Rubrika
HomilieO věcech důležitých a nedůležitých
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium není nijak dlouhé, ale přesto je velice myšlenkově nabité. A je to takové trošku komplikované. Proto teď hned na začátku vlastně řeknu, k čemu bych se chtěl společně s vámi dopracovat. To je ta poslední věta: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ Už vůbec ten fakt, že farizeové a herodovci jdou k Ježíšovi s tou otázkou, to je něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Protože to je snaha dostat Ježíše do pasti. Do takové léčky. Protože když řekne, že se daně platit nemají, no tak to je proti Římanům, a oni si na něho Římani došlápnou a zavřou ho. Když řekne, že se daně platit mají, no tak Římani, to jsou okupanti, to se nebude líbit Židům, a přestane mít Ježíš posluchače. Ale už vůbec ten samotný fakt, že tady vlastně oni vyrobili umělý problém – to je vykonstruované, ono to vypadá, že to je jaksi ze života, ale to není pravda, to je naprosto uměle vytvořené. A oni si dali tu práci, věnovali tomu čas. To muselo dát hodně práce to vymyslet, aby to dobře sklaplo. Já si myslím, že taky několik hodin o tom přemýšleli. Jak je to s námi v životě? Kolik času věnujeme vymýšlení dobrých věcí a kolik času věnujeme tady na takovéto vykonstruované a vymyšlené problémy. Neříkám, že každý, a neříkám, že často, ale občas každý z nás má takový problém, že něco vykonstruuje, něco vymyslí, vypadá to, že to je ze života, ale je to naprosto bez života. A je to jenom o tom, že chceme druhým ten život nějak osladit: „Počkej, však já ti dám, uvidíš! Já ti to spočítám.“
Tam je potom ještě další taková tragédie. Farizeové se spojili s herodovci. Když se řekne dneska farizej, tak už tím míníme člověka takového obojetného, něco jiného uvnitř, něco jiného navenek. Člověka, který se přetvařuje. Ale ze začátku hnutí těch farizeů, to bylo velice dobré hnutí. To hnutí vzniklo po babylonském zajetí. Když se vrátili z Babylona a neměli chrám. Jak všichni víme, Židé měli jeden jediný chrám v Jeruzalémě. A tam chodili z celé země, tam se konaly obřady, přinášeli tam oběti. Každý Žid měl být třikrát za rok nejméně v Jeruzalémě v chrámu přítomen. A oni ten chrám naráz neměli. A bylo tady nebezpečí, že se ta víra ztratí, že lidé prostě ji odloží. A tak tady ti farizeové přemýšleli, jak tomu zabránit. A uvědomili si, že mají to, čemu my dnes říkáme pět knih Mojžíšových a Proroky, čili podstatnou část toho, čemu my říkáme Starý zákon, oni tomu říkali jenom Zákon. A tak oni začali prosazovat to, aby se v každé vesnici nebo v každém městečku postavila budova, kde by se mohli scházet, to, čemu se říká synagoga. A tam každou sobotu chodili, četli z Písma, někdo to vykládal, oni se nad tím modlili, zpívali, byla to bohoslužba. Byla jiná než v chrámě, ale byla to bohoslužba. Takže oni začali velice dobře, oni byli opravdu takovou hybnou silou v národě. Ale kde to skončilo? Skončilo to u toho, že začali počítat zákazy a příkazy. A podle tradice židovské je tady v těch pěti knihách Mojžíšových 365 příkazů, jako dnů v roce, a 248 zákazů, tolik je prý kostí v lidském těle. Myslíte, že náboženství je o tom, počítat příkazy a zákazy? Není, určitě není. Oni se soustředili na ten vnější obsah, na tu vnější formu, a vytratil se jim duch, vytratil se jim vnitřek.
Farizeové právě řešili tady takovéto vykonstruované příklady, jak je to s tou daní tomu císaři. Ono to vypadá velice zbožně, protože Židům bylo zakázáno malovat člověka. Tam bylo nebezpečí, že by z té malůvky nebo sošky, že by z toho vznikla modla, že by se tomu klaněli. A ten římský císař o sobě říkal, že je bůh. Takže to vypadá velice zbožně: „Víš Mistře, my bychom tu daň třeba platili, ale tam je ta malůvka a nám to Mojžíšův zákon zakazuje. My to ani nemáme brát do ruky. Víš, tak co máme dělat? Pomoz nám to vyjasnit.“ Takže oni se takhle staví velice zbožně, ale Ježíš je odhalil velice rychle: „Čím se platí daň? Podejte mi peníz.“ Šahli do kapse a vyndali. Měli je u sebe. Navenek dělali, jak jsou zbožní: „Víš Mistře, my to nemáme brát do ruky...“ Ale měli to v kapse. Ono totiž tam šlo o to, že Židé měli ještě svoje peníze, které splňovaly ty podmínky Mojžíšova zákona. Ale ty židovské peníze byly měděné a tady ty římské zlaté. A ono to zlato je takové lepší, že. A i líp se na to dívá. A prostě má to větší hodnotu... Takže už tady v tom okamžiku, kdy prostě oni mu podají ten peníz, se ukazuje, jak je to uměle vykonstruované, jak je to uměle vyrobené, a že tam vlastně žádný rozpor není. Oni na jednu stranu velice rádi využívali římské ochrany, že tam byl klid, dalo se obchodovat, dalo se cestovat bezpečně, to všechno se jim líbilo. Ale nechtěly se jim platit daně. Ale hlavně to sloužilo k tomu, aby chytli Ježíše.
A jak jsem říkal, oni se spojili s herodovci. A to je další taková tragédie. Znáte jméno Herodes. Ten který zabil betlémské děti, to byl Herodes Veliký. V době Ježíšově, kdy už byl Ježíš dospělý, tak už tam vládl vnuk tohoto Heroda Velikého. Ten Herodes Veliký, on nejen že zabíjel cizí lidi, třeba ty děti v Betlémě, ale on vyvraždil také velkou část své vlastní rodiny, několik svých synů, vlastních synů, protože se bál, že ho připraví o trůn. To byl člověk, za kterým zůstalo mnoho krve a který jednal naprosto bezohledně, a šlo mu pouze o udržení moci. A tito farizeové, kteří chtěli přivést národ blíž k Bohu, se spojují s touto politickou stranou, které jde pouze o moc, aby se zbavili Ježíše. V tom je ta tragédie, v tom je obrovská tragédie.
Bratři a sestry, to dnešní evangelium nám připomíná ještě jednu velice důležitou věc. Zpravidla, když něco začneme, tak začínáme s velkou takovou chutí, s velkým nadšením: „Ano Pane Bože, já za tebou půjdu, já tě budu následovat.“ Jak jde čas, tak se nějak ta chuť vytrácí, to odhodlání slábne, nohy nám těžknou a říkáš si: „Dneska ne, až zítra.“ Víte, nejde jenom o to, dobře začít, ale jde taky o to, dobře skončit. V obřadech křtu dospělého je jedna taková věta. Ten kdo křtí, tam říká: „Kéž Bůh dovrší dobré dílo, které v tobě započal.“ A o toto jde. Nebo jinými slovy: abychom dávali Bohu, co je Božího. Abychom nejenom dobře začali, ale taky dobře skončili. Abychom se neutopili v umělých, vykonstruovaných problémech, které vlastně v životě vůbec neexistují, které tam nejsou, které se řeší jaksi za pochodu, protože nejsou problémem. Abychom se soustředili na to, co je skutečně důležité a nepřehrabovali se tady v těchto věcech, které jsou jenom navenek a nemají žádný obsah, nemají žádného ducha. Prosme za to, aby se z našeho jednání nevytratil ten duch, aby naše jednání bylo živé, ze života, ne uměle vykonstruované. Prosme za to, abychom každé dobré dílo, které začneme, s Boží pomocí také dovedli do zdárného a úplného konce. Prosme za to, abychom dokázali poznat, co je císařovo, a dávali to císaři, abychom dokázali poznat, co je Božího, abychom to dávali Bohu. Abychom s Boží pomocí dokončili dobré dílo, které v nás Bůh započal.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás zavádí opět do Pašijového týdne, nevíme přesně, jestli je to úterý nebo středa, ale každopádně je to pár hodin před Poslední večeří a Ježíšovou smrtí na kříži. A dozvídáme se o tom, jak farizejové, kteří pokládali římskou okupační moc za obrovské neštěstí, byli ochotni se spojit s herodovci, to jsou mimochodem stoupenci vlastně Heroda, který byl vnukem toho Heroda Velikého, který zabil děti v Betlémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, texty, které jsme četli, tak jsou z 29. neděle v mezidobí a nemají nějaký zvláštní vztah k misiím, ale velmi dobře se hodí na tu situaci, která je u nás, na tu společenskou, politickou, ale vůbec i, můžeme říci, v celé Evropě, potažmo v celém světě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, prožíváme dnes den modliteb za misie a při té příležitosti je možné číst jiné texty, než které jsme četli. My jsme četli normálně texty, které připadají na 29. neděli v mezidobí. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Asi dobře víte, že i ve státě Vatikán jsou zastoupeny různé státy, že tam mají svoje velvyslanectví, že jsou tam jejich atašé a tak dál. A právě ve Vatikáně působil někdy v padesátých, šedesátých letech nějaký atašé, nevím přesně jeho jméno, ze státu Izrael, který konvertoval ke křesťanství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, my se teď pětkrát setkáme se svatým Pavlem a s jeho prvním listem do Soluně. Je to vlastně, můžeme říci, krásný text, který se hodí k dnešní misijní neděli.
Pavel přišel do Soluně jako misionář, aby jim zvěstoval evangelium, aby zvěstoval Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Dnes se budeme společně zamýšlet s druhým čtením nad úvodem listu apoštola Pavla Soluňanům. Česky se to město jmenuje Soluň, řecky Tesalonike.
A kdo to byla ta Tesalonike? Tesalonike byla manželka Kasandra, Kasandr byl vojevůdce Alexandra Velikého a ta Tesalonike byla příbuzná Alexandra Velikého.
Více...