Slovo života pro věřící na měsíc listopad 1982

list věřícím

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“ (Mk 10,52.)

Když Ježíš vycházel z Jericha a velký zástup s ním, slepý žebrák, kerý seděl u cesty, začal volat: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí mu domlouvali, aby mlčel, ale on volal tím hlasitěji. Ježíš ho dal zavolat a řekl mu: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepec mu řekl: „Mistře, ať vidím!“ A Ježíš praví:

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Vidíme, že Ježíš, než učinil zázrak, vyžaduje víru. Tak to většinou dělá i při mnoha jiných uzdraveních.

Můžeme se domnívat, že Ježíš dělá zázraky za účelem vzbuzení víry právě proto, aby mohl vykonat něco podivuhodného.

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Ježíš chce víru, která není jakousi magickou silou, ani psychologickou přípravou a disposicí k uzdravení. Ježíš totiž někdy odměňuje víru ne nemocného, ale druhých, jako na př. víru setníka, který ho prosil za svého nemocného služebníka. Ježíš chce víru: víru v něho, která může všechno.

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Člověk, ktrý věří, jasně ukazuje, že nespoléhá na sebe, ale že se s důvěrou odevzdává tomu, kdo je mocnější. A tak, když nespoléhá na své síly, obrací se k Bohu, od kterého očekává všechno a tím mu dovoluje, aby ON působil.

Příkladem takové víry je právě víra setníkova, ktreý uznává svou nehodnost a bezmocnost, ale vyjadřuje současně bezmeznou důvěru v Boha: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechum ale řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven“. (Mt 8,8).

Krátce řečeno, víra je nutná k uzdravení, protože bůh respektuje člověka a jeho svobodu a nejedná, jestliže si to člověk nepřeje.

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Víme, že v moderní době zříci se vlastní nezávislosti a otevřít se moci Boží bývá považováno spíše za ponížení a odcizení člověka sobě samému.

Ve skutečnosti je tomu naopak: když se člověk uzavře moci Boží, uzavírá se do sebe a naráží na hranice své lidské omezenosti.

Kdo se však otevírá Bohu, přijímá do sebe někoho většího, kdo mu může skutečně pomoci se realisovat a učinit ho šťastným.

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Ale tato víra, která se rodí v srdci a která je nutným předpokladem Božího působení, je pouze prvním krokem k tomu, co on chce od člověka.

Důvěra, kterou mají v srdci ti, kdo prosí o nějakou milost, směřuje k tomu, aby se stala hlubokým osobním vztahem, aby přivedla k plnému společenství s Bohem. Ježíš oslovuje uzdravenou ženu slovem: „Dcero“, aby jí ukázal, co jí opravdu touží dát: nejen dar pro tělo, ale božský život, který může obnovit celého člověka. Ježíš totiž působí zázraky, aby lidé přijali spásu, kterou On přináší, odpuštění, onen dar od Otce, kterým je On sám, dar, který člvoěka úplně proměňuje.

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.

Jak žít toto slovo?

Tím, že projevíme Bohu v závažných potřebách celou svou důvěru. tento postoj nás samozřejmě nezbavuje naší odpovědnosti a nutnosti, abychom udělali vše, co je na nás. Ale máme očekávat zvláštní zásah Boží, když jsme se dostali až na hranice svých možností.

Ale nejen to. Naše víra může být podrobena zkoušce. Vidíme to na nemocné ženě, která se prodírá zástupem, který ji brání v přístupu k Mistru. To vidíme i na slepci u Jericha, který se nebojí obtěžovat lidi svým křikem, anebo na malomocném, který se odvažuje přiblížit k Ježíši a musí překonávat strach, že porušuje náboženský zákaz. Musíme tedy mít víru, která nepochybuje, je-li vystavena zkoušce.

A máme projevit Ježíši též, že jsme pochopili dar, který On nám přinesl, dar božského života, být Mu za to vděčni a s Ním spolupracovat. Budeme-li se takto chovat, pak Ho můžeme i my prosit o mnoho milostí pro pozemský život a budeme slyšet jak i nám opakuje:

„Jdi, tvá víra tě uzdravila“.