Kostel podobný Panně Marii

Kdo nezná dějiny, historii, tak bloudí přítomností. Já k vám jezdívám jenom občas, zastupovat do Bítýšky, ale nějaký ten měsíc se prokousávám dějinami veverského panství, zdejšího hradu, a poznávám spoustu takových souvislostí a věcí z doby dávno minulé. Historie, dějiny tady té kaple nebo kostela zde na Veveří, tak jsou skutečně daleko sahající. Ten kostel vznikl, vy to sami asi lépe víte než já, někdy na přelomu 12. a 13. století. Je spojený s různými významnými postavami našich národních dějin. Určitě s tehdejším zeměpánem, moravským markrabím Konrádem II. Otou, který se přičinil vlastně o založení hradu zde na Veveří, a do té doby spadá i stavba tady toho kostela. Nevím, jestli už tenkrát při založení hradu byla nějaká osada s větším počtem lidí, ale určitě při stavbě toho hradu bylo zapotřebí spoustu rukou k práci, k dílu, a ty lidi museli někde bydlet. V té době už křesťanství u nás bylo rozšířené a ty lidi chtěli navštěvovat bohoslužby a bylo zapotřebí vystavět pro ně kostelík. Možná první provizorní stavbou zde byl nějaký dřevěný kostel, který později se, teprve na začátku 13. století nebo na konci 12., začal rozšiřovat, přestavovat a to nejstarší vlastně z toho původního kostela je presbytář a loď. Teprve někdy v 15. století byla přistavěna kaple, která je dnes sakristií a předsíň, do které byl proražen gotický oblouk, která je zase daleko pozdější. A z těch starožitností ve zdejším kostele a významných památek bych mohl jmenovat ještě starobylou křtitelnici, která je v předsíni, a která svědčí o tom, že ten zdejší kostel byl farní, že se zde uděloval křest. Že to sloužilo prostě farní rodině. A kde se vítají lidé do života, kde se křtí, tak tam se také loučí se svými zemřelými. A hřbitov, který je kolem zdejšího kostela a který byl někdy v 19. století zrušený a potom i fyzicky, tak ten je zase němým svědkem o tom, že zde byla živoucí obec, živá farnost. Z takových těch pamětihodností ve zdejším kostele ještě snad je třeba obraz Madony veverské, který je sice pozdějšího data než to založení nebo samotná stavba kostela, spadá do okruhu Mistra vyšebrodského oltáře, a asi v osmatřicátém roce ho převzala Národní galerie, tady je jenom kopie jeho, a ten obraz zase je jednou z těch nejstarších věcí, které zdejší kostel má. Ještě potom jsem zapomněl na významnou památku, která sice není na svém původním místě – portál, románský krásný portál, který symbolizuje něco víc než jsme schopni pochopit. Tam ti dva lvi, strážci kříže ondřejského, tak ti jsou znakem naší národní samostatnosti, české svébytnosti, český lev prostě je znak, který ani v té době nemohl být leckde a který panovník propůjčoval jen na významné, a nebo musím říct na nejvýznamnější, stavby. Takové dva lvy třeba najdete při portálu tišnovského kláštera Porta coeli, založeného královskou rodinou. O významu té stavby, zdejšího kostela na Veveří, svědčí právě ten portál, který zůstal zachovaný do dnešní doby.

Zdejší kostel, a ten hrad nedaleko, je spojený s významnými postavami. Nejenom ten přemyslovský, moravský kníže Konrád, ale i další. Někteří králové navštívili zdejší hrad. Otakar II., Václav I., a další. Určitě zde, v tom zástupu lidí, kteří jsou venku a které třeba běžným okem nespatříme a kteří sem přišli na dnešní slavnost jmenin zdejšího kostela, tak můžeme taky vidět třeba královnnu Konstancii, která určitě zde kdysi ve svém životě přišla, určitě můžeme vidět svatou Zdislavu, která sem určitě přicházela za svým tatínkem, veverským kastelánem. Nebo další postavy. Určitě Anežku Českou, která sem taky zřejmě zavítala ve svém životě. Zde byla vystavena spousta významných listin, některé z nich se dochovaly, podepsané skutečně významnými osobnostmi našeho národa, kteří sem přišli. Různí veverští kasteláni a správci a lidi, kteří tady žili, pracovali, a jak se říká, radovali se a trpěli někdy, prostě ti všichni zde jsou s námi a přišli společně s námi oslavit jmeniny toho kostela a zároveň taky Pannu Marii, která je vlastně jakoby takovým nejenom jménem tohoto kostela, ale ten kostel se jí podobá. Víte, každý z nás nosí nějaké jméno. My v životě oslavujeme svoje narozeniny a jmeniny. A zrovna tak je tomu u kostela. Kostel je taky takovým živým organismem a i ten kostel má své narozeniny. To je posvěcení. Slavíme posvícení, posvěcení, někde se říká třeba hody, prostě den, kdy ten kostel byl předaný do provozu. To je vlastně jakési narození toho kostela. A slavíme taky jmeniny kostela. Toho, komu je ten kostel zasvěcený. Vlastně, jak se ten kostel jmenuje. A zasvěcení zdejšího kostela Panně Marii, Matce Boží (původně ten svátek, který jsme v týdnu oslavili, Nanebevzetí Marie, byl nazývaný Zesnutí Panny Marie) je velice staré zasvěcení a které určitě je původní od toho založení, kdy byl položený první základní kámen zdejšího kostela. Ten kostel se vlastně své jmenovkyni začíná podobat. On má spoustu vlastností, které má Panna Maria. Přebírá ty vlastnosti od Panny Marie. A myslím si, že zase takovým tím pozorným pohledem ty vlastnosti můžeme pozorovat a můžeme se z nich poučit, mnohé si odnést z té naší pouti, kterou jsme sem vykonali.

My Pannu Marii označujeme těmi krásnými přízvisky: milostiplná, Matka církve a další jména. Část těch jmen jsme shrnuli do Loretánské litanie, a tam je Panna Maria označovaná jako Věž Davidova, Věž z kosti slonové, Dům zlatý. Ona je skutečně pokladem církve. Tím jedním z nejcennějších, co církev vlastní. Panna Maria přinesla světu spásu, skrze ni se narodil Spasitel. Ona řekla Fiat a tím zachránila svět z moci zla, z moci smrti, hříchu, ďábla. Prostě Maria je skutečně jeden z nejcennějších pokladů, které církev má. Proto je označovaná jako Dům zlatý. Myslím si, že i ten zdejší kostel, který má své pamětihodnosti a starožitnosti a významné památky, je takovým Domem zlatým, podobně jako ta Panna Maria, které jméno nosí. Pannu Marii označujeme jako Archu úmluvy. Kolik těch úmluv třeba bylo uskutečněno tady. Kolik lidí se zde domluvilo mezi sebou. Ztlumili různé vášně, dokázali podepsat listiny a já nevím, co všechno dalšího. Myslím si, že takovým Domem úmluvy je ta zdejší kaple. Víte, ty listiny nebyly podepsány jenom na tom nedalekém hradě, ale ty často byly promodleny tady v tom zdejším kostele. Zde ti lidi třeba kolikrát našli k sobě cestu, usmíření. To je obrovské poslání církve a víry i v té dnešní době a důkazem toho, že církev není jenom spolkem zahrádkářů a nějakou dobrovolnou organizací, ale že je skutečně něčím velmi významná. Archa úmluvy. Pannu Marii označujeme jako Bránu nebeskou. A určitě tou Bránou nebeskou je. Ona je tou spoluvykupitelkou, prostřednicí naší spásy, prostě tou, skrze kterou nám byla otevřena cesta do života věčného. Ona je tou branou do života věčného. A takovou branou je taky určitě zdejší kostel. Skrze ten kostel vstupovali lidi do života věčného. Zde přijímali křest, byli přijati za křesťany, naroubováni na ten Kristův kmen – církev. Zde lidé byli doprovázeni na život věčný, zde odtud byly vypravovány pohřby. Myslím si, že takovou jasnou branou k životu věčnému, bránou nebeskou, je ten zdejší kostel třeba svým památným portálem, který možná dřív stál někde jinde, který jsem vzpomenul. Určitě Panna Maria je Hvězdou jitřní, tím bezpečným kompasem, který ukazuje spásu. Když chceme podle té spásy jít, tak je důležité se ve svém životě zamýšlet, jak by na mém místě Panna Maria jednala, jak by se rozhodovala, jak by v té konkrétní situaci, ve které já jsem, kde třeba si nedokážu poradit, jak by ona se rozhodla. Jak by ona třeba taky dokázala ztlumit vášně a třeba sloužit a někdy udržet své slovo a já nevím, co všechno dalšího. Takovým kompasem určitě pro lidi, kteří sem přicházeli a kteří žili tady v nějaké osadě, která potom později možná při těch husitských anebo švédských válkách zanikla a z bezpečnostních důvodů byla přestěhována dolů, do Veverské Bítýšky, tak takovým kompasem spásy určitě byl ten zdejší kostel. A je. Proto sem přicházíte, abyste našli orientaci pro svůj život, abyste našli směr svých životních kroků. A tak ten zdejší kostel směle můžeme označit jako Hvězdu jitřní, prostě tu Jitřenku, která ukazuje našemu životu směr. Uzdravení nemocných. Panna Maria uzdravuje, a nemyslím tím jen fyzicky, Lurdy a nějaká uzdravení třeba těch našich tělesných neduhů, ale uzdravení duchovní. Kolik lidí bylo uzdraveno prostě tím, že ve svém životě začali poznávat Pannu Marii, že se začali řídit podle jejího životního stylu, že šli cestou, kterou ona putovala do života věčného. Myslím si, že takovým uzdravením nemocných je určitě ten zdejší kostel. Kolik lidí zde bylo uzdraveno z nemoci hříchu. Kolik lidí zde odložilo hříchy třeba při svátosti smíření, kolik lidí tady, jak jsem řekl, ztlumilo svoje vášně, a rozhodli se třeba dobře a dali se na cestu pokání, a já nevím, co všechno ostatního. A dneska by o tom mohli svědčit třeba v tom zástupu venku před kostelem tady všude kolem nás. Panna Maria je Útočiště hříšníků, prostě ta, která má vztah jako matka ke každému tomu synáčkovi, i když je to marnotratný syn, i když se ve svém životě se zatoulal a udělal něco špatnýho. Takový Útočiště hříšníků býval každý kostel, právo azylu. Určitě takový útočiště hříšníků byl i ten zdejší kostel. Když někdo třeba udělal něco zlého, a prostě ten mocipán anebo správce, který byl na zdejším hradě, vzplanul spravedlivým hněvem, tak kde hledal ten člověk, poddaný třeba, útočiště? Právě tady v kostele a možná přímluvy nějakého toho faráře, který tady sloužil, který byl plebán, a prostě dokázali něco usmířit. Ten zdejší kostel je určitě právem tím Útočištěm hříšníků. Potěšení zarmoucených. Kolik lidí tady našlo útěchu ve svých bolestech a potěšení svých trápení. Pomocnice křesťanů. Královna andělů. Královna patriarchů, proroků, apoštolů ... V tom výčtu bych mohl pokračovat a všechno z těchto jmen by spadalo na tento kostel. Myslím si, že my, když za nějakou půlhodinu odtud odejme, po slavení mše svaté, tak bychom si něco měli z těchto vlastností také odnést. Z vlastností, které právem připisujeme Panně Marii, které na ní poznáváme a které také právem můžeme připisovat zdejšímu kostelu a poznávat na něm. Amen.