Slovo života pro věřící na měsíc březen 1983

list věřícím

Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem (Jan 8,7).

Když Ježíš učil ve chrámě, přivedli učitelé Zákona a Farizeové ženu přistiženou při cizoložství a řekli mu: „... v Zákoně nám Mojžíš přikázal takové (ženy) kamenovat. Co říkáš ty?“

Touto žádostí ho chtěli přivést do úzkých. Kdyby se totiž Ježíš postavil proti kamenování, mohli by ho obžalovat, že jedná proti Zákonu. Podle Zákona měli totiž přímí svědkové viny začít házet kamení na toho, kdo zhřešil a lid pak měl pokračovat. Kdyby ale Ježíš potvrdil rozsudek smrti, dostal by se do rozporu se svým učením o milosrdenství Božím k hříšníkům.

Ale Ježíš se sklonil a psal po zemi. Tím dával na jevo, že ho to nevzrušuje. Pak se zvedl a řekl:

Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem.

Po těch slovech se žalobci vytráceli jeden po druhém, nejprve starší. Mistr se obrátil k ženě s otázkou: „Kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane“. „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš“.

Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem.

Těmito slovy Ježíš zcela jistě nedává najevo, že hřích, jakým je cizoložství, je dovolený. Jeho slova „jdi a už nehřeš“ jasně říkají, jak zní Boží přikázání.

Ježíš těmito slovy chce odhalit pokrytectví člověka, ktrý se činí soudcem bratra, který zhřešil, aniž by přitom uznal, že on sám je také hříšník. Těmito slovy Pán podtrhuje svůj známý výrok: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni: Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni“ (Mat 7,1–2).

Těmito slovy se Ježíš obrací i k těm lidem, kteří ve jménu zákona zapomínají na člověka a neberou v úvahu, že v srdci toho, kdo se provinil se může ozvat lítost. A jasně ukazuje, jaký je jeho postoj k člověku, který klesl: buď milosrdný! Svatý Augustin říká, že když všichni odešli od cizoložné ženy, „zůstali na místě dva: ubohá hříšnice a nejvyšší milosrdenství.“

Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem.

Jak prakticky žít toto slovo?

Tak, že tváří v tvář komukoli z našich bratří si budeme připomínat, že i my jsme hříšní. Všichni jsme zhřešili a zdá-li se nám, že jsme se nedopustili hrubých provinění, musíme mít na mysli, že možná unikají naší pozornosti mimořádně těžké okolnosti, které přivedly druhé k tomu, že tak hluboko klesli a že se takovým způsobem vzdálili od Boha. Jak bychom se zachovali my na jejich místě?

Vždyť i my jsme přetrhli pouto lásky, které nás mělo spojovat s Bohem, nebyli jsme mu věrní, upadli jsme v jistém smylsu do hříchu cizoložství vzhledem k Němu.

Jestliže Ježíš, který sám byl bez hříchu, nehodil první kamenem na cizoložnou ženu, ani my to nemůžeme učinit, ať jde o kohokoli.

Takže: buďme milosrdní ke všem, vzdorujme vnitřním hnutím, které nás ženou k tomu, abychom bez milosrdenství odsuzovali. Musíme umět odpouštět a zapomínat. Nenechávat si stále v srdci soudy a nevoli, v nichž se může zahnízdit hněv a nenávist, které nás vzdalují od bratří. Hleďme na každého novýma očima.

Když budeme mít v srdci ke každému místo posuzování a odsuzování lásku a milosrdenství, budeme mu pomáhat k novému životu, budeme mu pokaždé dodávat odvahu, aby začal znovu.