Paprsek světla

	Paprsek světla	8:53
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, texty Slavnosti Božího narození ve dne už vysvětlují, co se stalo v noci a říkají, co to pro nás znamená. Už se tam neopakuje to, že Josef s Marií museli do Betléma, že se narodil Ježíš, že přišli pastýři, ale dívají se na celou tu událost jaksi zevnitř, z toho pohledu, co to znamená pro obyčejného člověka a kým je pro obyčejného člověka Ježíš Kristus. Já vám teď na začátek přečtu kousek něčeho. Přemýšlejte, o kom to asi je, pak budete moct hádat: „Den jeho narození dal zemi novou tvář. Pro všechny lidi zazářilo v ten den nové světlo. Ke spáse světa byl tento obdarován tolika schopnostmi. Jako spasitel byl na zem poslán, naděje otců se naplnily. Už nikdy nepřijde na svět nikdo větší. Jeho narození přineslo světu evangelium, které bude hlásáno v jeho jménu. Od jeho zrození začíná nový letopočet lidstva.“

Teď si každý tak v duchu zkuste tipnout, o kom to asi je. Pokud si říkáte, že o Pánu Ježíši, tak se pletete. Je to nápis, který byl vytesán v Malé Asii v městě, které se jmenuje Priene, a byl tam ten nápis vytesán zhruba deset let před narozením Pána Ježíše. Je to oslavný nápis na budoucího císaře Augusta. Za každého císaře se začínal letopočet počítat znovu od nuly. Oni o sobě říkali, že jsou bohové, že přinášejí světu nevím co.

Zkušenost lidských dějin nás učí to, že lidé mnohokrát čekali na někoho, že si mnohokrát slibovali něco, že někdo něco přinese, a pak byli moc a moc zklamáni. A proto jsou lidé opatrní.

Autor Listu židům (mimochodem vůbec nevíme, kdo to je, ani nevíme, kde ten list vzniknul, tušíme, že vzniknul někdy kolem roku 80 po Kristu), tento List židům je velmi významný, je to významný list Nového zákona, který mluví o očištění, vykoupení Ježíšem Kristem, o tom, že skrze něho nám byly odpuštěny naše hříchy. Tak autor Listu židům se obrací ke všem, k židům i pohanům. Řekli bychom, obrací se k lidem na křižovatce.

Abychom dobře pochopili, co jsme tam četli, co on tam píše, tak si musíme připomenout dvě věci: židé ve Starém zákoně hledali vynikajícího velekněze a nějakou bezchybnou oběť, která by jim u Boha zajistila odpuštění hříchů. Tedy bezchybný vynikající velekněz, bezchybná, bez jakékoliv vady oběť. To bylo snažení židů, o tom přemýšleli, kdo toto dokáže.

Řekové, kteří žili kolem nich, tak ti byli pod vlivem filozofie, hlavně pod vlivem idealistické filozofie, a oni považovali tento svět, to, co vidíme, pouze za jakési stíny skutečnosti, že ta skutečnost přijde až po smrti, v tom světě ideí. A toužili po tom, aby se dostali pryč z tohoto světa stínů do toho skutečného reálného světa.

Takže ten svět, do kterého autor Listu židům napsal svoje dílo, byl, můžeme říct, na jakési křižovatce, kde se setkávali židé, setkávali se tam helénisté, ti filozofové. A on se snaží dát odpověď oběma a používá pro to obraz, který je celkem jasný, se kterým se každý den setkáváme. A to obraz slunečního paprsku, kdy sluneční paprsek zasvítí na nějaké místo, které předtím bylo tmavé.

Možná se vám to stalo, že jste brzy ráno někde šli a bylo ještě tma, a naráz se objevil ten paprsek, a vy jste se mimoděk otočili a podívali za sluncem. A takhle, říká svatopisec, je to s Bohem a s Ježíšem Kristem. On je ten paprsek, který zasvítil a my často mimoděk, aniž si to uvědomujeme, se ohlédneme a můžeme vidět Otce. Ne, že by příchodem Ježíše Krista se rozptýlily všechny temnoty, že by bylo odstraněno zlo. To ne, ale můžeme říct, začal, nastartoval se ten proces proměny lidstva, proměny každého z nás, kdy to světlo má postupovat a temnota má ustupovat. Má postupovat dobro v každém z nás a zlo v každém z nás má ustupovat.

Nebo se to dá říct ještě celé úplně jinak. Možná jste někdy viděli nějaký obraz narození Ježíše Krista. Hlavně to, co teď chci vysvětlit, je vidět na obrazech z doby baroka, kdy celé to plátno v podstatě je ve tmě, pouze je světlo na figurkou, postavičkou Ježíška. Tam je světlo. A ti, kteří jsou kolem něho, jsou v jakémsi polostínu. Jsou osvětleni Ježíškem a mají v očích odlesk toho paprsku, který spočívá na něm.

Myslím si, že je tak velmi dobře vyjádřeno to, co člověk může a má zažít o Vánocích – setkání se světlem, setkání s dobrem, setkání s někým, kdo říká: „Mě na tobě záleží.“ Ne, že by došlo k nějakému zázraku, že by se všechno vyjasnilo, ale přichází světlo, světlo do mého života.

Potom svatopisec, autor Listu židům, rozvíjí další myšlenku. Říká: Ježíš je Boží Syn, je to bytost nejbližší Bohu, je s ním jediné Bytí, patří s Ním do jedné Trojice. Ale lidé si to mohou plést, protože ten Ježíš přichází jako obyčejné dítě.

V té době, kdy žil tento autor, se rozvířila taková otázka, jestli andělé nejsou víc, než Ježíš Kristus, protože andělé přece nemají tělo, andělé jsou čistě duchovní bytosti. Kdežto Ježíš má tělo, žil život, jako my tady. Kdo je víc?

A ten svatopisec říká: „Nenechte se splést. Nenechte se splést tím, že Ježíš přišel v podobě dítěte s tváří člověka. On je skutečně ten, který je Bohu nejblíž. On je to nejdražší a nejcennější, co vám Bůh Otec mohl dát. Děkujte Mu za to, že vám toto dal. A děkujte, že přišel v této podobě, která je blízká každému z vás. Přišel v podobě dítěte, protože dítě říká každému: ‚Měj mě rád, neboj se mě, měj mě rád, přijmi mě, potřebuju tě.‘“

Bratři a sestry, udělejme si o Vánocích čas a zastavme se u jesliček a zkusme toto všechno promyslet. Přemýšlejme o Dítěti, o světle, o pokoji a o radosti, které nám přináší. Nejenom v tyto sváteční dny, ale i potom v ty dny, kterým říkáme všední.