Duchovní radost

Moji drazí bratři a sestry, když dnes stojíme na konci občanského roku, tak je to pro nás chvíle, kdy můžeme také zpytovat svědomí, poohlédnout se nazpět, na ten uplynulý rok, a zároveň se podívat dopředu, to, co nás čeká. Ano, když se díváme zpět, vidíme, kolik jsme třeba milostí, darů od Boha promarnili, kolikrát jsme neodpověděli adekvátně na Boží milost, co všechno jsme měli udělat, vykonat a nevykonali jsme, jak říkáme na začátku mše svaté ve vyznání. Na druhou stranu, když se podíváme do budoucnosti, tak si můžeme pomyslet, co Bůh od nás všechno očekává tento další, nový rok. Co od nás vlastně Pán žádá? To jsme slyšeli v evangeliu: „Nedělejte si starosti, neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Do čeho se oblečeme?‘“, jak to říká Ježíš, „váš nebeský Otec přece ví, že to všecko potřebujete.“ Tedy, co od nás Pán žádá i v tom příštím roce? On od nás požaduje důvěru a to bezmeznou důvěru. Takovou důvěru, jakou on měl ke svému Otci. A jaká to byla důvěra, kterou měl Ježíš ke svému Otci? To byla důvěra, která byla pro něho pokrmem. To byl pro něho chléb. Plnit Boží vůli. To znamená plnit Boží vůli nebo dělat to, co si přeje Otec, bylo pro Ježíše, můžeme říci, více než jíst tělesný pokrm. Protože duše je více než tělo, chcete-li to takto říci. Tedy Ježíš se snažil, a po tom toužil, naplnit Boží vůli, takže Boží vůle byla pro něho pokrmem. A to od nás Pán žádá, abychom měli stejně takovou důvěru k jeho Otci, i k němu. Abychom si nikdy nenechali vzít, že jsme dětmi nebeského Otce. Aby naše důvěra byla větší než naše slabosti, aby naše důvěra byla silnější než naše hříchy, aby naše důvěra byla statečnější než všechny okolnosti, které se proti nám v tomto dalším roce postaví. Pán je vždycky s námi, nedělejte si starosti. On přece ví, že to všechno potřebujete. Nebo-li nebuďte jako pohané, kteří se shánějí po všech věcech, kteří se shánějí po tom, aby si svůj vlastní život zajistili podle sebe, a jenom ze sebe, protože tady je Pán, který rozhoduje. Jenom tehdy, když se spolehneme na Boží milost a Boží prozřetelnost, jenom tehdy budeme skutečně radostni.

Tak jako u člověka jsou takové tři strany: je tělesná strana, strana duševní, a potom strana duchovní, duchovní pohled, tak podobně jsou tři radosti, které člověk může zakoušet. Jistě všichni znáte tělesnou radost. Tak dítě má radost z toho, že má třeba zmrzlinu, že ji může jíst. Tělesná radost může být z toho, že si člověk odpočine, že se někde vyspí nebo že sní nějaký dobrý pokrm. Prostě to, co vyhovuje tělu a člověk je třeba skutečně radostný. Ale jakmile to dobro pomine, pokrm se stráví, spánek přejde, tak radost také uplyne. Je pryč. Nemůže se člověk stále radovat z toho, že má bonboniéru nebo nějaké bonbóny. Prostě tělesná radost se váže na tu hmotnou věc, kterou člověk má. Ta je málo. Pak je to radost duševní. To je to, co člověk prožívá. Také je to dobrá věc, tato duševní radost. Tak může mít nějaké krásné city, může mít krásné myšlenky, může se dovědět nějaké pěkné věci, znalosti, bude se něco učit, něco studovat, a je to krásné, potěší ho to. Potěší ho třeba nějaké hezké slovo, také je to dobrá radost, určitě. Ale pak také je radost, která je duchovní. Ta duchovní radost pochází od Pána. Ta duchovní radost je radost, která je stálá, která je věčná, která nikdy nekončí. Ale snad právě proto, že je věčná a nekonečná, proto je také k ní potřeba mít víru. Tak jako je potřeba mít víru, abychom mohli přistoupit k Bohu, protože to je radost, která přímo vyvěrá z Boha. K této radosti je tedy potřeba mít víru.

Já bych vám to přiblížil trošku konkrétně. Někdo z vás bude trpět, bude mít nějakou bolest. Ale tuto svoji bolest bude obětovat za některého člověka. Spojí se v této bolesti s Pánem. V té chvíli má utrpení, má bolest, ale ve víře má radost, protože ví, že za tu věc, kterou trpí, má věčnou zásluhu. Nebo vidí dobro, které to utrpení přináší. A tak to, že věří, tak se tato radost stane vnitřní a stane se v něm. Stane se takovou radostí, která prozáří celý jeho život. Pokud by člověk totiž hledal jenom tu radost tělesnou, tak by bylo dost pravděpodobné, že by brzo sešel z cesty. Tak mladí lidé budou chodit na diskotéku nebo budou pít nějaký alkohol nebo něco jinačího vyvádět, proto, aby měli radost; nosit walkmana na uších, aby zakusili nějakou tělesnou radost. Ale jakmile diskotéka skončí, tak končí většinou i ta radost. My jsme křesťané, my máme čerpat z věčné radosti, z radosti, která je od Pána. A radost věčnou můžeme získat právě v důvěře od Pána. A o té Pán říká. Kdybychom měli, drazí bratři a sestry, takovou pevnou důvěru, kdyby i o nás platila ta slova, že si neděláme nikdy starosti s tím, co budeme jíst, co budeme pít, tak bychom nikdy také nemohli zhřešit. Každý hřích je vlastně důsledkem naší malé víry. A tak, náš nebeský Otče, prosíme tě o to, abychom měli takovou pevnou víru, jakou měl tvůj Syn, když žil mezi námi. Abychom nikdy neklesali na mysli, abychom si tato slova, která jsme slyšeli v evangeliu, nesli ve svém srdci. Abychom také udělali v tomto roce zkušenost s věčnou radostí, s radostí, která pochází od tebe. Amen.