Náležitosti manželství

Náležitosti manželství jsou výběr partnera, manželský souhlas a manželský život.

Výběr partnera představuje náplň volného času mnoha lidí. Rozhodující pro něj je, jestli mu předchází odpovědné položení a zodpovězení otázky po volbě životního stavu. Manželství není jediným životním stavem. Individuálně žijící lidé jsou cenným kořením lidské společnosti jako vědci, zapálení odborníci anebo duchovní. Život v manželství však přináší spojení s druhým člověkem na fyzické i duševní rovině.

Manželství je dílo, jehož tvorba nikdy neustává a nikdy nekončí. Je to dílo dlouze pokračující životem. Má přitom své snadno popsatelné stránky i svá tajemství. Občané vyspělých zemí často závidí manželství věhlasným hereckým pohledným párům. Ale jaký to div. I ty oboustranně nejkrásnější páry se čas od času rozcházejí. Na druhé straně se setkáváme s rodinami, jejichž existence byla založena na vpočátku nechtěném těhotenství partnerky, které ale může nakonec sehrát aktivní roli při byť opozdilé sebereflexi a vůli obou partnerů pro vytváření rodinného společenství.

Výchova k manželství je tedy výchovou k citové a mravní opravdovosti. Rodiče, učitelé, kněží, ti všichni by si měli uvědomit nezastupitelnou roli manželství. To je základem rodiny a zdravého života manželů. Protože manželství vede zpravidla k narození dětí, je nutná jako příprava k němu výchova k sebekázni a obdarovávání druhého. Problémem této výchovy k manželství je správná interpretace odpovědnosti v partnerství. Jen správná interpretace partnerství může být zdařilou přípravou k manželskému souhlasu a k manželskému životu.

Manželský souhlas vystupuje po faktické a právní rovině jako viditelné znamení manželství. Jedná se o znamení slibu. Znamení slibu je náročným závazkem. Dějiny i současnost poskytují mnoho důkazů, že žít naplno tento závazek je velmi obtížné. Věřící katolíci věří, že Ježíš Kristus povýšil spojení muže a ženy na svátost. Jsme tedy touto svátostí spojeni se svým životním partnerem a s Kristem.

Manželský souhlas je jen branou k manželskému životu. Zdůrazňování slavnostního charakteru obřadu by se nemělo stát samoúčelem. Manželský život legitimuje význam souhlasu nikoliv naopak. Svobodný souhlas s manželstvím je tu zásadní hodnotou. Je završením přípravy na manželství v předmanželské rovině. Proto zkušení lidé zpravidla varují před ztrátou svobody manželského slibu cestou např. neodpovědného předmanželského života. Také katolická církev přišla od šedesátých let dvacátého století s programem obnovy řádu sdělování života. Tento program se snaží o obnovu lidského života v jeho celistvosti. Manželství a rodina jsou nejlepší reklamou tohoto programu bez zbytečných vedlejších výdajů.

Manželský život dnešního člověka bychom mohli rozdělit do tří fází. Fáze první - výchova potomků, fáze druhá - účast na výchově potomků vlastních dětí a fáze třetí - účast na posledních věcech života vlastního anebo partnerova.

Výchova potomků mění manželství v rodinu.Ta existuje i tam, kde manželé dokáží žít svou vlastní bezdětnost láskyplným způsobem. Z povahy věci je zřejmé, že se jedná u zvláště nesnadný úkol. Výchova potomků znamená zprostředkování účasti na formování osobnosti. Každé dítě je specifické. Rodiče zpravidla si přejí mít dceru i syna, aby si mohli vychutnat obě tak odlišné role. Chápeme-li ale manželství jako partnerství, pak musíme přiznat že výchova dvou synů nebo dcer orientovaných na manželství může znamenat výchovu dvou bytostí, kdy jeden syn (dcera) může v budoucnosti hrát roli v manželství spíše více iniciační (neformálně vedoucí) a druhý syn (dcera) naopak roli spíše podřízenou. Láska v manželství musí doplnit i to co se může jevit nezúčastněnému jako neskutečné. Výchova dětí je předáváním zralé lásky dítěti.

Účast na výchově dětí vlastních dětí, tedy vnuček či vnuků má zpravidla charakter komplexní rodinné výchovy. Děti mají právo na znalosti o širším dějinném zázemí vlastní rodiny a prarodiče mají přinejmenším morální povinnost jim ji poskytnout. Současně se tím ale vystavují nebezpečí přecenění vlastní role. Nejednou totiž může zvláště okolí nevybavené dobrou vůlí chápat babičky a dědečky jako starší karikatury rodičů a dávat to seniorskému páru nevhodně najevo.

Poslední fází manželského života je přijetí vlastní životní časové omezenosti a totéž platí i pro přijetí vlastního životního partnera nebo partnerky. I starší život může být partnerstvím naplňován, životní partnerství naplňuje zvláště ve starším věku obsah slova přátelství. Úmrtí životního partnera představuje zánik manželství.

Význam manželství je pro lidskou společnost centrální. To platí zvláště o rozvoji citových a osobních vazeb člověka, má to ale i závažné přesahy do širší společenské sféry. Manželství je pro člověka, který se pro ně dobrovolně rozhodl, nenahraditelnou hodnotou.