On byl, je a přijde

	On byl, je a přijde	9:52
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, ten dnešní svátek myšlenkově zapadá skutečně do Velikonoc - taky jsme slyšeli evangelium z Velkého pátku. Ten dnešní svátek není svátkem nějakého triumfu, ale je to svátek, který nám má připomenout pokoru, pokoru člověka. Máme si uvědomit, že neexistují nějací nadlidé a nějací podlidé, máme si uvědomit, že nikdo z nás není víc a nikdo z nás není míň.

Ten svátek vlastně vznikl právě v okamžiku, kdy už se ukazovalo, že na světě budou různé třenice, těžkosti, které vlastně vyvrcholily I. světovou válkou a za dvacet let se to ještě znovu vrátilo v podobě II. světové války.

Ten svátek Krista Krále má připomenout, že Bůh, když stvořil svět, dal světu řád, že si tady každý nemůže dělat, co chce, a hlavně, že by jeden neměl ubližovat druhému. Že ten řád spočívá v tom, že jeden bude respektovat druhého, jeden druhému bude partnerem.

Tenhle svátek je svátkem proti všem pokušením člověka se nějakým způsobem vyvyšovat nad druhé, tenhle svátek je odpovědí proti všem pokušením pýchy, nadřazenosti a podobných věcí.

Když se vrátíme k dnešnímu druhému čtení, tak jsme slyšeli z knihy Zjevení apoštola Jana jakýsi chvalozpěv na Ježíše Krista. Celá tak kniha je pro nás dost těžko pochopitelná, ona je plná obrazů. Většina těch obrazů je vzata ze Starého zákona a tady už začíná ta první potíž. My je všechny neznáme, všechny je nechápeme. O to je to taková větší výzva, abychom studovali Starý zákon, abychom se snažili tomu porozumět. A potom, některé ty obrazy jsou takové, jak to mám říct, hodně divoké, skoro. Jsou tam bytosti plné očí, které mají křídla, různě se pohybují podobně, jsou tam jezdci, kteří přinášejí různé věci nebo zase naopak berou, je to takové velmi dramatické. Ale ve svém celku ta kniha je nazývána knihou útěchy. Možná nás to překvapí, ale je to tak, protože ta kniha mluví o Ježíši Kristu, o jeho vítězství a o tom, že přijde, aby se postaral o ty, kteří na něho spoléhají. I když to Ježíšovo vítězství bude za cenu utrpení, ale on je skutečný vítěz na rozdíl od mnoha lidí, kteří ze sebe ty vítěze dělají, kteří se prohlašují za vítěze, kteří si na něco hrají. On si nehraje. Tomu odpovídaly ty tři tituly, které jsme slyšeli hned na začátku: je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi.

„Svědek hodný víry“: v době, kdy byla napsána Kniha zjevení, tak veškeré soudní procesy a věci tohoto charakteru byly založeny na svědectví, na svědectví několika lidí, kteří přišli a mluvili. Svědčili buď ve prospěch někoho nebo v neprospěch někoho a velmi bedlivě se tam zkoumalo, jestli se ta svědectví shodují, protože už v té době byli křiví svědkové, už v té době se stávalo, že se zkoušeli domluvit, aby někoho „potopili“, aby na někoho vymysleli něco, aby ho obvinili nespravedlivě a nespravedlivě odsoudili. A svatý Jan říká: „Ježíšovi se dá věřit. Jeho svědectví, jeho slova jsou skutečně pravdivá. On na nikoho nic nevymýšlí, on se nesnaží někoho potopit, ale naopak pozvednout.“

„Prvorozený z mrtvých“: vlastně všichni lidé hledají, jak by tady na této zemi žili co nejdéle a pokud možno pořád. Ježíš Kristus přichází s nabídkou a říká: „Já ti, člověče, dám trvalý život, který neskončí, ale nebude teda na téhle zemi. Nebude na téhle zemi a zůstane tam brána, kterou musíš projít – smrt. Ale neboj se, já jsem tou branou prošel první a já tě převedu.“ Někdo může říct: „Ale je to pravda?“ Máme svědectví apoštolů, máme svědectví osob, které mluvily s Ježíšem Kristem po jeho zmrtvýchvstání. Když se to spočítá, všechny ty osoby, jak o tom mluví Písmo, hlavně evangelia a Skutky apoštolů, tak to vychází, že je to skoro stovka lidí, kteří Ježíše viděli po jeho zmrtvýchvstání. Kdyby to byl jeden, dva lidé, mohli bychom říct: „Spletli se, mohli se splést.“ Stovka lidí se splést nemůže.

„Ježíš je vládce nad pozemskými králi“: to je právě to, o čem jsem mluvil, že je to svátek pokory. Že všichni lidé, ať jsou ti nejvyšší nebo ti nejnižší ve společnosti, by si měli uvědomit, že nejsou úplně na vrcholu té pyramidy, ale že na vrcholu je Boží syn a jestliže mi byla svěřena nějaká odpovědnost, tak mi byla svěřena taky proto, abych se staral o ty druhé. Nebyla mi dána ta funkce jenom proto, abych si jí užíval, abych se tím pyšnil, ale z každé funkce, která má nějaké výhody, vyplývají také nějaké povinnosti.

Bohužel, lidé jsou v pokušení na tohle zapomenout. Je to už od dob té Římské říše. Už vlastně v tom Pilátově výroku: „Jsem snad já Žid?“ je cítit jakési pohrdání. On vlastně říká: „Já jsem přece Říman, já jsem něco víc.“

Dvacáté století bohužel, můžeme říct, bylo plné toho, kdy se tady různé národy považovaly za nadřazené a o těch druhých říkali, že jsou méněcenné a podobně. Za těmito vládci zůstaly skutečně miliony mrtvých lidí a velká spoušť.

Bratři a sestry, svátek Ježíše Krista Krále nám má připomenout ten řád, to, že řád, který dal Bůh tomuhle světu, je řád tolerance, řád pochopení, řád spolupráce. Ne řád bezohlednosti, ne řád, kdy jeden zotročuje druhého, ale naopak řád spolupráce. Ten svátek není nějakou pohádkou nebo není nějakou připomínkou zašlých časů, ale je to svátek, který má živou myšlenku. Myšlenku, kterou máme uvádět do svého života, myšlenku, která nás má povzbudit.

Ta kniha Zjevení svatého Jana byla napsána v době pronásledování a měla poskytnout útěchu pronásledovaným křesťanům - Ježíš si pro vás přijde, on na vás nezapomněl, nebojte se. Bratři a sestry, nebojme se i my.

Mně se v té knize nebo konkrétně v tom úryvku, který jsme dnes slyšeli, líbí vlastně ten konec: „Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.“ Je to víceméně citát nebo parafráze z Mojžíšových knih, kdy se Bůh zjevuje Mojžíšovi v podobě hořícího keře a Mojžíš se ho ptá: „Kdo jsi?“ A on říká: „Jsem, který jsem, Jahve. Jsem s vámi, jsem pro vás.“ A tenkrát je to adresováno Židům, kteří otročili Egypťanům a dělali pro ně cihly. V té knize Zjevení apoštola Jana je to adresováno všem věřícím. Ten výrok je trošičku pozměněný, ale je tam ta myšlenka: On byl, je a přijde. Není tam jenom to, že bude. To „bude“ by mohlo znamenat: „On bude i bez vás, až vy už tu nebudete.“ Ale tam je to „přijde“, přijde si pro vás, přijde si pro tebe, On tu je pořád, On je věčný, ale On o tobě ví.

Z toho se raduj a z toho hledej, člověče, sílu.