Rubrika
HomilieSmíření a odpuštění
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Tématem dnešní neděle, takovou hlavní myšlenkou textů, je smíření a odpuštění. Každý z nás potřebuje odpuštění. Je to něco, co si nepřiznáváme zrovna lehko, protože vidíme spoustu zla kolem sebe. Pustíte televizi, otevřete noviny a tam slyšíte, kdo koho okradl, podvedl, kdo koho zabil, kdo komu ublížil. A člověk si říká: „Já přece chci žít dobře, snažím se. I já potřebuji odpuštění?“ Ano, já potřebuji odpuštění. Každý z nás ho potřebuje. Izraelité se k tomu dopracovávali taky velice těžce, a pochopili to až babylónském zajetí, daleko od domova, ve vyhnanství. A jak jsme slyšeli v prvním čtení z knihy Sirachovcovy, ta vznikla právě po tom babylónském zajetí, on jim připomíná, co mají dělat, aby už se do té situace nedostali znovu, aby se to neopakovalo, aby nebyli daleko od domova, aby nebyli vyhnaní. Je potřeba uvědomit si, že já potřebuji odpuštění.
Druhý krok: já mám odpustit. Teď se dostáváme k evangeliu. A jsou tam ty dvě měnové jednotky, hřivny a denáry. Ten první dluží hrozně moc. Když se to pokoušeli vykladatelé Písma převést na nějakou dnešní měnu, to co dlužil ten první, 10 000 hřiven, tak zjistili, že by to bylo takových 25 tun stříbra. To je víc, než ten velký dlouhý kamion. 25 tun stříbra. Tolik dlužil. To byl prostě tunelář jak hrom. A kolik dlužil ten druhý? Asi sto korun. Jemu ten druhý dlužil sto korun. A on se nerozpakoval, nerozpakoval se křičet: „Zaplať, co jsi dlužen!“ Vůbec, ten člověk neměl svědomí. Vůbec ho nenapadlo, že on by taky mohl něco odpustit, že by mohl slevit ze svých požadavků. Znáte to, když někdo se zašprajcuje a křičí: „Já mám na to právo! Ať ten druhý dělá!“ Ale ten druhý má právo na to, aby s ním jednal jako s člověkem. Odpustit druhému, k tomu je potřeba velká morální síla. Odpustit, to není žádná slabost, ale naopak síla. Odpustit, to znamená ukončit spory. Jestliže odpustím, tak jsem udělal to, čemu se říká tlustá čára. Odpuštění, to je řešení. Mnohé problémy, mnohé těžkosti se pořád táhnou dokola, a dokola se to objevuje a vynořuje znovu a znovu, jenom proto, že lidé si neodpustí.
A to třetí? Musíme být důslední. Když ti spoluslužebníci viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Jak ten první byl tvrdý a nechal toho druhého zavřít kvůli stokoruně. Být důsledný. Co to znamená? My často skončíme u toho, že konstatujeme: „Ano, je tady nespravedlnost, mělo by se s tím něco dělat.“ Tak ať s tím někdo něco dělá! Nebo: „Mělo by se dělat to a to, ale....“ Tak s tím člověče dělej něco. A my pak řekneme: „A proč já? Ať jde někdo jiný.“ Ježíš od nás žádá, abychom udělali to, co udělali ti druhové ve službě. Abychom se nezastavili u toho, když mám něco udělat já, když se mám druhého zastat, když mám, jak se říká, nastavit svoji kůži.
Takže tedy, co si odnést z dnešní neděle? Byly to tři takové kroky. Uvědomit si, že i já potřebuji odpuštění. Že ti druzí, kteří jsou kolem mě, potřebují moje odpuštění, já jim musím odpustit. A nesmím se bát nastavit záda, být důsledný a říct, když vidím nějakou nespravedlnost; zastat se druhého. Konec konců, každý den říkáme: „Otče náš, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Vzpomeňme si na toto podobenství, a jednejme s těmi druhými tak, jak bychom chtěli, aby Bůh jednal s námi. Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, hlavním tématem všech dnešních textů je velkorysost. Co je opakem velkorysosti? Velkorysost v sobě totiž už předpokládá to odpuštění. A co je opakem velkorysosti? No, pomsta. A tady toto slovo vlastně se objevuje velmi záhy na stránkách Písma svatého.
Není to u toho, řekli bychom, prvního hříchu, protože tam Adam s Evou nežádají odpuštění, bohužel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, téma odpuštění je poměrně složité a komplikované téma. Když člověk žádá někoho o odpuštění, tak to má jasné. Ale když je v té pozici, že mám odpustit, tak je to právě mnohem složitější.
Ježíš začíná vyučovat tady o tomto apoštoly, ty nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnešní texty se krásně prolínají, hlavně pokud jde o první čtení a evangelium. Jenom bych připomněl, že vlastně kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě, které pronesl jeden zbožný žid Palestině, ale zaznamenal je, sepsal je až jeho vnuk v Egyptě, a sice ve 2. století před Kristem, tedy relativně krátkou dobu před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnes se budeme bavit o odpuštění, usmíření, ale zároveň budeme taky pokračovat v těch našich úvahách o mši svaté, protože ty texty se výborně hodí k úvodu mše svaté – k úkonu kajícnosti.
Už první čtení ze Starého zákona bylo takové velmi ostré. Více...