Rubrika
HomiliePán přišel, aby nám přinesl pokoj
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, velice takovou silnou myšlenkou dnešního evangelia už je samotný Ježíšův pozdrav: „Pokoj vám.“ Vlastně každý pozdrav vyjadřuje něco, co ten člověk, který přichází, chce sdělit tomu, kterého zdraví, tam, kam přichází. Když si k tomu uvědomíme, že hned druhá věta říká, že ti učedníci ze strachu před Židy měli dveře zavřeny, tak to znamená, že byli plni nepokoje, neklidu, že se báli, že se třásli. A do toho on přichází s tím svým pokojem, s tím přáním pokoje. Je to vlastně takový Ježíšův odkaz, nebo můžeme říct, je to hlavní myšlenka, kterou on po svém zmrtvýchvstání říká velice často. Říká ji jedenácti apoštolům, snaží se přinést pokoj učedníkům jdoucím do Emauz, a vůbec v těch zjeveních se tady toto objevuje velice často. Je to přání, které máme zapotřebí i my, i my máme zapotřebí pokoj, a i my si máme uvědomit teď o Velikonocích, kdo nám ho může dát, kde ten pokoj je. Svým způsobem nepokoj měl v sobě i Tomáš, Tomáš, který byl zaměřený podobně jako my. Chtěl mít jistotu, zkušenost, chtěl to zažít. Takhle nějak podobně myslí většina dnešních lidí, vlastně celé 20. století bylo zaměřeno na techniku. Technika je spojena vždycky s experimentem, se zkušeností, aby se něco vyzkoušelo. Tomáš tou svou tvrdohlavostí nám tak nějak pomohl. On vlastně říká: „Moje ruka je pro mě jistější než vaše oči.“ Deset lidí mu říká: „My jsme někoho viděli. Ježíše.“ Deset lidí, to je dvacet očí. A Tomáš říká: „Ne, ne, kdyby dvacet lidí, tak až já si šáhnu, až moje ruka.“ A jak je to u nás? 20. století je také známé tím, že se začaly dělat různé statistiky, výpočty. A tak v těch statistikách je také dokázáno, že pouze 2% věcí, které známe, známe z vlastní zkušenosti, že jsme si to mohli ověřit z vlastního nějakého pokusu, nějakého experimentu. A 98% skutečností, informací a toho, co nás obklopuje, máme ze slyšení, že nám je někdo zprostředkoval, a my tomu člověku věříme. Pouze 2% máme z vlastního a 98 z víry. Ti, kteří nám to říkají, to jsou naši učitelé, vědci, různí, já nevím, novináři, komentátoři, vychovatelé, apod. Ale nic to nemění prostě na tom faktu, že většinu těch informací a skutečností, které nás obklopují, si nemůžeme sami ověřit, a věříme tomu. A tady, tady stojíme u informace, kdy deset spolehlivých lidí říká Tomášovi: „My jsme něco viděli.“ A Tomáš říká: „Ne, až já se přesvědčím.“
Bratři a sestry, s námi je to velice podobné. My, stejně jako Tomáš, zapomínáme, že jsou věci, které si nelze ověřit nějakým experimentem, že vlastně cesta toho pokusu platí pouze ve vědě a technice. Ale neplatí to v mezilidských vztazích, neplatí to v lásce, neplatí to v důvěře, ve víře. Tady je to prostě nějak jinak. Tyhle věci není možné nějak nahmatat, není možné je změřit, zvážit, a přesto tady ty věci existují. Bratři a sestry, víra je zde proto, že ne všechno lze dokázat, že ne všechno lze vysvětlit pouze rozumem. Věřit, to znamená důvěřovat v Boží moudrost a lásku. Moudrost a lásku nenalezneme, ale nalezneme její projevy, projevy Boží moudrosti a lásky. Je to úplně stejné jako s lidskou láskou. Tu lidé zkoušeli všelijak definovat, popsat, a nepodařilo se to. Ale všichni víme, jak vypadá člověk, který je zamilovaný, který má rád, známe projevy lásky. A stejně tak je to tady, s vírou. Pán Ježíš řekl svým apoštolům: „Jděte a učte.“ To znamená, že ti, kteří poslouchají to učení, přijímají víru ze slyšení. O tom potom dál mluví sv. Pavel: „Ne z vidění.“ Jinými slovy, my máme slyšet a uvěřit. Ježíš nás chválí, říká: „Blahoslavení ti, kteří neviděli a uvěřili.“ Nejde jenom o to, že tito, kteří uvěřili, by získali nějaké informace, nějaké znalosti, ale jde o to, že ti, kteří uvěřili, začali podle toho žít, začali se podle toho chovat. To je ono. Věřící, to není ten člověk, který by znal třeba i celý katechismus zezadu dopředu a zepředu dozadu. Ale věřící je ten, kdo se to snaží uvádět do svého života.
Bratři a sestry, my máme rádi pohyb, činy. K radosti nevede to, když budeme o té radosti debatovat, diskutovat. Může se sejít i vědecká skupina, která se bude bavit o tom, co to je radost, ale tu radost nezažijí, protože oni o tom budou pouze suše teoreticky mluvit. Ale zažít radost, to je něco úplně jiného. To znamená třeba někoho obdarovat nebo být obdarován. A stejně tak je to s vírou. Víru je potřeba žít, zažít. Je potřeba zažít to, co zažili apoštolové. Oni měli obrovskou radost z toho, že on přišel. Nakonec tu radost měl i Tomáš. On měl tu výhodu, že si mohl sáhnout. Ale díky tomu, že ten Tomáš byl nevěřící, by dneska jsme byli pochváleni od Pána Ježíše, protože říká: „Vy jste sice neviděli, ale uvěřili.“ Máme udělat to, co udělal ten Tomáš, říct nakonec: „Pán můj a Bůh můj.“ Ale máme udělat ještě i něco navíc. Máme víru žít. Nemáme o tom jenom nějak teoreticky uvažovat, ale máme se to snažit převést do konkrétního, praktického života. Máme být těmi svědky, na které bude spolehnutí, a máme lidem, kteří jsou kolem nás, prokazovat stejnou službu, jakou prokázali apoštolové Tomášovi, když říkali: „Viděli jsme Pána, on přišel, aby nám přinesl pokoj, on přišel, aby byl s námi, aby nám pomohl.“ Buďme tedy těmi, na jejichž slovo je spolehnutí, buďme těmi, kteří dokáží světu, který často hledá a bloudí, zvěstovat pokoj, říct mu, kde je pokoj, zvěstovat mu, kde je záchrana. Buďme těmi, kteří žijí ze své víry a ukazují na Ježíše.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, na konci dnešního evangelního úryvku si můžeme přečíst něco, co bychom mohli označit, že je to podpis svatého Jana, evangelisty Jana. A sice kde taky vysvětluje, proč zapsal ve svém evangeliu zrovna to, co tam čteme.
Bude dobré si připomenout, že vlastně Jan psal z evangelistů poslední. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, apoštol a evangelista svatý Jan má ve svých dílech nároky na toho čtenáře. Klade nárok na čtenáře, a sice v tom, aby čtenář pozorně sledoval, řekli bychom, tu myšlenkovou nit, tu myšlenkovou osnovu, kterou Jan předkládá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nám podává zprávu o věci naprosto unikátní, o společenství majetku, které bylo v první křesťanské komunitě v Jeruzalémě. Nikde jinde nikdy později už se to nepodařilo zopakovat, jenom tam. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, v knize Skutků apoštolů se můžeme dočíst o tom, co dělala první křesťanská obec, co dělali apoštolové Petr, Jan, Jakub, Filip. Potom, co dělali další, kteří se k nim přidávali, jako Pavel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, naším průvodcem po celou dobu velikonoční bude apoštol Jan se svým prvním listem. Je to dopis. Víme to z toho, že on tam říká: „Napsali jsme vám.“ Jinak bychom to ani nepoznali, že to je dopis, protože tam není odesílatel, nejsou tam adresáti, chybí tam jakékoliv oslovení. Více...