Žít moudře svůj život

	Žít moudře svůj život	8:08
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 1.57 MB]

Bratři a sestry, teď jsme právě vyslechli to stejné evangelium, které jsme slyšeli na Boží narození při mši ve dne, tak se ten formulář jmenuje. Je tam takovým básnickým oslavným způsobem popsána podstata Vánoc, to, že Bůh, který je život, který je dárce života, přichází mezi nás, aby nám byl blíž. Svatopisec pro to používá obrazy světlo, život, Slovo. Ve Starém zákoně pro to používali ještě jiný obraz a sice moudrost. V prvním čtení z knihy Sirachovcovy jsme slyšeli taky takový oslavný epos, oslavnou báseň na Boží moudrost. Ten svatopisec si byl vědom toho, že bez této moudrosti by to nestálo za nic. Oni věděli, že Bůh je ten, který jim dává svou moudrost. Pro Izraelity vrchol moudrosti bylo to, čemu se říkalo „Mojžíšův zákon“. Dokud se drželi Mojžíšova zákona, bylo to všechno v pořádku. Potom v tom začali chytračit a začali k tomu přidávat svoje vlastní ustanovení a už to zdaleka nebylo tak dobré, jako na začátku. V Novém zákoně se už nemluví o Moudrosti, že by byla jenom v nějaké knize, ale mluví se o ní jako o osobě, o Ježíši Kristu, který přišel, aby nás učil, jak být moudří. Jsme moudří? To je otázka a je potřeba tuhle otázku si klást. Je dobře, když si ji člověk klade: „Jednám moudře? Jak vedu svůj život?“ Jestliže si ji člověk neklade, tak je to všechno špatně. Jestliže si ji totiž člověk položí, tak to znamená, že hledá, že se ptá. Žít dobře, moudře svůj život, to není vůbec jednoduché. Často se motáme a plácáme ve věcech vážných, ale v podstatě jednáme nemoudře i ve věcech, které se týkají třeba naší zábavy. Vemte si jenom, že každý rok při silvestrovských oslavách někdo zahyne. To tady nechci rozvádět, to není ta hlavní myšlenka. Ta myšlenka je o tom, že vést svůj život moudře není vůbec jednoduché. Ve druhém čtení jsme slyšeli, jak apoštol Pavel chválí Efezany za to, že žijí moudře a tam v tom druhém čtení jsme slyšeli takové jádro, hlavní myšlenku dnešní neděle: „Vzpomínám na vás ve svých motlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.“ To je to, o co tu jde, o co tu běží: Moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat. Mluví se tady o věcech, ale svatopisec tím má na mysli jak věci hmotné, tak to, co bychom my nazvali události, běh okolností, událostí kolem nás.

Bratři a sestry, žijeme v době, kdy máme opravdu velké možnosti a můžeme si v podstatě koupit téměř všechno. Vzpomeňme, před nějakými dvaceti lety, o čem všem tady lidé u nás snili, že by si to chtěli koupit a ono to prostě nebylo. Dneska je to možné a mnoho lidí nakupuje, jako by zítra ty obchody měly být zavřené a v podstatě ani neuvažují o tom, proč to nakupují. Nakupují to proto, aby to hromadili. To je smysl těch věcí? Ne. Ten smysl je v něčem jiném. Ty věci nám mají sloužit. Mají nám ulehčit život a mají nám pomoci, abychom měli blíž jeden k druhému a abychom měli blíž k Bohu. Bratři a sestry, jestliže nějaká věc rozděluje, tak je to špatně. Jestliže si v rodině každý koupí nějakou svou „hračku“ (ta „hračka“ může být za sto korun, za tisíc korun nebo taky za padesát tisíc korun), když si nakoupíme takhle svoje hračky, každý si zalezeme do svého pomyslného koutku a řekneme: „Dejte mi všichni pokoj, já si tady vystačím s tou svou hračkou“, tak je to všechno špatně, tak jsme zapomněli na to, že nechápeme moudře věci a neodhalujeme jejich smysl. Smysl není v hromadění, smysl je v tom, aby nám to pomáhalo, abychom jeden druhému byli blíž. A to se týká věcí, ale týká se to i okolností a událostí v našem životě. Svatý Augustin říká: „Nic není náhodou a nic není jen tak.“ Jinými slovy: Bůh k nám chce mluvit tím, co se děje v nás a co se děje kolem nás. Jde o to, abychom my se ho snažili slyšet.

Takže bratři a sestry, vidíme, že to není tak jednoduché hodnotit moudře věci, události. Že to není jednoduché, vidíme už na samotné oslavě Vánoc. Vánoce slaví skoro všichni, ale jak je slaví? Jako folklór, jako něco, co patří k životu, ale moudře slavit Vánoce, to znamená nepřehlédnout tam to dítě, nepřehlédnout tam Ježíše, protože o toho tady jde. Jestliže se ztratí z Vánoc Ježíš, tak ty Vánoce jsou prázdné. Moudře věci chápat, moudře hodnotit, odhalovat jejich smysl. V podstatě zítra začne zase všední život, děti jdou do školy, dospělí do práce a o těch Vánocích už si zase můžeme nechat jenom zdát, budeme na ně vzpomínat, ale to, co si můžeme odnést, je to, co říká apoštol Pavel Efezanům. On je chválí, oni to dokázali. On, když jim to píše, tak je na ně hrdý, že se jim to podařilo, a vyzývá je, aby to tak dělali dál. Vezměme si tedy k srdci slova apoštola Pavla a dělejme to taky tak, aby i nás jednou mohli pochválit, aby nás mohli pochválit za to, že se nám dařilo moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat. Nezapomeňme, že všechno, co máme, máme proto, aby nám to ulehčovalo život, nám nebo i druhým, máme to proto, abychom byli blíž jeden druhému, abychom byli blíž k Bohu. Kéž se nám to tedy s Boží pomocí podaří.