Rubrika
HomilieJít k Ježíši po vodě
P. Václav Groh, OM, paulán z Vranova
11.08.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Milovaní bratři a sestry, Ježíš nás zve k sobě. Někdy to vypadá, jako bychom měli jít po vodě. Když čteme denní tisk, tak mnoho dobrého o církvi se tam nedočteme. V některých národních denících, když čteme o papeži, tak je to vždycky stařeček, ale trošku se to už zmírňuje. Teď, když bylo setkání papeže s mládeží v Torontu, tak už o něm psali hezky. Bůh nás zve k sobě, říká: „Pojď!“ Šimon Petr jde proti vší přirozenosti k Ježíšovi po vodě. Úplně po vodě. Je to v moci Boží a je to v moci člověka, když jsme spojeni s Bohem, když mu důvěřujeme. Když jsme spojeni s ním v čistotě srdce a v lásce. Šimon Petr, když přišel k Ježíšovi... dokud se díval na něj, tak šel po vodě ... ale když přišel k Ježíšovi ... když jsme blízko někoho, tak se teprve rozhlédneme kolem sebe, on se rozhlédl a viděl rozbouřené moře, Galilejské jezero, vítr, a začal tonout. Je to naše nevěra, pochybnosti. Ježíš ho kárá, říká: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Ale je tady psáno, než to řekl: „Hned vztáhl ruku.“ Šimon Petr byl vedle Ježíše a volá k němu: „Pane, zachraň mě!“ Byl to rybář, uměl velmi dobře plavat, ale přesto nespoléhá na sebe, ale prosí Ježíše. A Ježíš hned vztáhnul ruku. Učme se tady na tomto příběhu volat s důvěrou k Ježíšovi a snažme se být u něho, abychom zůstávali s ním.
Ježíš nám dává čisté šaty ve křtu. Dnes se rozroste naše rodina, bude pokřtěn David. Dostane nové šaty. Děťátko je bez hříchu, ale dostane neporušenost, milost posvěcující. Bude spojený navždycky s Bohem. Tuto milost může zničit jenom těžký hřích, vážný skutek proti pravdě, lásce, proti životu. A Bůh nechce, abychom něco takového dělali. Stvořil člověka pro lásku a chce, abychom k němu šli, ne sami, ale ve společenství bratří. Děkujme za velkou milost, že Ježíš zůstává s námi a že nás posvěcuje svými svátostmi. Ve svátosti smíření nám vrací neporušené křestní roucho. Je to jeho dar. Chce ho dát každému. Na mně záleží, jestli slyším jeho hlas: „Pojď!“ Šimon Petr toužil jít k Ježíši i po vodě. Ježíš říká: „Mé milosrdenství je nekonečné, nepronikne ho žádná mysl andělská, ani žádná mysl lidská.“ Je to velké tajemství, Boží milosrdenství. Sestře Faustýně říká: „I kdyby byl sebevětší hříšník a dovolá se mého milosrdenství, dostane ho.“ A říká: „Vyprávěj hříšníkům o mém milosrdenství.“ Aby se mohli obrátit, aby mohli přijít k Ježíšovi. Stejně nás vybízí i Maria v Medžugorje: „Modlete se především za ty, kdo nevědí, jak je Pán Ježíš miluje.“ Modleme se. A modleme se i za ty, které Bůh vyvolil z našeho středu, aby nás vedli k němu. Modleme se za ty, které ještě povolá. Pavel Pacek půjde do čtvrtého ročníku, studuje teologii. Dostanete teď nástupce po panu děkanu Stanislavovi, dostanete kněze Marka. Také jeho vychovali rodiče a odevzdali ho Bohu. On řekl: „Ano.“ Prosme, abychom měli odvahu říci: „Ano.“ Abychom volali s důvěrou k Ježíši: „Přikaž mi, Pane, přijít k tobě! Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať k tobě přijdu po vodě.“ Musíme se postavit proti zlu. Zlo vypadá někdy nepřemožitelně, ale jenom Ježíš je všemohoucí. Dívejme se na Ježíše, on nám dává sílu, dává nám svého ducha, ducha pravdy, ducha života, ducha lásky. Láska je nade všechno, cokoli budu dělat bez lásky, nemá to smysl. Když chci někomu pomoci k víře, musí pocítit nejprve mou lásku, aby si uvědomil lásku Boží. Učme se plnit to, co nám uložil Ježíš: „Milujte se navzájem.“ A dává nám nové přikázání: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Modleme se.
Kdysi se prý ptávali Otce Pia: „Otče Pio,“ říkali to žertovně, „existuje nějaká zkratka do nebe?“ Ale on říkal: „Ano, je jí Maria. Ona je mořem, přes které se dosahují břehy věčného jasu.“ Otec Pio, svatý Otec Pio, své duchovní syny a dcery zval neustále k modlitbě svatého růžence a ke každodennímu následování Mariiny pokory, trpělivosti, k jejímu tichu, čistotě a lásce. Otec Pio sám chodíval vždycky s růžencem, měl zvláštní způsob té modlitby, a říkával: „Tato modlitba je naší vírou, podporou v naději, je výbuchem naší lásky.“ Když se modlíme růženec, dostáváme mnoho darů. Ztišení srdce, protože ty myšlenky, které nám běží hlavou, které nás urážejí někdy, ubíjejí, zůstávají stranou. A já se dívám na Ježíše. A pak je možné jít i po vodě. Když se dostanete do Kanady, tak tam je prý nějaké jezero, kde můžete chodit po vodě také. Sice trošku namočeni; je tam kamenná deska a deset centimetrů pod tím je velký plochý kámen o rozměru několika metrů čtverečných. Ale Ježíš nás ke skutečnému, úplnému zřeknutí se sebe, zřeknutí se zla a zve nás, abychom šli k němu ve víře, pravdě a lásce. Ježíš touží po naší spáse. Učme se tedy modlit se. Dítě se učí chodit, učí se mluvit; to jsme se učili všichni. A také se musíme učit modlit. A modlit se musíme učit celý život, protože Bůh nás miluje stále a čeká, že mu budeme děkovat, že uvidíme to dobro kolem nás. Je toho tolik dobrého, co nám dobrý Bůh dává. Třeba Julie z Liard byla ochrnutá, byla pronásledována, žila v době franouzské revoluce, pro svou víru. Protože milovala Ježíše a hájila čistotu víry. Ve všech souženích vždycky říkávala: „Jak dobrý je dobrý Bůh.“ Poznávejme tuto dobrotu Boží, abychom se zamilovali celým srdcem do Ježíše, abychom mu dali úplně všechno, abychom měli sílu říci mu „ano“ v manželství. Dnes mladí lidé nevědí, ani proč říci „ano“ a odevzdat se úplně svému partnerovi a přijmout ho v manželství. Je to taková velká bolest.
Jak se vzdalujeme od Boha, ztrácí se láska. Ale Ježíš nás neopouští. A tak neztrácejme důvěru, on nás o ni žádá. A jak projevujeme svou důvěru? Že žiji s Ježíšem. Sestře Faustýně říká: „Když chceš být svatá, nemusíš dělat velké skutky, ani velké pouti. Stačí, když poklekneš před mým služebníkem ve zpovědnici, a to ostatní dělám už já sám.“ A říká, co říká už Maria, když chválí Pána v Magnificat: „Pyšný odchází s prázdnou, protože nepřijímá všechny dary, které mu Ježíš nabízí, ale pokorný odchází nesmírně obdarován.“ Ježíš nám chce dát dary nad pomyšlení krásnější. Učme se modlit se, poznávejme Ježíše. Máme být světlem světa a světlo se nestaví pod nádobu, ale na svícen. Snažme se tedy to evangelium, tu radost naší spásy žít ve svých rodinách, spolu s manželkou, s manželem, s dětmi, s tatínkem, s maminkou, učme se sdílet tu radost, učme se společně modlit se. Včera jste byli spolu za maminkou Pannou Marií z Vranova, sešli jste se tam pomodlit za své rodiny, za svou farnost, za vašeho nového pana faráře Marka. Učme se modlit se. Modleme se. Bez nás Ježíš nezachrání svět. Hledá možná deset spravedlivých. Prosme, abychom se mu odevzdali celým srdcem, abychom ho hledali upřímným srdcem. Kdo hledá pravdu, najde ji.
Snad jenom ještě závěrem. Jak žijeme evangelium, co nám říká Pán přes Editu Steinovou. Předevčírem bylo svaté Terezie Benedikty od Kříže, to bylo její jméno. Byla židovka, její maminka byla hluboce věřící. Milovala Boha, dobrého Boha. Ale Edith, když dospěla, asi v patnácti letech, opustila milujícího Boha. Zůstala sama, žila jeden čas u své vdané sestry, která také opustila dobrého Boha, a Edith ji v tom napodobila lehkostí a zůstala bez víry. Hledala pravdu, upřímně hledala pravdu, a v tom napodobujme Editu. Studovala filozofii, stala se doktorkou filozofie, a byla asistentkou špičkových filozofů v Německu. Když pak zjistila, že filozof, u kterého pracovala, že nedotahuje všechno až do konce hledání pravdy, tak ho opustila. Začala učit němčinu a později vysokoškolskou pedagogiku. Jak studovala, když učila, měla mezi přáteli několik křesťanů. Všímala si jak žijí, že jsou prostí, radostní, pravdiví, a líbil se jí jejich způsob života. A jednou, když navštívila svou kamarádku, tak dostala do ruky knihu Vlastní životopis Terezie z Avily. Když to dočetla, řekla: „To je pravda!“ a šla za Pánem. Prosme tedy, abychom měli tu odvahu hledat pravdu, a když ji poznáme, odevzdat se jí. Ona se pak připravuje na křest, je pokřtěna a přijímá jméno Terezie. Když pak nemohla už učit, když nacismus se dostává k moci, rozhoduje se pro vstup do karmelitského řádu. Dostává další část svého jména – Benedikta od Kříže. Prosme tedy, abychom měli odvahu říci Bohu své ano. Abychom hledali upřímně pravdu, abychom se přiznali ke svému Pánu. „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým nebeským Otcem.“ Mnozí lidé nemohou uvěřit, protože na nás nevidí, že jsme křesťané. Prosme, aby nás poznali podle lásky. Ježíši, děkuji ti, že jsi s námi, že žiješ v našem společenství, že jsi uprostřed nás a že nás proměňuješ svým duchem, duchem pravdy, života a lásky. Ježíši, důvěřuji v tebe.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, v úryvku o tom, jak Ježíš kráčí po vodě, předchází úryvek, který vypráví o zázračném nasycení více než pěti tisíc lidí. My jsme to minulou neděli nečetli, protože na tu minulou neděli připadl svátek Proměnění Páně, a tak jsme četli jiné texty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď slyšeli, tak už jsme v minulosti na každý ten text samostatně rozjímali, zamýšleli jsme se nad tím, a dnes bych chtěl, abychom se na ty texty podívali víc dohromady, protože, jak už jsem to zmínil na začátku mše svaté, ve všech těch textech můžeme najít společnou jednotící myšlenku, a to je sice hledání pokoje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, dnešní texty, především tedy první čtení a evangelium, vypovídají o tom, že je možné, aby se člověk setkal s Bohem. Oba dva mohou na svých cestách jít si naproti.
Když se zastavíme u těch dvou setkání, tak si uvědomme, že jsou to setkání, kdy člověk je v nějakých nesnázích. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení se otevírá takový nový myšlenkový okruh. Budeme tady tu myšlenku sledovat celkem třikrát v nedělních čteních, a sice je to otázka vyvoleného národa.
Pavel nám tady znovu dává nahlédnout do svého nitra a vidíme, že ho něco trápí: „Velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
19. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Král 19,9a.11-13a; ž. Žl 85; 2. čt. Řím 9,1-5; evang. Mt 14,22-33;
Bratři a sestry, všechna dnešní tři čtení hledají odpověď na otázku: Jakou tvář má Bůh, jaký je? Je spíš přísný nebo spíš milosrdný? Nepřístupný anebo, jak my říkáme, dá se s ním mluvit?
Často lidé dávají Bohu tady tu přísnou tvář. Více...