Rubrika
Živá slovaKde stál starý kostel sv. Jakuba?
Zbyněk Kosík
10.07.2003, Veverská Bítýška
Farní kostel sv. Jakuba Staršího ve Veverské Bítýšce není původním bítýšským kostelem. Začal se stavět v r. 1771 jako náhrada za již nevyhovující starý kostel sv. Jakuba. To, co o starém kostele víme, není mnoho. Přehledně zpracované informace můžeme najít v publikaci Karla Eichlera Paměti panství Veverského (1891), který byl v Bítýšce v letech 1880–1892 farářem. Eichler použil pro svou monografii veverského panství, která je věnována především obci Veverské Bítýšce, řadu pramenů, které nám už nejsou dostupné. Jeho práce má tak nyní sama charakter pramenu. Následující úvahy vycházejí z informací, uvedených v této Eichlerově publikaci.
O osudech a podobě starého kostela nám Eichler vypráví:
„Roku 1645 obléhali Švédi hrad, ovšem marně. Byl dobře vyzbrojen a hájen. Bližších zpráv se o tom nedochovalo. Za to víme, že zle bylo Vev. Bytyšce. Různé listiny v ob. archivě zvěstují, že Švédi r. 1645, když obéhali město Brno, (při marném stékání Veveří) přepadli Vev. Bytyšku. Městečko vypáleno, při čemž popelem lehl i kostel sv. Jakuba a rozlily se jeho zvony. Kostel farní i kaple ‚Matky Boží‘ u hradu oloupeny a nemálo spustošeny.“ (Eichler, str. 109)
„Škody na chrámu Páně Švédy způsobené znenáhla napravovány. Roku 1648 objednány dva zvony. Jeden, 3 1/2 centu těžký, ulit nákladem obce... Druhý zvon, 2 centy těžký..., darován byl od Rudolfa z Teufenbachu.“ (Eichler, str. 110)
„Měl zajisté [farář Geller] péči o zvelebení kostela farního i kaple u Veveří. Ana sbírka dřívější r. 1652 od obecního a farního úřadu na ně uspořádaná dosti nevynesla, vyslán r. 1655 zase jako sběratel Jiří Krátký, poustevník od Matky Boží do světa, jak tomu nasvědčuje prosebný list ze dne 8. února toho roku, opatřený obecní pečetí a podpisem faráře P. Jana Gellera. V listě se praví, že oba kostely vejen ve zpouře válečné dřívější doby byly velmi porušeny a zpustošeny, nýbrž také a to hlavně při vpádu Švédů na Moravu, kdy město Brno a Špilberk oblehali, kostel sv. Jakuba i se zvony a vším příslušenstvím shořel (r. 1645). Bytyška se ještě ze zkázy, kterou tehdy byla utrpěla, nevzpamatovala.“ (Eichler, str. 115–116)
„Dne 2. srpna r. 1662 odbývána ve Vev. Bytyšce kostelní visitace a bylo shledáno, že farní kostel sv. Jakuba paramenty (rouchy) jen bídně jest opatřen, že křtitelnice je špatná, kostelní účtu nedbale vedeny, a hřbitova že u kostela není. Z té příčiny musil faru opustit [farář Mader]. Před odchodem dal udělati novou křtitelnici.“ (Eichler, str. 119)
„Kostel farní zasvěcený sv. Jakubu většímu byl velmi těsný. Délka jeho obnášela 7 sáhů, šířka 4. Měl dřevěnou věž a zvonici nad prostředkem střechy kostelní. Roku 1669 zbudován byl v něm postranní oltář bolestného Krista Pána, o čemž vypravuje ‚kniha farního kostela‘: ‚Na oltáři strany epištolní je obraz bolestného Krista Pána, kterýž obraz malby starobylé z Uher donešený a na tom oltáři od nejjasnější paní paní Maxmiliany, hraběnky z Collaltů, rozené z Althanů, zbudovaném, veřejné úctě vystavěný prý slzel, jak udávají dvouverší (sic! jsou samé hexametry) nad obrazem zmíněným zavěšené... U toho obrazu ve svých potřebách prosící přečasto nalezli patřičné pomoci a útěchy, jak tomu nasvědčují zavěšené dárky záslibné.‘“ (Eichler, str. 124)
„Druhý boční oltář nový r. 1684 na straně evandělní ve farním chrámě vystavěn, jak svědčil český nápis, z nákladu a štědrosti slovutného pána Ondřeje (Kupce) Řezníka t. č. primatora, ke cti a chvále bolestné Matky Boží.“ (Eichler, str. 143)
„Dne 9. července r. 1678 odbývána ve Vev. Bytyšce duchovní komise. Shledavši, že je kostel pro 544 farníků Bytyšských a 220 Řičanských malý a věže řádné nemá, nařídila, aby neodkladně kostel dvěma pobočníma kaplemi byl rozšířen a věž vystavena z příspěvků dobrodinců. Horlivý mladý farář Jestřabský rozkaz provedl a věž kamennou ozdobil nápisem: ALMe DeVs, BItIsKa tVo ConstrVXIt honorI. což zní česky: ‚Dobrotivý Bože, Bytyška ku Tvé zbudovala cti r. 1679‘. Do nové té věže pak zavěšeny dva zvony z věže staré, ulité oba r. 1648. Kostel nebyl bohatý, avšak opatřen byl potřebným náčiním. Jestřabský dal do matriky děkanství Doubravnického, ku kterému tehdy Bytyšská farnosť patřila, zapsati r. 1672 a 1691 tuto poznámku o stavu jeho: ‚Kostel má 3 oltáře nekonsekrované, 3 pozlacené stříbrné kalichy s patenami, jednu malou stříbrnou, a jednu velkou měděnou monstranci, stříbrné konvičky s táckem, stříbrnou pyksli na sv. oleje a pohár na abluci, 8 kasulí (mešních rouch) a dva zvony.‘“ (Eichler, str. 148–149)
„Jestřabského spořivosti podařilo se poříditi z kostelního jmění nový zvon, větší dřívějších, 10 centů 20 liber těžký.“ (Eichler, str. 158, k r. 1693)
„Roku 1732 daroval Karel Hausknecht, polesný Veverský, kostelu umíráček. Zvonek váží 10 liber...“ (Eichler, str. 194)
„Když [horní mlynář Václav Veselý] 25. února 1745 zemřel, pochován ve farním kostele sv. Jakuba před oltářem Spasitele našeho J. Kr.“ (Eichler, str. 220)
„V kostele sv. Jakuba, [kde] i Václav Veselý, 38letý,, složil svou pozemskou schránu‚ před oltářem Spasitele P. N. Ježíše Krista‘.“ (Eichler, str. 243)
„Primator Ludvík Antonín Vencelides, muž moudrý rozšafný a opatrný, opustiv ohrožený svůj majetek, s rozžetými svíčkami ve vodě se brodil, a soužený lid hlasitě těšil a napomínal, aby k Bohu samému o pomoc volali, poněvadž lidé pomoci nemohou. Podobně farář Václav Josef Wolff, jsa v strachu, aby se v chrámu Páně škoda nestala, dal se vodou nésti na zádech od Ondřeje Králíka až do kostela se všech stran vodou obklíčeného a ihned s lidmi zadělával slamou, deskami a kde co bylo dveře, aby voda nevnikla a tak kostel ochránil.“ (Eichler, str. 245, k záplavě z 1.–2. června 1747)
„Na věži starého kostela bývaly obecní hodiny umístěny. Když byl nový kostel stavěn, přenešeny na radnici. Roku 1817 z usnešení obce a za ouhlasu faráře Penningera dány zase na věž nového kostela.“ (Eichler, str. 382)
Když to shrneme, o starém kostele sv. Jakuba se více začínáme dozvídat až od r. 1645, kdy byl vypálen i s městečkem švédskými vojáky. Kostel byl poničen tak, že jeho obnova byla zdlouhavá a z nedostatku prostředků i skromně vedená. Je dokonce možné, že kostel byl zcela znovu vystavěn. A tak se nám začátkem 18. stol. kostel sv. Jakuba představuje jako malá stavba, s lodí 7 sáhů dlouhou a 4 sáhy širokou, s kamennou věží (od r. 1679, předtím měl věž dřevěnou a zvonici nad prostředkem střechy), s přistavěnými dvěma bočními kaplemi (jejich postavení nařízeno v r. 1678, snad byly postaveny). V kostele byla křtitelnice (z r. 1662), kromě hlavního oltáře také boční oltář bolestného Krista na straně epištolní (z r. 1669) a boční oltář bolestné Matky Boží na straně evangelní (z r. 1684; tento rok však může být u Eichlera překlepem, celý okolní text se totiž vztahuje k r. 1674). Zvony měl kostel tři, dva z r. 1648, třetí, větší, z r. 1693.
Ne příliš jasná je podoba a původ hlavního oltáře. Před hlavním oltářem byl na přelomu r. 1719 a 1720 pohřben farář Valentin B. Jestřábský. Pokud byli i ostatní zemřelí pochováváni před hlavním oltářem, mohl jím být oltář Spasitele Pána našeho Ježíše Krista. Před ním byl totiž pohřben mlynář Veselý r. 1745. Je však také možné, že Veselý byl pohřben před bočním oltářem na straně epištolní, o kterém víme, že byl oltářem bolestného Krista Pána. Hodně napomoci může informace z r. 1804 o tom, že na budovaném hlavním oltáři v novém kostele sv. Jakuba visí obraz Ukřižovaného. Tento obraz mohl pocházet právě z hlavního oltáře kostela starého. Možností je však více, mohlo jít i o obraz z již zmiňovaného oltáře strany epištolní, případně o úplně jiný obraz. Zcela jistě nebyl původním dnešní oltářní obraz sv. Jakuba, který namaloval František Werner r. 1804.
„Prozatímný [hlavní oltář v novém kostele sv. Jakuba] nevyhovoval nikterak. Inventář z r. 1804 o něm dí: „Je nedostavěn a nyní na něm visí obraz Ukřižovaného, u jehož nohou je vyobrazena sv. Magdalena; kdo obraz maloval, není známo.“ (Eichler, str. 367)
Osudy starého kostela před požárem r. 1645 nejsou známé. Nevíme, ani jak vypadal. Možná byl podobný tomu po r. 1645, možná vypadal jinak. I v minulosti mohly kostel postihovat různé živelné katastrofy a neštěstí, a tak se jistě různými obnovami a výstavbami v průběhu času přetvářel. První zmínka o bítýšské farnosti je z r. 1481. V brněnských půhonech se nachází zápis o žalobě brněnského kanovníka Martina z Falkenštejna na knížete Kazimíra Těšínského z Veveří, který nevydával faráři v Bítýšce příslušný desátek (viz Eichler, str. 45). Kostel, a s ním i farnost, pochází z doby dřívější než z r. 1481, ale Bítýška neměla svůj kostel odedávna. Obecně se má za to, že farním kostelem Veverské Bítýšky, která jistě vznikla dříve než v r. 1376, kdy se poprvé písemně připomíná, a která příslušela k hradu Veveří, byla kdysi kaple Matky Boží na Veveří. Důkazem toho je skutečnost, že u kostela sv. Jakuba nebyl hřbitov a bítýšští své zemřelé až do r. 1833 pohřbívali na hřbitově u kaple Matky Boží.
Zajímavou otázkou, která nám v souvislosti se starým kostelem vytane na mysli, je umístění tohoto kostela. Kde stál starý kostel sv. Jakuba?
Nejprve je nutné upřesnit, který „starý kostel“ vlastně máme na mysli. V r. 1645 kostel sv. Jakuba vypálili Švédové, škody byly tehdy velmi značné. Požár byl takový, že se dokonce rozlily zvony. To, co z kostela zbylo, byly snad kamenné obvodové zdi, případně jejich zbytky. Střecha, vnitřní vybavení, to všechno bylo stráveno ohněm. Co neponičil oheň, spustošili vojáci. Kostel byl po r. 1645 obnovován. Je zde možnost, že byl vystaven na novém místě, ale pro tuto domněnku nenacházíme oporu ani v pramenných materiálech, ani nikde jinde. S největší pravděpodobností byl kostel sv. Jakuba znovu vystaven na svých troskách. A tak „starým kostelem“ označuji kostel obnovený po r. 1645, o němž se nám zachovaly nějaké informace, přičemž se dá předpokládat, že na stejném místě stál kostel i před r. 1645.
Při lokalizaci starého kostela nejprve uvažujme o dvou možnostech. Buď stojí nový kostel, vybudovaný koncem 18. stol., na místě starého, nebo stál starý kostel jinde než teď nový. Klíčovými pro posouzení této problematiky jsou následující texty, vztahující se k výstavbě nového kostela:
„Neuprosná smrť vytrhla ho [faráře Wolffa] z té práce (12./I. 1774), když zdivo teprv do polovice bylo vyvedeno.“ (Eichler, str. 301)
„Mezitím však farář Wolff, horlivý práv farní ochránce, nemocí byv zachvácen, skončil život pozemský, 12. ledna 1774, a pochován jest u prostřed starého kostela sv. Jakuba. Dosáhl 74 let.“ (Eichler, str. 308)
„Obmezil se tudíž Kubečka r. 1777 na prozatímní zakrytí nedostavěné věžky došky; i na starém sešlém kostelíčku střecha došky musila býti ucpána.“ (Eichler, str. 322)
„Roku 1784 vypůjčil Friedl ze jmění kaple sv. Kříže (nad Chudčicemi) 131 zl. 35 kr. hlavně na dostavění věže, o níž i roku následujícího dále pracováno, když kostel po † faráři Kubečkovi zdědil asi 270 zl., takže věž pokryta byla křidlicovou střechou (prozatímnou), ozdobena křížem a do ní dáno lešení na zvony, které z kostela starého přenešeny byly.“ (Eichler, str. 332)
Pokud byl farář Wolff pohřben v r. 1774 ve starém kostele, tedy tři roky po začátku výstavby nového (1771), a pokud v r. 1777 byla opravena střecha starého kostela v době, kdy už nový kostel stál (1775), je zřejmé, že starý kostel byl na jiném místě než nový. Z kontextu vyplývá, že sešlým kostelíčkem měl Eichler na mysli starý kostel sv. Jakuba, není důvod se domnívat, že by šlo o kapli Matky Boží na Veveří. V okolním textu ostatně používá Eichler výraz kaple. Co se týče přenesení zvonů ze starého do nového kostela, je zřejmé, že se vztahuje k r. 1785, což je opětovné potvrzení odlišného umístění obou kostelů.
Mohou být ještě pochybnosti o dvou místech? Aby mohl být kostel postaven na jiném místě než předešlý, bylo potřeba získat povolení biskupské konsistoře. Tak se to stalo v případě stavby nového říčanského kostela:
„Dvakráte, r. 1662 a 1709, vyhořel filialní kostel v Řičanech. Tím tak utrpěl, že ani oprava od faráře Straufusse r. 1736 vnitř i vně provedená nestačila, aby kostel na dlouho přestal hroziti sesutím tak, že se v něm konečně ani bohoslužby konati nemohly. Hrabě Prosper a farář Wolff častěji se radili o zbudování nové svatyně. Jelikož místo, na němž kostel stával, bylo stísněné a neskýtalo pevného základu, vymohli si dovolení bisk. konsistoře Olomoucké, aby vyzdvihli nový kostel na místě jiném uprostřed dědiny, kde dosud stojí. Ke cti a chvále nejsv. Trojice, sv. apoštolů Petra a Pavla započato a 13. srpna 1754 od faráře Wolffa položen základní kámen v pravém rohu u vchodu kostelního.“ (Eichler, str. 262)
Je docela dobře možné, že se zpráva o povolení k jinému umístění nového bítýšského kostela nedochovala, že ji už neměl k dispozici ani Eichler. Další možností je, že se stavělo tak blízko starého kostela, že se to za jiné místo ani nepovažovalo. Odlišné umístění mělo ostatně tu výhodu, že při výstavbě mohly být slouženy mše svaté ve starém kostele (pokud nebyl v tak dezolátním stavu jako ten říčanský). Jestliže by byl nejprve sbořen starý kostel a na jeho místě stavěn nový, museli by farníci z Bítýšky navštěvovat mše jinde (kde?) nebo by mše byly slouženy na náhradním místě, např. venku před kostelem (co za špatného počasí, co v zimě?). Náhradní řešení nebylo v Bítýšce asi myslitelné i z důvodu, že šlo o novostavbu velkou, bez dostatečného finančního pokrytí a tedy s nejistou dobou ukončení výstavby. To se také potvrdilo, kostel začal stavět farář Wolff v r. 1771 a první mši v něm sloužil farář Kubečka 6. října 1782, tedy po jednácti letech. Celou výstavbu práce vázly na nedostatku peněz, a kdyby se v r. 1781 farář Kubečka nedohodl s obcí na finanční pomoci, mohli začít chodit bítýšští do nového kostela daleko později.
K další námitce může vést přemístění obecních hodin z věže starého kostela na radnici při stavbě nového kostela (viz Eichler, str. 382). Důvodem přenesení hodin však mohl být např. špatný stav věže, nikoli potřeba sboření kostela před stavbou nového.
Jestliže se tedy přikloníme k názoru, že kostely byly na dvou různých místech, zbývá vyřešit, kde přesně starý kostel stál. Tuto věc by zásadně vyřešil archeologický průzkum. Kromě pozůstatků samotné stavby by bylo možné nalézt pozůstatky pohřbů. Ve starém kostele byli totiž pohřbíváni místní faráři a význační občané. V letech 1732–1771 se u kostela pohřbívaly malé děti. V novém kostele byl v r. 1784 pohřben farář Kubečka, v tomtéž roce bylo pohřbívání uvnitř obcí zakázáno. Od nepaměti do r. 1833 pochovávali bítýšští své pozůstalé na hřbitově u kaple Matky Boží na Veveří. Nepříznivá pro archeologický průzkum je skutečnost, že se nedá pátrat v zastavěné části obce. Míst, kde kostel mohl stát, však není mnoho a na některých z nich je archeologický výzkum možný. Na těch vytipovaných lokalitách, které jsou dnes zastavěny, je třeba čekat na vhodnou příležitost jako je např. přestavba, při které by se přece jen dalo něco objevit.
„R. 1682 dne 16. listopadu zemřela v Bytyšce Žofie Anna, vdova 80letá, matka [faráře] Jestřabského a pochována jest v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 121)
„‚Matoušek‘ [mlynář Matouš Tučný] poručiv v poslední vůli ‚své milé manželce‘ Dorotě mlýn se vším, co k němu patřilo, i se všemi případnostmi ještě možnými, zemřel 19. dubna 1692, stár jsa k devadesáti letům a pochován jest v kostele sv. Jakuba, kde i napotom většina majitelů mlýnka k poslednímu odpočinku byla uložena. Z čehož je patrno vynikající postavení jejich v obci. Cti té dostávalo se jen zřídka kdy komu... Dorota zemřela za půl roku po sdavcích [nových] a pochována slavně v kostele sv. Jakuba (1693).“ (Eichler, str. 223–224)
„‚Dne 25. března 1706 umřel Matěj Farovský, soused a rektor Bytyšský, stár 58 let, před smrtí svátostmi zaopatřený a pochován jest dne 24. dito u Matky Boží‘ tedy na společném hřbitově. Vyznamenání, jakého se ob čas nejpřednějším sousedům nebo úředníkům, že totiž pochováni byli uvnitř kaple Matky Boží nebo kostela farního, nebylo dopřáno žádnému rektorovi.“ (Eichler, str. 147)
„Úmrtí faráře Jestřabského 26. prosince 1719... Tělesná jeho schránka uložena před hlavním oltářem ve farním kostele sv. Jakuba a přikryta mramorovou deskou, na níž bylo vytesáno: ‚Adm. R. D. Valentinus Bernardus Gestřabský Aichorno-Biteschensis Parochiae jubilatus parochus‘. Přítel a krajan faráře Jestřábského, Frant. Xav. Leffler, děkan sv.-Peterský v Brně, dal mu r. 1730 udělati (latinský) hrobní nápis, obsahující celý životopis jeho. Kde se ten nápis nalezal, nelze zjistiti. Bezpochyby v kostele někde na stěně... Z náhrobního toho nápisu zbyl jen opis... Ostatní vzalo za své bezpochyby při stavbě nového a zrušení starého kostela.“ (Eichler, str. 183–184)
„Matka [faráře Koryčanského] Maria, 78letá, v prosinci [1726] na to zemřela, též ve V. Bytyšce, a pochována jest v kostele sv. Jakuba.
„Malíř [mlynář], zanechav početnou rodinu, zemřel v prosinci r. 1730, 70 let starý a pochován v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 224)
„Farář Vybíral po krátkém působení v Bytyšce zemřel dne 4. července 1732. Ač není udáno, kde by byl pochován, máme za to, že uložen jako jiní faráři v Bytyšce zemřelí, v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 194)
„Farář Straufuss zavedl novotu tím, že výmičně pochovávati počal některé útlé dítky u kostela farního. R. 1732 dne 20. listopadu první tam uložena Verunka, čtvrt roku stará dceruška kostelníka Vavřince Hakuly. Bezpochyby hrobečky kopány byly někde v koutku, u kostela nedaleko kříže, který tam stál. Matriky r. 1745 výslovně praví: ‚byl pochován na hřbitově sv. Jakuba,‘ ‚na hřbitově kostela sv. Jakuba,‘ ‚na hřbitově u kostela sv. Jakuba,‘ čímž určitě jest řečeno, že se tu míní místo ne uvnitř, nýbrž vně kostela. Od r. 1732–1771 pochováno bylo u kostela, pokud jsme zjistili dle matrik, čtyři a osmdesát dítek. Pak zvyk ten přestal a voženy zase všechny mrtvoly na hřbitov u kaple Matky Boží.“ (Eichler, str. 197)
„Václav Brychta zemřel, zaopatřen byv všemi svátostmi, dne 28. července 1733 a pochován jest v kostele sv. Jakuba. (Tamže uložena jeho vnučka Kateřina, dcera Viktora Jana Brychty r. 1741).“ (Eichler, str. 196)
„Brzy po napsání té poslední vůle (r. 1742) zemřel Matouš Strachoň [mlynář] a pochován v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 225)
„Stará Dorota [mlynářka] ... r. 1744 zemřela ... 66letá a pochována jest v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 225)
„Dne 25. února 1745 zemřel jiný vynikající muž, Václav Veselý, horní mlynář. Matriky nazývají jej sousedem mlynářem a ‚pánem‘; a vskutku soudě dle všech okolností, mezi spolusousedy své doby značně vynikal, jakož i mezi všemi nájemníky horního mlýna v XVIII. století první zaujímá místo. Nedlouho však rodina jeho těšila se lesku v městečku. R. 1736 Veselý byl už ve Vev. Bytyšce, 1738 zvolen konšelem, 1741 mladším cechmistrem, 1742–3 primatorem. Smrť neprosně řádila v rodině jeho. R. 1736 zemřela mu 6letá dcera Rosalia, 1740 dcera Anna, 1742 snad na choleru syn dvouletý Filip a devítiměsíční Blažej a r. 1755 10 let po smrti jeho (otce) 18letý syn Jan. Všech těch 5 dítek pochováno bylo v kostele sv. Jakuba, kde i Václav Veselý, 38letý, složil svou pozemskou schránu ‚před oltářem Spasitele P. N. Ježíše Krista‘. I vdova Barbora, přeživši druhého svého manžela Václava Fialu, jenž 1763 45letý zemřel a v kostele sv. Jakuba pochován byl, kosti své v jich středu r. 1778 uložiti dala.“ (Eichler, str. 242–243)
„Dne 8. června 1752 zemřel [vrchní Hassenwein] 54letý na hradě Veveří a pochován jest v kostele sv. Jakuba ve V. Bytyšce.“ (Eichler, str. 247)
„Téhož roku 1758 ještě před vpádem Prušáků zemřela 49letá mlynářka Alžběta a pochována v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 226)
„Tkaný zemřel [asi 1760] a i on u sv. Jakuba pochován.“ (Eichler, str. 226)
„O Fialovi [dolním mlynáři] a jeho manželce můžeme tu zvláštnosť uvésti, že oba byli pochováni ve farním kostele sv. Jakuba (on r. 1763, ona 1778), což bylo vyznamenání, jehož účastni bývali jen nejváženější farníci.“ (Eichler, str. 216)
„Jiří Kotek byl sousedem V.-Bytyšským, 1727 konšelem, 1734 purkmistrem; dosáhnuv 83 let, zemřel 20. února 1767 a pochován v kostele sv. Jakuba.“ (Eichler, str. 297)
„Mezitím však farář Wolff, horlivý práv farní ochránce, nemocí byv zachvácen, skončil život pozemský, 12. ledna 1774, a pochován jest u prostřed starého kostela sv. Jakuba. Dosáhl 74 let.“ (Eichler, str. 308)
Myslím, že není obtížné vytipovat místa, kde mohl starý kostel stát. Základní pomůckou je při tom podoba obce před r. 1771, kdy se začal stavět nový kostel, případně v době o něco novější. K r. 1662-63 máme k dispozici seznam 80 sousedů. „Sousedé“ byli vlastníci pozemků a domů v obci (a jejich rodiny). Odlišovali se tak od „domkařů“, kteří bydleli v pronájmu obce nebo vrchnosti a stejně tak si pronajímali pozemky. Počet „sousedů“ se v průběhu let příliš neměnil, v r. 1674 jich bylo asi 72, r. 1691 75, r. 1710 78, r. 1716 78, r. 1761 80, r. 1777 80, r. 1806 80. Důležitou pro určení poloh domů kolem r. 1771 je skutečnost, že v r. 1770 byla domům přiřazena čísla. Dále víme, že r. 1806 bylo v Bítýšce 155 čísel domů.
„Číslo domu 1. Ign. Tischler, 2. Jan Haslinger, 4. Karel Růžička, 5. Jiří Porázek, 6. Vdova Valentová, 7. Šimon Loukotka, 8. Jakub Svoboda, 9. Jiří Horáček, 10. Václav Peprla, 11. Matouš Juran, 12. Martin Vít, 13. Jiří Čech, 14. Vavřinec Koudela, 15. Jan Juran, 16. Kašpar Kuchynka, 17. Matěj Králík, 18. Jakub Bumbálek, 33. Likáš Vohrabal, 34. Martin Klimeš, 35. Jos. Svoboda, 36. Petr Skalický, 37. Šimon Králík, 38. Tomáš Samec, 39. Martin Vohrabal, 40. Lukáš Valentin, 42. Jan Machotka, 43. Matěj Loukotka, 44. Bartoň Rozkošný, 45. Matěj Meluzin (prachař), 46. Jan Klečka, 47. Bartoň Tulipa, 48. Vdova Tischlerka, 49. Tomáš Kuchynka, 50. Matěj Dundáček, 53. Václav Kříž, 54. Martin Císař, 67. Václav Syrovátka, 68. Jos. Vencelides, 69. Václav Zedníček, 70. V. Dupal, 72. Jakub Valentin, 73. Jos. Němeček, 74. Antonín Fritz, 75. Ant. Porázek, 76. Jan Picka, 78. Tomáš Novotný, 79. Vdova Bešterka, 80. Šimon Dundáček, 81. Jan Srnec, 82. Jakub Horáček, 83. Jakub Paleček, 84. Ondřej Syrovátka, 85. Pavel Šance, 86. Ant. Vondroušek, 87. Martin Kopřiva, 88. Jakub Kříž, 89. Fr. Strachoň, (mlýnek), 91. Vdova Dupalka, 92. Jan Němeček, 93. Ondřej Bilovský, 94. Cyril Bartoněk, 95. Josef Srnec, 96. Jakub Bešter, 115. Jan Peprla, 116. Ant. Klimeš, 117. Pavel Valeš, 118. Jos. Kašpárek, 119. Fr. Hofmann, 120. Jan Svoboda, 121. Jiří Švanda, (bývalý rathouzský), 122. Bartoň Vohrabal, 123. Jan Brychta, 126. Martin Dundáček, 127. Ondřej Valentin, 128. Václav Chlubný, 129. Jan Perka, 130. Josef Vohrabal, 132. Ondřej Králík, 133. Jos. Němeček, 134. Jan Palas.“ (Eichler, str. 290–291, seznam 80 sousedů V.-Byt. z r. 1762–3, čísla domů přidělena v r. 1770)
„Čtvrtníci, jichž bylo 80, totiž č. 1, 2, 4–18, 33–40, 42–50, 53, 54, 67–70, 72–76, 78–89, 91–96, 115–123, 126–130, 132–134 platili po 10 zl. 15 kr. a volili konati staré povinnosti. Šest domkařů č. 20–25 mělo domky na panském gruntě a užívalo pozemků rustikálních, od obce jim poskytnutých; platili vrchnosti ročně po 1 zl. 15 kr. 3 d. Pět domkařů č. 26 a 29–32 měli domky na panském gruntě a neužívali žádných pozemků rustikálních. Pětadvacet domků stálo na obecním gruntě a nemělo pozemků: č. 19, 64, 103, 108, 111–114 platili po 46 kr. 1 d., č. 27, 57 po 29 kr., č. 28, 55 po 35 kr., č. 60 1 zl. 4 kr., č. 66, 100 po 52 kr. 1 d., č. 97, 98 po 11 kr. 3 d., č. 104, 23 kr. 1 d. č. 110 1 zl. 9 kr. 3 d. u č. 56, 58, 65, 105, 107 a 109 není udáno, co platili. Všechna svrchu uvedená čísla stála už při rektifikaci katastru. Po ní vystavěn byl domek č. 63 na panském, č. 62 a 106 na obecním gruntě. Všichni domkaři volili staré povinnosti. Pozn.: Seznam se zdá býti jaksi nedbale sestaven. Tak například čtvrtník č. 84 uveden jest dvakráte, č. 116 vynechán. Při domkách platy a povinnosti tak jsou vyznačeny, že jim nelze rozuměti. Číslo 62 bylo r. 1806 prodáno od vrchnosti jako stojící na panskím pozemku a stálo dle seznamu na obecním.“ (Eichler, str. 319–320, podle robotního seznamu Vev. Bytyšky z 12.12.1777)
„Na pozemcích dominikálních nalezala se čísla 20–26.29–32, 61–63, 71 (panský dům, vrchnosti patřící), 138 práchovna, 75 horní mlýn, 140 a 141 ve žlebě domky, 137 hamry. Domy (80) sousedské byly č. 1 2. 4.–18. 33.–40. 42.–50. 53.–54. 67.–70. 72.–76. 78.–89. (mlýnek) 91.–96. 115.–124. (číslo 123. a 124 spojeno, neboť v č. 124 byla mýdlárna) 126.–130. 132–134. – Také fara č. 125 uvedena je mezi sousedskými usedlostmi. Dvacet osm sousedských gruntů nebylo odhadováno, protože na nich nelpěly dluhy. Jak sousedské tak ostatní budovy všechny uvedeny jsou jako rustikální. Čísel všech bylo 155.“ (Eichler, str. 364, o pozemkové knize k r. 1806)
„Za pány obecního majetku považovalo se 80 sousedů. Domkaři na obecním rustikálním gruntě byli jen jako trpěni a musili k obci za svůj pobyt a výživu robotovati a platiti. Robotou obdělávali pozemky, které obec ve vlastní správě držela a konali i jiné menší služby k obci. Platu odváděli po 2 zl.“ (Eichler, str. 369, k zač. 19. stol.)
„Jelikož Vozga [rektor školy] se ženil z čísla domovního 3, víme, že škola tehdy (r. 1771) stála na témže místě, kde nyní, naproti faře, a nemáme příčiny domnívati se, že tam nebývala i ve dřívějších dobách.“ (Eichler, str. 301)
„Hned podle radnice č. 51 stál ‚kázní dům‘ č. 52 též na poschodí...“ (Eichler, str. 381, o inventáři majetku obce z r. 1815)
Zajímavou okolností při určování podoby obce v r. 1771 je požár v r. 1769. Tehdy shořelo mnoho domů a naskýtá se zde otázka, zda byly zničené domy obnoveny na stejných místech. Také se zdá být zvláštní, že po takovém neštěstí bylo možné přistoupit ke stavbě nového kostela.
„Večer před sv. Šimonem a Judou, 27. října [1769] k osmé hodině vznikl oheň v domě Antonína Ondrouška nedaleko mlýnka. Celá ulice (Zábytyšská) na obou stranách až po horní mlýn, pak domy až po řeku a na druhou stranu až po farní budovu (teprv vystavěnou), konečně od konce a poslední chalupy k zámku ležící se školou všechny domy směrem k dolnímu mlýnu shořely. ... Gruntů s několika chalupami zničeno 60.“ (Eichler, str. 299)
Docela dobrou představu, jak Bítýška kolem r. 1771 vypadala, získáme za předpokladu, že domy stejných popisných čísel stojí dnes přibližně na těch místech, jako tehdy. V r. 1770 se domy souvisle očíslovaly v pořadí, jak vedle sebe stály, takže nám jednoduše stačí přehlédnout domy s čísly 1 až 134, které tvořily obvod obce. Dům čp. 1 se nachází na levé straně ul. 9 května na začátku kopce, vedle něj směrem ke středu obce stojí dům čp. 2, dále pošta čp. 3, která dříve bývala školou, dům s čp. 4 je dnes pekárnou a stojí o několik desítek metrů dále, na rohu ulice Dlouhá. Po pravé straně ulice Dlouhá stojí vedle sebe domy čp. 4–18. Na ulici Valinkevičova, která se po několik staletí nazývala Novou ulicí a která navazuje na ulici Dlouhá, pokračují domy čp. 20–32. Od ulice Valinkevičova se po levé straně ulice Dlouhá, a dále na náměstí Na městečku, nacházejí domy čp. 33–51. Budova s čp. 51 je škola, dříve tu stála radnice. Dům čp. 52 (kdysi káznice) se nezachoval. Škola čp. 51 stojí na rohu ulice Tišnovská, po pravé straně ulice Tišnovská stojí dnes domy čp. 55–62. Před mostem přes řeku Svratku navazuje po pravé straně na ulici Tišnovská ulice Nábřežní, na které stojí domy čp. 62–66 (dříve „Slepičí řádek“). Domy čp. 67–70 stojí směrem k Bílému potoku na náměstí mezi školou čp. 51 a restaurací Na městečku čp. 71, bývalým panským hostincem. O pár metrů dále je radnice čp. 72, dříve zde byl hotel. Za Bílým potokem na náměstí TGM pokračují domy 73–76. Čp. 76 je dnes zdravotním střediskem. Domem s čp. 77 býval horní mlýn, jehož budova se nyní nachází v areálu podniku Hartmann-Rico. Obvod náměstí TGM dále lemují domy s čp. 78–82. Na náměstí TGM navazuje za silnicí směřující do Lažánek ulice Zábíteší, kde po pravé straně stojí domy až po čp. 85. Další budovou je až o kus dále na ulici Na Bílém potoce budova Jarošova mlýna s čp. 89. Oblast ulice Zábíteší byla za 2. světové války vybombardovaná, takže můžeme pokračovat až čp. 92, které začíná řadu domů po levé straně ulice Zábíteší a končí čp. 99. Na levém břehu Bílého potoka na ulici Na Bílém potoce stojí domy čp. 100–104. Na pravém břehu potoka je několik dalších domů, čp. 115 je hospoda „U kocoura.“ Na náměstí Na městečku stojí dům čp. 116 a vedle něho směrem ke kostelu vedle sebe řada domů až po čp. 123. O několik desítek metrů dále stojí fara čp. 125. Po pravé straně ulice Hvozdecká stojí domy s čp. 125–128. Dům s čp. 129 byl před několika roky sbořen. Po levé straně Hozdecké se směrem k poště stojí domy s čp. 130–133. Uvedená část ulice Hvozdecká se dříve nazývala Benítky či Na Benítkách. V rozšířené části náměstí, které ústí do ulice Dlouhá, stojí kostel sv. Jakuba Staršího.
Podoba obce se od r. 1771 do r. 1891 příliš nezměnila, jak je možné poznat z Eichlerova popisu:
„Náměstí čili rynk je prostranné a mezi budovami, které je vroubí, vyniká radnice, dům kupce Kováře, souseda Svobody, jednopatrové to domy, pak bývalý panský hostinec. Uprostřed náměstí hrdě vystupuje kostel sv. Jakuba Většího s věží nedokončenou. Z náměstí rozvětvují se ulice jako ramena velikého hvězdýše. Jedna vede kolem školy ‚na kopeček‘ po silnici k zámku, majíc odbočku ‚Beníky‘ s farou, druhá ‚dlouhá‘ samými sousedy obývaná směřuje k dvoupatrovému Dolnímu mlýnu, vzdálenému od humen asi kilometr, a s ní pojí se na příč ‚nová ulice‘ zakončená na jedné straně bývalým mlýnem ‚u Bubíků‘ a na druhé straně hřbitovem a špitálkem; třetí ulice, silnice k Tišnovu, je obklopená po levé straně směsicí chalup, po pravé vybíhá podle Švarcavy v ‚Slepičí řádek‘; za potokem ‚Byteškou‘ je ‚Zábytyští‘, jež na jedné straně uzavřeno jest Horním mlýnem dvoupatrovým, na druhé straně končí Mlýnkem, nyní nejrozsáhlejší to budovou v městečku a prostředkem otevírá se silnicí k Lažánkám. Řekneme-li, že podle potoka proti ‚Zábytyští‘ stojí řada chalup zvaná ‚na potocích‘, máme městečko celé prohlédnuto.“ (Eichler, str. 5–6)
V obci, ohraničené zástavbou domů, je jen málo míst, kde mohl stát starý kostel. Náměstí (v menších vesnicích náves), kde obvykle kostel stojí, má v Bítýšce nepravidelný tvar. Rozprostírá se z ulice Dlouhé k Bílému potoku a je rozšířeno na dvou místech: u ulice Dlouhá a mezi školou čp. 51 a restaurací Na městečku čp. 71. Nejpříhodnější se zdá být přesně to místo, kde nyní stojí nový kostel, v části náměstí u ulice Dlouhá. Starý však musel stát jinde. Je těžké si představit, že stál těsně vedle nového kostela směrem do ulice Dlouhá, protože tam by ústí do ulice ucpával, zatímco rozlehlá část náměstí, kde dnes stojí kostel nový, by byla dříve prázdná. Také poloha v těsné blízkosti nového kostela směrem k Bílému potoku by náměstí ucpávala v úzkém místě. Tato dvě místa jsou tedy nepravděpodobná, ale protože místa nejsou zastavěná, bylo by zde možné uskutečnit zkušební průzkum. Daleko vhodnější se jeví další rozšířená část náměstí, mezi školou a restaurací Na Městečku. Dnes se na tomto místě nachází malý park s pomníkem Rudé armády. Starý kostel byl malý, 7 sáhů dlouhý a 4 sáhy široký, a na toto místo by se s věží i přistavěnými kaplemi vešel. Dokonce by mohl být nasměrován přesně na východ, což nový kostel není. Také zde není zástavba a mohl by zde být proveden základní průzkum. Otázka je, jak dalece by zastiňoval domy čp. 67–71. Dalším problémem je vzdálenost fary. Fara čp. 125 byla na dnešním místě postavena v r. 1619 a byla by tak od předpokládané polohy kostela příliš vzdálena. Proč by faru stavěli tak daleko od kostela? Poslední rozumnou možností je mezera mezi domy čp. 3 a 4. I sem by se kostel vešel se správnou orientací na východ a byl by přitom blízko fary. Toto místo má ovšem tu nevýhodu, že by kostel nestál ve středu obce, mezi domy, ale částečně za domy postavené na pravé straně ulice Dlouhá. Místo mezi čp. 3 a 4 je nyní zastavěné, kromě jiných je zde budova Základní umělecké školy a České spořitelny. Zdali byly při stavbě těchto nových domů nalezeny pozůstatky starého kostela, není obecně známo. Další případné možnosti, jako např. umístění kostela mezi čp. 124 a čp. 125 (farou) jsou nezajímavé, zde např. pro nevyhovující přístup do kostela (kostel by měl být pohodlně přístupný ze západu).
„Farní budovu [za protestantského kněze Gabriela r. 1619] počali stavěti na místě, na němž nyní stojí, sbořivše dva domky. Směrem k městečku stála chalupa kovářova.“ (Eichler, str. 88)
Vítaným zdrojem pro získání informace o umístění starého kostela by byla dobová mapa Bítýšky. První známou mapou je však až katastrální mapa z r. 1826:
„Katastrální mapa Veversko-Bytyšská vypracována byla r. 1826 a je litografována ve Vídni od Aurachra a Müllera r. 1833. Pozůstává z 11 listů. Měřítko je 1'' = 40°. Jen jediný list je celý pokreslený, protože obsahuje pozemky výhradně Bytyšské, ostatní listy nejsou celé pokresleny, jelikož zabíhají do pozemků obcí sousedních. Bytyška leží nad středem celé plochy. Řeka Švarcava teče od severozápadu tvoříc tu hranice proti Sentické obci; vstoupivši pak do obvodu Bytyšského, spěchá za severními humny městskými k jihovýchodu, aby tvořila hranice na straně východní proti obci Mor.-Kynické až po hrad Veveří, který patří i s parkem, s kaplí Matky Boží, bývalým cukrovarem a novým (Gustavovým) dvorem též k Bytyšce. Celou západní stranu zaujímá rozsáhlý les, kdysi obecní, nyní singulární. Tratí jmenem naznačeno jen poměrně málo, a češtinou velmi špatnou.“ (Eichler, str. 390)
Závěrem je tedy možné vyslovit hypotézu, že starý kostel stál pravděpodobně buď na náměstí mezi školou čp. 51 a restaurací Na Městečku čp. 71 nebo mezi poštou čp. 3 a pekárnou čp. 4. Tato hypotéza však byla učiněna pouze na základě analýzy informací z publikace Karla Eichlera Paměti panství Veverského z r. 1891 a známých reálií. Pro propracovaní hypotézy je potřeba dále prostudovat dochované dobové dokumenty, nejstarší mapy, případně uskutečnit základní archeologický průzkum na dostupných místech.