Rubrika
HomilieBůh je velkorysý
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
Bratři a sestry, úplně první otázka k dnešnímu evangeliu by mohla být: o čem to podobenství vlastně je? Na první pohled to vypadá, že je to o nějakém člověku, který ani nevěděl, kolik dělníků bude v jednom dni potřebovat na svém poli. Čtyřikrát musí jít najímat dělníky. Je tam nějaká divná sociální spravedlnost. Prvně dostávají výplatu ti, kteří pracovali jedinou hodinu; ti, kteří dřeli celý den, musí čekat. Výplata se vyplácí veřejně; to se přece neříká, kolik si kdo vydělá. Je to skutečně o tomhle, to podobenství? Není. Ale taky není o něčem jiném.
Jednou byla jedna farnost a tam chodil jeden člověk neustále, ale neustále pozdě do kostela. A kněz, když s ním mluvil, tak už to jednou nevydržel a říká mu: „Nemohl bys vstát o pět minut dřív a přijít včas?“ A on mu říká: „Proč? Přečti si tady to podobenství, ti tam byli jedinou hodinu a dostali to, co ti, co tam byli od začátku. To přece stačí.“ Ten kněz mu jenom na to řekl: „A do práce si chodíš taky jenom pro výplatu a pracovat necháváš druhé?“ Je to o tomhle? No není, všichni víme, že není. O čem to tedy je? O čem je toto podobenství? O veliké dobrotě Boží, o Boží velkorysosti. Te pán je natolik dobrý, že chce zaměstnat všechny, kteří mají chuť pracovat. Oni, ti dělníci, udělali to, že všichni šli ráno na trh, na tržiště, kde byl trh práce. Nikdo z nich nezůstal doma, ale ti, kteří nebyli najati ráno, stáli a čekali, oni ze své strany udělali všechno, co mohli, víc už udělat nemohli. A to podobenství nám chce připomenout, že Bůh vidí do našeho srdce a vlastně tam hledá naši dobrou vůli. A vlastně každý den se ptá každého z nás: „Udělals, co jsi mohl? Udělala jsi, na co jsi stačila?“ Takhle je to správně. Bůh nás hodnotí podle našich úmyslů, podle naší dobré vůle.
Žijeme v době, kdy se klade velký důraz na výkon, ať už v práci, zaměstnání, nebo třeba i ve kole. V té škole je to vidět asi nejvíc. Vemte si nějaké dítě, které se doma učilo, je vyvolané, dostane strach, má trému, něco se tam v něm sevře, ono tam tak něco zablekotá, něco řekne, zmotá to dohromady, hned je z toho špatná známka. Druhé dítě, které třeba ani není tak dobře připravené, ale prostě má kuráž, tak tam řekne všechno co ví, nebo i to, co neví, a je z toho dobrá známka. Protože ten učitel neví, jestli se to dítě doma připravovalo nebo ne. Ten učitel nemůže ohodnotit, co bylo předtím, on nevidí, neví, nemá ty znalosti. Bůh je má a proto Bůh hodnotí naši dobrou vůli. Tohle podobenství je o Boží velkorysosti. Když je Bůh velkorysý k nám, tak se nám to líbí. Děkujeme mu a říkáme: „Bože, ty vidíš, že se snažím, a ty mi pomáháš. Děkuji ti za to, že mě chráníš, že nám to doma klape, děcka se dostaly na školu, jde jim to tam. Bože, děkuji.“ Ale on je ten Pán Bůh taky velkorysý k těm, kteří jsou kolem nás. A je velkorysý k těm, které třeba i my nějak nepovažujeme za dobré lidi. Ale je velkorysý dokonce i k těm, kteří jsou skutečně špatní. I jim se daří. Tady už se nám to nějak nelíbí a říkáme: „Pane Bože, ty to nevidíš? S tím přece musíš něco dělat, to takhle nejde dál. On je skutečně zlý, on se chová jak hulvát, všem nadává, okrádá druhé. A co ty, Pane Bože, ty k tomu budeš mlčet?“ Tomu člověku se daří. Jak je to možné? Je to, protože Bůh je velkorysý. Dokud žijeme na tomto světě, Bůh je velkorysý ke všem. A my nevíme, proč je velkorysý tady k tomu člověku, který je třeba skutečně špatný. Třeba taky proto, že chce, aby se ten člověk obrátil, že Bůh ho chce svou dobrotou přivést k pokání, k polepšení života. My nevíme, proč to dělá Bůh, a bylo by od nás velice krátkozraké, abychom to hodnotili, anebo nějak odsuzovali.
Tohle podobenství je taky o tom, že spásu, vykoupení si není možné nějak odpracovat, odchodit do kostela, odmodlit. My bychom hrozně rádi měli nějakou jistotu, že se do toho nebe dostaneme. A nemáme. Máme jenom víru, máme jenom Boží slovo, kdy Ježíš říká: „Když budete dělat to, co vám říkám, Bůh se o vás postará. On vás má rád, on na vás nezapomene.“ Ale skutečně víc nemáme.
A konečně, o čem je toto podobenství? O radosti z dávání. Ten pán dal všem, obdaroval všechny. Ten denár, to bylo dost peněz za jeden den, a ten pán byl zřejmě hodně majetný. Ale on to neškudlil pro sebe. On měl radost z toho, když mohl dávat druhým. Já bych vám teď nakonec chtěl přečíst myšlenku , kterou řekla Matka Tereza, když se jí ptali, co je to křesťanství. Ona na to říká: „To je dávání. Bůh tolik miluje svět, že mu dal svého Syna. Ježíš dal za lidi život, ale ještě než se vydal na smrt, dal se lidem v podobě chleba, aby nehladověli po lásce. A lidé, kteří uvěří v Ježíše jako já a miliony jiných, dávají se do služby lásky druhým. Ano, křesťanství je radost z dávání.“ Bratři a sestry, tady nejde jenom o dávání peněz. Mohu dát spoustu jiných věcí: čas, úsměv, ruku mohu podat, svoje schopnosti, svoje znalosti. Často se jedná o okamžiky, kterým říkáme maličkosti. Ale pro někoho to může být velice důležité. A tak nezapomeňme na to, že v životě budeme mít tolik radosti, kolik jsme jí druhým rozdali.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
Bratři a sestry, toto podobenství patří mezi ta podobenství, která v nás vyvolávají určitý rozpor, několik otázek. Zdá se nám, že tady někdo předbíhá. Zdá se nám, že někdo dostává nezaslouženě nějakou výhodu na úkor někoho, kdo se nadřel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.09.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
Bratři a sestry, podobenství, které jsme právě slyšeli, je v první řadě nepohodlné. Připadá nám to, že ti, kteří se dřeli celý ten den, tak že nebyli spravedlivě odměněni. Všimněme si, že svatý Matouš v úvodu k tomu podobenství říká, že Ježíš ho řekl svým učedníkům. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
Text, kde se mluví o dělnících na vinici, se velmi hodí na to naše dnešní poděkování. Znovu bych připomněl, že tam jde o tu blízkost, být blízko Pánu. To je první věc.
Druhá věc, kterou bychom si z toho podobenství měli odnést: Jak jsme slyšeli, dost často máme sklony se zařazovat do té skupiny těch, kteří pracovali nejdéle. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,6-9; 2. čtení Flp 1,20c-24.27a; evangelium Mt 20,1-16a;
Bratři a sestry, budeme pokračovat v našich úvahách o mši svaté, ale na začátek bych chtěl aspoň trošku přiblížit dnešní evangelium.
Vidíme, že v době Pána Ježíše byly stejné problémy, jako jsou v době naší. Více...