Slovo života pro věřící na měsíc únor 1983

list věřícím

„Na tvé slovo spustím sítě.“ (Lk 5,5).

Když Ježíš přestal mluvit k zástupům z lodi, která patřila Šimonovi Petrovi, řekl jemu a jeho společníkům, aby spustili své sítě do moře. Šimon poznamenal, že se celou noc marně lopotili, ale pak dodal: „Na tvé slovo spustím sítě.“

Když to udělali, zahrnuli tak velké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Jeho společníci mu přišli na pomoc, naplnili obě lodi tak, že se skoro potápěly. Šimon, pln úžasu, stejně jako jeho společníci Jakub a Jan, padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby od něho odešel, protože je hříšný člověk. Ale Ježíš mu řekl, aby se nebál. Od té chvíle se stane rybářem lidí. A skutečně od té chvíle se Šimon, Jakub a Jan stali jeho učedníky.

Takto zní vyprávění o zázračném rybolovu, který je symbolem budoucího poslání apoštolů. To, jak se zachoval Petr, je vzorem nejen pro ostatní apoštoly a jejich nástupce, ale i pro každého křesťana.

„Na tvé slovo spustím sítě“.

Petr byl odborníkem v rybolovu. Nechytil-li nic v noci, mohlo by mu to připadat směšné, mohl by odmítnout Ježíšovu výzvu spusti sítě ve dne, kdy byla mnohem menší naděje, že něco uloví. Ale on nechal stranou své úvahy a s důvěrou se spolehl na Ježíše.

Tento postoj je příznačný pro každého věřícího, je-li skutečně věřící, i dnes. I on je povolán, aby si takto počínal. Jeho víra je podrobována tisícerým zkouškám.

Následovat Krista předpokládá rozhodnutí, nasazení a vytrvalost, zatímco ve světě, v němž žijeme, se zdá, že všechno vybízí člověka k ochablosti, k prostřednosti, k postoji, který by se dal vyjádřit slovy: „Ať to dopadne, jak chce“. Úkol se zdá příliš veliký, nedosažitelný a předem prohraný.

Je tedy třeba síly, abychom mohli jít dál, síly vzdorovat prostředí, okolí, přátelům, konvenčním názorům.

Je to tvrdá zkouška, kterou je třeba probojovávat den po dni, lépe řečeno hodinu po hodině.

Ale jestliže se do toho pustíme, vezmeme-li to za své, poslouží nám to k tomu, abychom se stali vyspělými křesťany. Zakusíme, že mimořádná slova Ježíšova jsou pravdivá, že jeho přísliby se plní, že je možno se v životě pustit do božského dobrodružství, které je nesrovnatelně kouzelnější než jiná, která bychom si sami vymysleli. Můžeme např. dosvědčit, že zatímco život ve světě je spíše živoření, je mělký a neplodný, Bůh zahrnuje vším dobrým toho, kdo jde za ním. Dává stonásobek v tomto životě a nadto život věčný. A zázračný rybolov se opakuje.

„Na tvé slovo spustím sítě“.

Jak tedy prakticky žít toto slovo?

Tak, že budeme rozhodovat jako Petr: „Na tvé slovo...“ Mít důvěru v jeho slovo. Neuvádět v pochybnost to, co on žádá. Naopak: počínat si tak, aby jeho slovo bylo základem, na němž spočívá naše chování, naše činnost, náš život. Takto postavíme svůj život na tom, co je nejpevnější a nejjistější, a nebudem se stačit divit, že tam, kde všechny lidské zdroje selhávají, zasahuje On a že tam, kde pro člověka je už všechno nemožné, se rodí život.