Slovo života pro věřící na měsíc září 1982

list věřícím

Svádí-li tě ke hříchu tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života chromý, než abys s oběma nohama byl uvržen do pekla (Mk 9,45.)

Těmito slovy Ježíš vybízí useknout si nohu, kdyby sváděla ke zlému. Předtím řekl totéž o ruce. Pak o oku. Je jasné, že tyto výrazy nelze brát doslova: Ježíš určitě nenabádá k mrzačení, které by nebylo k ničemu. Třikrát naléhavě opakuje svou výzvu a tím ukazuje, že jeho požadavek z hlediska mravního je zcela zásadní. Chce nám tím prostě říci, že narazíme-li na něco, co by mohlo být příležitostí k těžkému hříchu, musíme být ochotni zříci se všeho i nejdražších věcí i lidí. To vš proto, abychom neriskovali ztrátu nejvyššího dobra spásy, vzhledem k němuž všechny materielní výhody a hodnoty nejsou ničím. Hovoří tedy o správném postoji k úkladům, léčkám, které ohrožují naši spásu.

Svádí-li tě ke hříchu tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života chromý, než abys s oběma nohama byl uvržen do pekla.

„...je pro tebe lépe, abys vešel do života...“

Nevejít do života, do věčného života Božího, nemít podíl na jeho království, je pro člověka totéž co ztroskotat: jeho pozemský život ztrácí úplně smysl a až umře tělesně, upadne i do smrti věčné, ztroskotá úplně jako člověk; vždyť člověk je stvořen k tomu, aby žil věčně.

Svádí-li tě ke hříchu tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života chromý, než abys s oběma nohama byl uvržen do pekla.

„...než abys s oběma nohama byl uvržen do pekla.“

Když Pán Ježíš hovoří o pekle, užívá hebrejského výrazu „Gehenna“. Tak se nazývalo údolí na úpatí hory Sion. Tam kdysi židé, kteří odpadli k modloslužbě, přinášeli lidské oběti. Proto Jeremíáš to považoval za místo zlořečení a z více důvodů bylo toto místo už velmi dávno považováno za místo muk, do něhož budou uvrženi všichni kdo páchají zlo, nebo přímo za bránu pekel. Pro Ježíše slovo „gehenna“ znamená totéž co peklo.

Svádí-li tě ke hříchu tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života chromý, než abys s oběma nohama byl uvržen do pekla.

Jak budeme tedy žít toto slovo?

Ježíš mluví o oku, ruce, noze, které se mohou stát příležitostí k pádu. Dobře víš, že např. oko může způsobit, že bychom se dívali s hříšnou žádostí na lidi nebo na věci, ktré patří jiným. První křesťané žili prakticky tato tak silná slova Ježíšova tím, že se ze všech sil varovali cizoložství. Ruka se může snažit přivlastnit si něco, co jí nepatří: může např. krást. Nohy tě mohou nést do prostředí, kterému by ses měl naprosto vyhýbat, protože vede ke zlému...

Ježíš tím, že jmenuje oko, ruku, nohy, údy tak důležité a drahocenné pro člověka, nám připomíná, že žádná oběť není příliš veliká, jde-li o to, abychom neztratili společenství s Bohem. Proto odřezávejme od sebe jakékoliv lpění našeho srdce na tom, co nemáme milovat.

Ježíše nemůžeme následovat jinak, než když se zapřeme a budeme milovat svůj kříž. Křesťan není polovičatý; musí to být člověk statečný. Na zachovávání Ježíšových příkazů je podivuhodné to, že on nenechá bez odměny ani tu nejmenší oběť. Kdykoli ztrácíme, kdykoli od sebe něco odřezáváme, vykvétá v srdci radost, kterou svět nezná, poněvadž přichází z hůry. Jako každý ořez vyvolává rašení nového výhonku, tak každé odříkání, které křesťan uskuteční z lásky ke Kristu, vyvolává proud štěstí.

Rozhodněme se konečně během tohoto měsíce vyčistit a odstranit z našeho srdce vše, co tam nepatří: za pár let budeme v nebi a už v tomto životě budeme mít plnost pokoje a radosti.