Rubrika
HomilieBůh je vinař
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
Bratři a sestry, prozradím hned v úvodu, co bude hlavní myšlenkou mé dnešní promluvy. Je to věta: „Zůstanete-li ve mně, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit oč chcete, a dostanete to.“ Ale půjdeme tady k tomu trošku oklikou. Každý, kdo někdy pracoval na vinici, na vinohradu, tak ví, že to je celoroční, tvrdá a namáhavá práce. Cílem té práce je to, aby ratolest, větvička, přinesla úrodu, aby na ní dozrál hrozen, který pak buď někdo sní nebo z něho třeba je víno. Začíná to na jaře tím, že se vinohrad stříhá. Potom, jak vinohrad roste, tak se musí okopávat. Dvakrát až třikrát za rok, záleží jak rychle plevel roste. Potom se vinohrad uvazuje. Jak začnou větvičky rašit, tak se musí prostrkovat mezi dráty a uvazovat. Když se ukáží malé hrozínky, tak se naopak ulamují ty větvičky, na kterých hrozínky nejsou, aby ty prázdné větve nebraly sílu těm, na kterých už se hrozny ukazují. Znovu se to musí proplétat mezi dráty. A pak se to musí taky stříkat. A to nikdo neví, kolikrát za rok se to bude muset stříkat, to je totiž závislé na počasí. To závisí na tom, když prší a po dešti je dusno, neochladí se, tak se vinohrad musí postříkat, aby se tam neobjevila plíseň. A když to takhle všechno jde dobře a objevují se už malé hrozny a začnou sládnout, tak se to zase musí hlídat proti špačkům. Buď se musí natáhnout sítě, anebo tam pořád někdo musí být a ty ptáky plašit. Takže od jara do podzimu je to práce. Když řeknete někde ve městě, že pojedete na vinobraní, tak všichni řeknou: „Jé, ty se budeš mít, tam se napiješ.“ Ale kdepak. Vinobraní, to je opět docela těžká a často nepříjemná práce. Hrozny se stříhají, nosí se to v kbelících někde k lisu, lisuje se to, doslazuje, šťáva se pouští nějakou hadicí do sklepa, buď do demižónu nebo do sudu, a když to jde dobře, tak před vánocemi je první víno.
Bratři a sestry, dá to spousty práce. A teď si představte, že může přijít nějaká pohroma, třeba v podobě mrazu, a ten vinohrad zmrzne. Pak se to musí na jaře ustřihnout až u samé země, a začne rašit nový kmen. A ten vinař musí udělat všechno, co jsem vyjmenoval, akorát nesklidí úrodu. Z kmene totiž úroda není. A jestli ten vinohrad zmrzne, tak nejbližší úroda bude za dva roky, ale on musí ty dva roky dělat, jako by úroda měla být hned. Kdyby to neudělal, tak ten vinohrad zahyne úplně. A Ježíš říká, že vinař je Bůh, náš Otec. Bůh dělá všechno proto, abychom my, ratolesti, přinesli úrodu. A je to spousty práce, které Bůh má s námi. Ne my s ním, ale on s námi. A po nás žádá jednu jedinou věc: abychom s ním zůstali spojeni. Aby se nikdo z nás, jak se říká, neudělal sám pro sebe. Všichni to víme, a je nám jasné, že na větvi, která se odřízne od stromu, už žádné ovoce nedozraje. Všichni zrovna tak víme, že ovoce dozrává jenom a jenom na větvích, nikdy ne na kmenu. To, co je nám jasné v přírodě, už nám není zdaleka tak jasné v našem osobním životě. Můžeme zvládnout ledasco, můžeme toho stihnout sebevíc, ale jestli nebudeme spojeni, nepřineseme ovoce. Budeme kolem sebe šířit zmatek, budeme kolem sebe šířit rozruch, upozorníme určitě na sebe, ale nebude to dobré ovoce.
Bratři a sestry, co máme dělat, abychom zůstali spojeni? Modlit se. Modlit se a být připraveni přijmout od Boha to, co on nám dává. Nepředepisovat Bohu, co a jak nám má dát. Teď to chce asi příklad. Židé čekali Mesiáše, to bylo v pořádku. Ale říkali: „To bude bohatý člověk. To bude král. Vyžene Římany, otočí to, a my budeme vládnout světu.“ A Pán Bůh to neudělal. Nebo udělal to úplně jinak. A velká část z nich řekla: „Tak takového Mesiáše my nechceme.“ Jeden, dneska už starý kněz, kterého tady s oblibou cituji, protože je to můj velice dobrý známý, mi vyprávěl, jak za ním přišla jedna paní a říká: „Už se nemodlím. Moc jsem se modlila každý den, slíbila jsem Pánu Bohu deset tisíc na kostel, když mě vyslyší, a on mě nevyslyšel. Už se nemodlím.“ Ptal se jí, co teda po Pánu Bohu chtěla, tak úpěnlivě, o co mělo jít. O co mělo jít? Ona své dceři vyhlédla ženicha a chtěla, aby si ho ta dcera vzala, a Pán Bůh to měl zařídit, a představte si, on to nezařídil. Tak už se nemodlí. To jsou příklady, které bijí do očí, ale není to, bratři a sestry, s námi v životě taky tak? Že říkáme: „Pane Bože, to musíš udělat tohle a musí to být takhle. A když je to nějak jinak, tak už nám to, jak se říká, nejde pod fousy.
Bratři a sestry, ale Bůh není ten, který by měl radost z toho, že je to jinak, nebo že my jsme smutní. Ale Bůh je vinař, který nám, své vinici, dává to, co potřebujeme k správnému růstu, k tomu, abychom přinesli plody, úrodu. A když nám Bůh něco nedává, tak je to právě proto, že nás má rád. Který rodič by dovolil svému dítěti, aby si sáhlo na rozpálená kamna? Který rodič by vzal své dítě někam na střechu domu a nechal ho tam balancovat? No, žádný, protože ví, že pro to dítě by to mohlo znamenat vážnou újmu na zdraví, ne-li smrt. A tak postupuje i Bůh. Ale jde o to, abychom my to viděli. Abychom viděli, že on nás nikdy neošidí, ale že nám dá dokonce ještě mnohem víc. Podívejme se třeba jenom na zázrak v Káně Galilejské, kdy on jim na svatbě proměnil tolik vody ve víno, že nebyli schopni to vypít. Apoštolům, kteří byli ochotni se hádat o to, kdo z nich bude prvním ministrem, kdo druhým, toto samozřejmě nedal, ale dal jim úplně jiné poslání, daleko větší. Bůh je ten, který dá vždycky víc, než my čekáme, ale dá to v dobu, která je příhodná pro nás. Ne, kdy my si to myslíme. A dá to způsobem, zase, jaký je příhodný pro nás. Ne, kdy my si vzpomeneme a zamaneme.
Bratři a sestry, náš Otec je vinař, Ježíš Kristus je kmen a od nás se čeká, že s ním zůstaneme spojeni. Potom, potom můžeme prosit, oč chceme. A měli bychom se ve svém duchovním životě přibližovat k tomu, abychom se modlili jako Ježíš v Getsemanech. Abychom dokázali říct: „Bože, já bych to chtěl takhle, mně by se to líbilo takhle, ale jak chceš ty, já to nechám na tobě.“ Ještě jednou ten můj starý přítel kněz, který říkal: „Když jsem byl mladý, chtěl jsem být automobilovým závodníkem, který by vyhrával všechny závody. Když jsem byl větší, chtěl jsem být advokátem, který by vyhrával všechny soudní spory, a byl by taky slavný. A dneska děkuji Pánu Bohu za to, že mi to nedal a že mě vedl po úplně jiných cestách.“ Usilujme o to, abychom se dokázali modlit jako Ježíš, abychom dokázali říct: „Bože, já vím, že mě máš rád, a proto, proto to nechávám na tobě, co a jak bude.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
Bratři a sestry, události, o kterých jsme slyšeli v prvním čtení ze Skutků apoštolů, tak se udály, řekli bychom, ještě v těsné blízkosti Seslání Ducha svatého. Šavel je vyslán do Damašku, aby tam zatýkal. Zatýkal ty, kteří se hlásí k Pánu Ježíši. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.04.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
Bratři a sestry, v prvním čtení ze Skutků apoštolů jsme slyšeli o jedné epizodě, která by se mohla označit jako okrajová, pokud by v té epizodě nebyl takovým aktérem Šavel, nebo pozdější Pavel.
Svatý Lukáš líčí v první části Skutků apoštolů život komunity v Jeruzalémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
Bratři a sestry, to přirovnání, ten příměr, který jsme slyšeli: „Já jsem pravý vinný kmen,“ je víceméně poslední v celé řadě těch výpovědí, kdy Ježíš o sobě říká: „Já jsem.“ Minulou neděli jsme rozjímali nad tím, že Ježíš se tím vědomě přiřazuje k Bohu a chce, aby ti, kdo to uslyší, aby si vzpomněli na tu scénu, kdy se Bůh zjevuje Mojžíšovi v hořícím keři, Mojžíš se ptá na jeho jméno a on říká: „Já jsem, který jsem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
My se, bratři a sestry, vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. První čtení krásně ukazuje, že v církvi se setkávají dva prvky: Božské dílo a lidské vlastnosti. Ten úryvek nám ukazuje, že Duch svatý, který dává svou milost, ponechává člověku svobodu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 9,26-31; 2. čtení 1 Jan 3,18-24; evangelium Jan 15,1-8;
Já bych se chtěl vrátit zase k dnešnímu druhému čtení, a to hnedka k té úvodní větě: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“
Hlavní myšlenkou celého toho Janova listu je to, že Bůh nás má rád a že mu na nás záleží. Více...