Nyní odcházím do důchodu..

promluva po mši svaté
Představení nového kněze ve farnosti

Jmenuji se František Šrámek. Narodil jsem se 1. prosince 1920 v Moravských Knínicích. Obecnou školu jsem navštěvoval v Mor. Knínicích, gymnázium v Brně, ul. legionářů, později V aleji, později Kapitána Jaroše. Maturoval jsem 15. května 1941. Do alumnátu jsem vstoupil 1. října 1941. Vysvěcen na kněze jsem byl 5. července 1946 biskupem Karlem Skoupým.

Kaplanem jsem byl ustanoven 1. 9. v Moravských Budějovicích. Po puči v r. 1948 jsem byl akčním výborem vyloučen ze všech škol v republice. Pan biskup rok to vracel tehdejší zemské školní radě s tím, že jmenovaný se ničím neprovinil proti republice. V roce 1949 se nový akční výbor usnesl: „Netrvati na svém usnesení s tím, když jmenovaný bude z Mor. Budějovic přeložen.“ Tak jsem byl na jaře 1949 přeložen do Načeratic jako administrátor s povinností dojíždět do farnosti Dyje. A později také do farnosti Strachotice a vyučovat náboženství na měšťance v Micmanicích. 26. 6. jsem četl ve všech třech farnostech policií zakázaný pastýřský list. V důsledku toho jsme byli tři kněží: Kuběna, Kafrda a Šrámek předvoláni k okresnímu předsedovi, kde nám udělil přísnou důtku, která silně zaváněla výhružkou. Byl jsem tehdy nemile překvapen tí, že z více než dvaceti kněží z okresu jenom my tři jsme měli odvahu říci věřícím obsah pastýřského listu biskupů. Pan kapitulní vikář Dr. Josef Kratochvíl mně tehdy napsal, že pan rada Kočvara odchází do důchodu do Citonic, že bych bych mohl jít na jeho místo do Měnína. Jel jsem tam na motorce podívat a odpověděl jsem mu, že ano. Tak jsem byl ustanoven farářem v Měníně s povinností spravovat excurrendo farnost Žatčany.

Pak mě p. gen. vikář umluvil a doslova uprosil, abych vzal děkanský úřad. Vzdoroval jsem mu několik týdnů a dopisy, kterými jsem vyjadřoval svou neochotu, mám v průklepu uschované. Tak jsem potom jako děkan působil od 15. března 1955 do 15. března 1975 plných 20 let. Pak mně okresní církevní tajemník odebral státní souhlas na děkanství i na obě farnosti. Byl jsem potom přeložen do Danbořic a v roce 1992 do Přísnotic. A nyní odcházím do důchodu...