý se posmívá. Ten druhý si ještě přisadí.

Ono to není samo sebou a nikdo z nás si nemůže být jistý, jak to s námi bude v hodině naší smrti, a proto bychom měli tady tu prosbu obráceného zločince zařadit do svých modliteb: „Pane, pamatuj na mne!“ Nejlepší by bylo to zasadit to do naší ranní modlitby: „Pane, pamatuj na mne dnes, tento den, tam, kde budu, v tom, co budu dělat, v práci, ve škole. Pamatuj na mne vždycky, když se budu rozhodovat, když budu mnět volit, když si budu mnět vybrat. Pamatuj na mne, Pane, dnes, ale taky prosím pamatuj na mne, až budu odcházet z tohoto světa.“

Žijeme v době, která extrémně hledá štěstí a lidé se bojí, že přijdou o štěstí. Co je to štěstí? Lidé se bojí, že budou osamoceni, že ztratí čest, postavení, vztahy, že zůstanou opuštěni. Ježíš ale říká něco jiného. Ježíš říká: „Dnes budeš se mnou v ráji.“

Všimněme si, že to říká na Velký pátek, tedy před Vzkříšením. U Boha totiž čas běží jinak. My, když mluvíme o věčnosti, tak si říkáme: „No, to přijde. To bude, až odejdu z tohoto světa.“ Ale Ježíš ten výrok „dnes budeš se mnou v ráji,“ říká na tomto světě, chce říct: „Člověče, já už ti nabízím to štěstí teď.“ Ráj, to je štěstí. Štěstí není to, že něco máme, ale štěstí je to, že žijeme, že nás Bůh povolal k životu, že nám dal život.

V Bibli, když se mluví o ráji, tak tam je pro to použito slovíčko eden. Je to slovíčko z perštiny a doslova to znamená „zahrada se zdí“, „zahrada obehnaná zdí“. Proč? Zahrada obehnaná zdí není vězení, zahrada obehnaná zdí má bránu a člověk může svobodně vstoupit a svobodně odejít. Ta zeď je znamením ochrany, bezpečí, kdy Bůh usadil člověka do zahrady Edenu, aby o ni člověk pečoval.

Jedno anglické přísloví mluví o tom, co má člověk udělat, aby byl šťastný, a je tam takové stupňování, že když chce být šťastný týden, má udělat něco, když chce být šťastný měsíc, má udělat něco jiného, a když chce být šťastný celý život, že má vysázet zahradu (ty dvě předchozí věci jsem schválně neříkal, protože se sem nehodí).

Tady nejde o nějaké pečování o trávníky, ale o tu myšlenku. Zahrada je tam, kde je voda, kde to žije. Snem každého Izraelity bylo mít svou zahradu, kde by byl v bezpečí, kde by mu bylo dobře. A Bůh říká: „Když budeš se mnou, budeš v tom bezpečí, bude ti dobře.“ A to je to štěstí.

Co je opakem štěstí? Opakem štěstí je zatvrzelé srdce – to, že člověk odmítne ty kolem sebe, odmítne pomoc, odmítne odpuštění – tak, jako to odpuštění odmítl ten druhý zločinec, který nikdy neřekl: „Pane, pamatuj na mne.“

Bratři a sestry, vzpomeňme si skutečně často na tento Ježíšův výrok. Je to velký příslib, je to velký dar. „Pane, pamatuj na mne.“ „Ano, dnes budeš se mnou v ráji.“

Jedna kniha, která vyšla v sedmdesátých letech, se jmenuje Věčnost začíná dnes. Bůh nám chce říct, že naše věčnost už probíhá, protože žijeme. Teď probíhá na tomto světě, až odejdeme z tohoto světa, bude pokračovat u Něho. Ale musíme za to prosit, musíme tento dar přijmout. Proto říkejme často: „Pane, prosím Tě, pamatuj na mne.“