Pondělí 29.04.2024, sv. Kateřina Sienská, Robert
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?8:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 1.73 MB]

Bratři a sestry, my se dnes znovu setkáváme se svatým Pavlem a s listem Římanům. Četli jsme z něho kousek, tři a půl verše, a začínalo to takovou známou větou: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Co tím chce Pavel říct?

Bude asi trošku dobré vysvětlit kontext, souvislosti, okolnosti, za jakých to Pavel napsal a komu to napsal. Řím v době, kdy Pavel psal svůj list, bylo skutečné velkoměsto – přes milión obyvatel. To v tehdejší době bylo něco naprosto nevídaného, neslýchaného, aby na jednom místě žilo tolik lidí. Navíc to byli lidé skutečně ze všech koutů Římské říše. Takže řečeno dnešními slovy, dnešní terminologií – globální společnost. Místo, kde se setkávají jednak různé rasy, ale hlavně různé kultury, různé názory, různé zvyky. A v tomhle multikulturním prostředí žije maličká komunita křesťanů. Většinou to byli v tomto okamžiku, kdy jim Pavel píše, křesťané z pohanství, protože židé krátce předtím z rozhodnutí císaře Claudia museli Řím opustit. A tady tito první křesťané, pohanokřesťané, potřebovali upevnit, povzbudit, utvrdit, a tak jim Pavel píše dopis.

Tady v tomto listě Římanům prvních osm kapitol má velmi propracovanou, promyšlenou skladbu, osnovu, a takovým hlavním tématem je myšlenka vztahu Mojžíšova zákona a Božího daru, Boží milosti. Je to látka i pro nás dosti těžká, komplikovaná, postupně se tím budeme prokousávat. A to, co jsme dnes slyšeli, je závěr tady tohoto pojednání, toho dlouhého pojednání. Řekli bychom takový slavnostní závěr, ve kterém Pavel připomíná jednu důležitou věc: „Ať se nám ve světě staví do cesty jakékoliv těžkosti, Bůh je překoná. Bůh se rozhodl přes všechny překážky nás zachránit a prostě nic ho od tohoto neodradí. A toto vědomí, že Bůh mě chce zachránit, mě má provázet po celý můj život.“

Pavel tady nastiňuje ještě takový jiný obraz, a sice představuje jakoby soud. Říká: „Každý člověk na konci svého pozemského putování předstoupí před Boha a bude to jakoby soud, čili něco nepříjemného.“ Ale chtěl bych podotknout, že je to obraz svatého Pavla, který se velmi změní, za chvilečku se změní. Ale zůstaňme u toho soudu – soudce, žalobce, obhájce. Kdokoliv, když má stát před jakýmkoliv soudem, je z toho, jak se říká, nesvůj, nervózní, není to nic nepříjemného. A teď dochází k jakémusi paradoxu, protože obhájce je příbuzný ze soudcem, je to jeho syn. V lidském soudu by to takhle nešlo a žádný soud by takhle nemohl fungovat, protože samozřejmě by se tady objevilo to, čemu se říká „námitka z podjatosti“. Soudce musí být nestranný, nesmí nadržovat ani žalobci, ani obhájci. Když by v lidském soudu se něco takového objevilo, tak by okamžitě všichni protestovali a bylo by to špatně. Ale Pavel říká: „Nám soudce nepokrytě nadržuje, soudce je na naší straně.“ Proto není jaksi v pořádku zůstat jenom tady u toho, že se řekne, že člověk předstoupí před Boha k soudu. Předstoupí, ale je k tomu potřeba dodat: „Za obhájce budeme mít každý Ježíše Krista.“ A to už úplně mění situaci. Řeklo by se, v tom stavu, v té nepříjemné situaci, kdy budeme stát před soudem, máme s sebou někoho, kdo nám fandí, kdo je na naší straně. Že to Bůh s tou naší záchranou myslí vážně, řekl tím, že poslal Ježíše a že Ježíš za nás umřel.

Pak je tady ještě jiná taková otázka, kterou si kladli i Římané, a sice: „Je to dobro skutečně silnější, než zlo?“ I my se setkáváme se zlem v mnoha situacích, v mnoha různých podobách, a určitě nás napadla i tahle otázka. Skutečně je to dobro silnější? Je to vlastně pod vlivem indického náboženství a indické filozofie, kdy mnoho lidí pokládá dobro a zlo za rovnocenné síly, které spolu bojují v různých podobách. A ta indická filozofie říká: „Někdy zvítězí dobro, někdy zvítězí zlo.“ Pavel říká: „Ne. Vítězí dobro. Dobro už dokonce zvítězilo, v tom okamžiku, kdy Ježíš vstal z mrtvých.“ Proto Pavel říká: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ A potom dál jedním hlasem Pavel říká: „Buďte si jisti tím, že Bůh je s námi, že je s vámi ve všech těch těžkostech, ve všech okamžicích vašeho života je s vámi. Nic nás nemůže odloučit od jeho lásky.“ Něco přece. Žádná síla, žádný jiný člověk, žádné zlo nás nemůže odloučit od tady této Boží pomoci. Jedině my sami se od toho můžeme odstřihnout, jedině my sami to můžeme odmítnout. Jestliže to takhle člověk odmítne, je to obrovská jeho osobní tragédie. Takový člověk si možná v první chvíli myslí, že něco získal, jakousi svobodu: „Já budu o sobě rozhodovat sám.“ Ale opak je pravdou. Je to naopak krok velmi tragický, je to krok, ve kterém člověk ztrácí to, čemu se říká „pevná půda pod nohama“.

Tahle postní doba, všechny ty texty, které letos budeme číst, nám připomínají smlouvu. Smlouvu, kterou uzavřel Bůh s lidmi, ať už se starozákonním Izraelem nebo se svou církví. Všechny ty texty nás vybízí k tomu, abychom tu smlouvu obnovili nebo abychom to ve svém životě udělali tak, aby ta smlouva fungovala. Nefungující smlouva je k ničemu. Všechny ty texty nám chtějí připomenout, že Bůh je na naší straně, že jediný problém je v nás samotných. Máme se zamyslet nad tím, jestli náhodou to nejsem já, kdo se odděluje, odstřihává, odpojuje od Boha.

V prvním čtení jsme četli o Abrahámovi. Abrahám toho v životě prožil mnoho. Můžeme říct, že zažil mnoho různých zápasů, ale můžeme říct, že nejtěžší pro něho byl ten zápas vnitřní, kdy se měl nějak srovnat s tím, že by měl Bohu obětovat svého syna Izáka.

Bratři a sestry, prožíváme mnohé těžkosti – vnější i vnitřní. Troufám si říct, že ty vnitřní jsou často těžší, než ty vnější, ale nezapomeňme na to: Bůh je s námi a fandí nám.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíš dělá všechno pro to, abychom my všichni obstáli

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;

Ježíš dělá všechno pro to, abychom my všichni obstáli11:46
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.50 MB]

Bratři a sestry, evangelium a první čtení v neděli vždycky tvoří jakýsi celek. První čtení bývá předobrazem evangelních událostí. Když srovnáme ty dvě události, o kterých jsme dnes slyšeli, četli, tak nás napadne otázka, a jak to spolu souvisí? Vždyť to evangelní vyprávění je vyprávění o radosti, o slávě, proměnění, oslavení.    Více...


Vrcholem stvoření je přece život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;

Vrcholem stvoření je přece život13:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.69 MB]

Bratři a sestry, úryvek, který jsme slyšeli, je z deváté kapitoly Markova evangelia. Ale začali jsme číst od druhého verše, a to ještě z jeho prostředku. Ta devátá kapitola začíná tím, že Ježíš upozorňuje a říká apoštolům, že bude trpět, že bude zabit.    Více...


Tady jsem!

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;

Tady jsem!10:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, zastavíme se u dnešního prvního čtení. Na úvod bych chtěl dodat jednu takovou historickou poznámku. Církev nám neustále připomíná a říká nám, že dárcem života a pánem života je Bůh, člověk, že je jeho správce, a v době, kdy žil Abrahám, tak pohané to brali tak, že Bůh je svrchovaný pán a majitel života.    Více...


Víra Abrahámova

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;

Bratři a sestry, vrátíme se dnes k prvnímu čtení, vrátíme se k Abrahámovi. Co se mu to stalo, co se mu to přihodilo, že ho Bůh zkoušel? Musíme se vrátit na úplný začátek, kdy Bůh říká Abrahámovi, tenkrát ještě Abramovi: „Vyjdi ze svého města, ze svého příbuzenstva, vezmi svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Abram, pozdější Abrahám, to udělá. Nemá nic, nic než tenhle Boží hlas, než tuto výzvu. On tomu věří, a proto je nazýván Otec víry. Přestěhuje se, přijde do země Kanaan, a Bůh mu říká: „Já ti tuhle zemi dám.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.