PROČ CHODÍME ZPÍVAT DO KOSTELNÍHO SBORU

Ve sboru se setkává velmi různorodá parta lidí všech generací, nejen muzikantů, ale i naprostých hudebních laiků. Co nás vede k tomu chodit dvakrát týdně na faru , posléze do vymrzlého kostela, trápit svoje hlasivky? Mohli byste si myslet,že je to touha předvést se, zazpívat si, zahrát na nástroj. Opravdu nebudu zastírat, že nás zpěv baví a že máme radost z každé písničky.O to větší, když se líbí i vám a třeba nás i pochválíte. Ale ještě jedna věc je pro nás podstatnější. My začínáme přípravu na velikonoční svátky už někdy v únoru a repertoár sestavuje naše vedoucí Terezka. Pracujeme na společné věci a každý přispěje tím, co umí. Už před začátkem doby postní se těšíme jaké ty velikonoce budou. Budou o to hezčí, že jsme je museli vybojovat (ne vždy to jde hladce – občas vítězí lenost a nechodí se na zkoušky, každoročně, ale letos obzvlášť je málo mužských hlasů, zanecháváme doma manžele, manželky, děti a hlídající babičky). Někdy se nám nepodaří to zazpívat tak, jak máme tvrdě nacvičeno, ale víme, že letošní velikonoční svátky budou naplněné a budeme je prožívat mnohem intenzivněji a radostněji. A za to ono předešlé odříkání, vlastně investice, stojí.

Monika P.