Rubrika
HomilieSlužebník služebníků Božích
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
25.08.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, „Ty jsi Petr, skála, a na té skále zbuduji svou Církev.“ To je taková vedoucí myšlenka dnešního kázání. Zamyslíme se nad papežem a nad papežskou mocí. Mnoho lidí, když se řekne papež, tak od něho mnoho očekává. Ale jaká je jeho úloha v církvi a kdo to vlastně je? Papež je biskup, nástupce apoštola Petra, a má nejvyšší svrchovanou bezprostřední a univerzální moc v celé církvi na celém světě, a svobodně ji může kdekoli vykonávat. Stojí nad biskupy, stojí nad koncilem, jeho rozhodnutí nepotřebuje žádné potvrzení a neexistuje proti němu žádná odvolací instance. Jeho moc mu není propůjčována ždným lidským grémiem, třeba věřícími nebo biskupy. Může vydávat zákony, které zavazují celou církev, a může od nich osvobozovat, jako nejvyšší soudce může řešit sám všechny spory, nepodléhá žádnému soudu, a každý křesťan se může k němu přímo odvolat. Těší se mimořádné ochraně a vedení Ducha svatého, zvláště tehdy, jestliže ve věcech víry a mravů něco vyhlašuje pro celou církev. Nabytí papežské moci se děje volbou. Jestliže se uvolní papežský stolec, sejdou se kardinálové v Římě v tzv. konkláve a volí nového papeže. Vždycky se musí shodnout na jednom kandidátovi a ten musí získat dvě třetiny hlasů plus jeden hlas. A až takového zvolí, oznámí mu to, a jestliže tuto volbu přijme, stává se papežem. Jestliže nepřijme, volí dál. Nový papež je uveden do svého úřadu kardinálem protodiakonem a je představen věřícím, je slavena mše a v ní je veřejně uveden do úřadu. Pozbytí papežské moci je buď úmrtím papeže, nebo odstoupením. On může říct: „K 1. 1. 2003 přestávám být papežem,“ tím jak uplyne čas, přestane být papežem a sejde se kolegium kardinálů a volí nového papeže. Papeže nemůže nikdo nijak sesadit.
Proč má tuto moc? Proč není demokraticky nebo nějak jinak volen? To ukazuje dnešní evangelium: „Na Tobě postavím svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou.“ Ovšem někdo by si mohl říct: „Tak dobře. V církvi je to tak, že je malé dítě, pak je dospělý člověk, pak je třeba jáhen, kněz, biskup a papež. A takhle to jde postupně a Bůh tedy svoji milost, svoje dobrodiní, požehnání, dává papeži, potom kardinálovi, pak třeba knězi a pak teprve až to přijde...“ Tato myšlenka je zcela absurdní. Papežova moc spočívá v tom, aby nebyl v církvi zmatek. On sám se jmenuje a všude podepisuje Servus servorum Dei, což znamená Služebník služebníků Božích. Co se týká církve, tak je papež na posledním místě, tím největším sloužícím. A tu moc, kterou má, má kvůli tomu, aby mohl Bohu a Bohem mu svěřeným lidem sloužit. Ne aby nad nimi vládl, ale aby jim sloužil. A k tomu má tento nástroj. Co se týká důstojnosti člověka, tak před Bohem mají všichni lidé stejnou důstojnost, ať je to muž či žena, dítě, dospělý člověk, stařec či stařenka, ať je to papež nebo člověk, který žije na okraji společnosti, všichni před Bohem mají stejnou důstojnost. A co se týká svatosti, tak tam mají každý různou. O svatost bojujeme jistě každý z nás každý den. Ale na tom, jak jsme sjednoceni s Bohem, tak se podílí mnoho faktorů, a i papež nemusí být v této pyramidě na tom nejvyšším místě. Je mnoho světců a je mnoho svatých lidí v církvi, kteří jsou na těch nejvyšších místech a kteří jsou před Bohem nejmilejší. Bratři a sestry, kéž si vážíme papeže ne proto, že je papežem, ale proto, že je to jednotící osoba v naší církvi. Když je vždycky církev v nějakém pronásledování nebo nebezpečí, tak osoba papeže je důležitá pro církev, protože máme jednu hlavu, máme pocit, a skutečně to tak je, že patříme všichni do jedné velikánské rodiny církve. A proto je úloha papeže i v dnešní době nesmírně důležitá. Přeji nám všem, aby ti kdo mají moc, ji měli podobně jako má moc Svatý Otec. Ne aby to byl nástroj, který se těm druhým ubližuje, ale aby to byl nástroj, kterým se těm druhým slouží. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.08.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je výjimečné. Je výjimečné v tom, že se ptá Ježíš: „Kdo jsem?“ To není, že on by nějak o sobě pochyboval nebo že by to nevěděl, ale jde mu o to, aby to věděli učedníci, ti jeho nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní texty se zaměřují na srovnání správce Šebny a apoštola Petra. Ale můžeme také říci, že v prvním čtení jsme slyšeli trošku neobvyklou situaci, kdy prorok je poslán, aby zasáhl do politiky, aby oznámil jaksi veřejně, kdo dělá dobře a kdo dělá špatně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Bratři a sestry, dnešní druhé čtení, jak jsme ho vyslechli, to je vlastně modlitba, modlitba svatého Pavla, kterou on připojil na závěr svých úvah. Uvažoval vlastně nad takovou bolestnou věcí, a sice nad tím, proč velká část Izraelitů nepřijala Ježíše jako svého Zachránce, jako Mesiáše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 22,19-23; 2. čtení Řím 11,33-36; evangelium Mt 16,13-20;
Začnu dnes trošku zeširoka. Nevím, jestli počítáte, jak jsem tady dlouho, ale za 14 dnů to budou tři roky, a nedělní čtení se střídají ve tříletém cyklu, takže vlastně už znovu začneme číst ta evangelia a vůbec všechna ta čtení, která jsme četli, když jsem přišel, a já jsem se snažil ve svých promluvách ty první tři roky tady mluvit o evangeliích. Více...