Rubrika
HomilieKdo plní Otcovu vůli?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 18,25-28; 2. čtení Flp 2,1-11; evangelium Mt 21,28-32;
Bratři a sestry, Ježíšova otázka „Co soudíte o tomto případu?“ se netýkala jenom těch, kteří seděli kolem Ježíše a poslouchali, ta otázka se týká i nás. Co soudíme o tom, co jsme právě slyšeli? Jde tam o to, že to máme nějakým způsobem zhodnotit. Některého z těch synů máme pochválit a některého máme pokárat. Co udělat? Který syn od nás dostane pomyslnou jedničku z chování? Ten první, který vypadá, že to má trošičku popletené v hlavě, je odbojný, odseknul „mě se nechce“ a pak šel? Anebo ten druhý, jehož vystupování je naprosto v pořádku: „ano, pane,“ uctivý, zná pravidla chování, nic mu mení možné vytknout, vystupuje stoprocentně, ale pak zůstane doma? Ten první, se zdá, že říká „ne“, ale říká vlastně „ano“. Ten druhý, který říká „ano, ano“, je jak takový ten černoušek nebo andělíček o Vánocích u betléma, když do něho hodíte korunku, tak on zakýve hlavou. Tenhle taky na všechno kýve, ale potom zůstane sedět doma. Ten první má možná trochu popletenou hlavu, ale má zlaté srdce. Kdežto ten druhý, který je samá uctivost, samá poklona, tak je vlastně povaleč. Takže kdo z nich dostane tu jedničku z chování? Ten, který splnil otcovu vůli. To je totiž to, o co tu běží. Splnit vůli otcovu. A co je otcova vůle? Aby byla obdělána vinice, to je celkem jasné. Takže je to jasné, který z nich obstál. Ten, který sice odseknul, ale potom toho litoval a šel. Takže možná bychom mu nedali jedničku, ale jedna minus. Ale ten, který byl uctivý, který říkal svému otci pane, který se vlastně klaněl, tak tenhle nemůže dostat dobrou známku, protože sice zachránil čest rodiny, formu zachoval, ale zničil rodinnou vinici, protože vinice zůstala neobdělána.
Bratři a sestry, jde o to, abychom my ve svém životě se dokázali dívat do srdcí těch, kteří jsou kolem nás. Abychom viděli to zlaté srdce. Abychom se nenechali unést tou uctivostí, přehnanou zdvořilostí. Abychom hodnotili lidi podle toho, co za nimi zůstává. Ne, podle toho, co říkají jako první slovo. Podlézač není dobrý spolupracovník. Lichotit, to není totéž, co mít rád. A říkat „ano“, to ještě neznamená jednat. A když to stáhneme do hlubší roviny, tak říkat „věřím v Boha“ nebo „já jsem katolík“, to ještě neznamená z víry žít. Kdo splnil otcovu vůli? To je důležité. A teď už nejsme jenom u těch dvou synů. A teď už nemáme jenom rozhodnout, které chování bylo správné nebo které bylo lepší a které horší. Ale teď jsme u otázky, jak plním já Otcovu vůli, co mu říkám. Anebo jestli taky vezmu tu pomyslnou motyku a jdu okopat Otcovu vinici. Kdo plní Otcovu vůli? Ten, kdo o Božím slově dokáže zaníceně diskutovat? Kdo se k tomu hlásí při každé vhodné i nevhodné příležitosti? Kdo přikyvuje? I Ježíš na tohle říká: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce.“ Před čtrnácti dny jsme mluvili o modlitbě Otčenáš a o té větě „Odpusť nám naše viny, jako my odpouštíme našim viníkům.“ Dneska se dostáváme k jinému bodu modlitby Otčenáš: „Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“ Říkáme to každý den, i několikrát. A myslíme to vážně? Anebo si to myslíme jako ten uctivý syn, který řekl nahlas „ano, pane“, ale uvnitř si říkal: „no však já počkám, až táta odejde, a někde se schovám, však ono to nebude tak horké, a nikam nepůjdu“? Nahlas říkáme: „Buď vůle Tvá,“ ale nemyslíme si třeba: „Stejně si udělám po svém a bude po mé vůli“? Byla by to škoda.
My jsme v roli takové poroty. „Co soudíte o tomto případu?“ Máme rozhodnout. Máme rozhodnout, co z toho je správné a co je špatné. Ale tím to nekončí. Potom to, co je správné máme uskutečňovat ve svém životě. Jde o to, že i my dostaneme nějakou známku z chování. Samozřejmě jde o to, abychom dostali tu nejlepší. Ale nemůžeme po Bohu chtít, abychom dostali jedničku v okamžiku, kdy jsme ještě nic neudělali. Nemysleme si, náš Otec je velký dobrák, ale oklamat se nenechá. Než nám dá nějaké ohodnocení, on se půjde podívat na vinici, v jakém je stavu. Jestli je okopaná, jestli je tam udělané to, co jsme mu slíbili. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom na Otcovy požadavky dokázali říct: „Ano, Otče, půjdu,“ pak vzali tu motyku někdy pomyslnou, někdy skutečnou, a šli a udělali to co vidíme, že je potřeba udělat. Prosme o to, abychom dokázali mít otevřené srdce, vnímavý rozum, abychom viděli, co je zapotřebí a s Boží pomocí abychom to dokázali uskutečňovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 18,25-28; 2. čtení Flp 2,1-11; evangelium Mt 21,28-32;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 18,25-28; 2. čtení Flp 2,1-11; evangelium Mt 21,28-32;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech textů, které jsme teď vyslechli, tak je zodpovědnost, nebo spíš, řekli bychom, spoluzodpovědnost. V tom smyslu, že je potřeba toto přijmout.
Asi nejpoetičtější ze všech těch textů bylo vlastně to druhé čtení, když mluvil právě o tom svatý Pavel, Filipanům říká: „Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 18,25-28; 2. čtení Flp 2,1-11; evangelium Mt 21,28-32;
 |
O odpuštění | 13:00 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.67 MB] |
Bratři a sestry, evangelium je staré skoro dva tisíce let a první čtení ještě o nějakých 550 let starší, a přece můžeme říct, že oba ty texty jsou jakoby napsány pro současnost. Ony jsou napsány pro každou dobu, pro každou generaci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ez 18,25-28; 2. čtení Flp 2,1-11; evangelium Mt 21,28-32;
Bratři a sestry, v našich úvahách o mši svaté se dostáváme k druhé části, která se nazývá Bohoslužba oběti nebo Stůl Božího Těla. Vlastně celá tady ta část probíhá u oltáře. Po II. vatikánském koncilu ten oltář má znovu podobu stolu. Více...