Chtěl bych tady být pro všechny

promluva při mši svaté
„Nástupní řeč“ nového faráře
(přepis zvukového záznamu)

Bratři a sestry, asi by bylo dobré a slušné na úvod se trochu představit. Jmenuji se Marek Hlávka, narodil jsem se v Brně v Židenicích, je mi 38 let, knězem jsem 12 let, letos v červnu to bylo 12 let od svěcení. Za těch dvanáct let jsem toho relativně dost prošel. Začínal jsem ve Žďáru nad Sázavou jako kaplan, tam jsem byl 1 a půl roku, potom jsem dostal farnosti úplně na jihu Moravy: Dyjákovičky, Chvalovice, Vrbovec a Načeratice. Váš pan děkan, než sem přišel, tak byl v Dyjákovicích. Dyjákovičky a Dyjákovice, každé je něco jiného. Je to asi 30 km od sebe a lidé si to pořád pletou. Dost často se stane, že pošta do Dyjákoviček přijde do Dyjákovic a naopak, takže mám s tím tuhle zkušenost, že jsme si často vyměňovali poštu, takže vím, kde jsou Dyjákovičky i Dyjákovice. Tam jsem byl 6 let, na tom jihu. Potom mě pan biskup poslal do Říma na studia, vystudoval jsem na Papežské Lateránské univerzitě licenciát z oboru pastorální teologie. Po dvou letech jsem se vrátil a dostal jsem farnosti na Vysočině blízko Nového Města: Radešínskou Svratku, Olešnou, Jámy. Sotva jsem se tam vybalil, skutečně jsem tam byl 5 měsíců, tak mi řekli, že mám jít zpátky do Říma. Tak jsem poděkoval a řekl jsem, že půjdu. Vrátil jsem se zpátky do české koleje, to vám povykládám třeba nějak tak zevrubněji. V Římě je česká kolej, která se jmenuje Nepomucenum, a tam bydlí kněží a bohoslovci, kteří studují v Římě. Je to vlastně takový malý seminář. Každý takový seminář má 3 představené: rektora, vícerektora a spirituála. Rektor je ředitel všeho. Vícerektor je jeho zástupce a ten má na starosti víc věci takové, řekli bychom, pozemské. To znamená, aby měly sestry z čeho vařit v kychyni, když se něco poláme, aby přišel včas nějaký údržbář, potom jsem tam dělal také ekonoma, počítal jsem jim tam výplaty všem, ještě je tam docela velká zahrada, takže jsem tam dělal i na půl zahradníka. Prostě, jak se říká, Ferda mravenec, práce všeho druhu. Spirituál má na starosti duchovní vedení bohoslovců. Tam jsem byl v této funkci 2 a půl roku. Celkem jsem byl v Itálii necelých 5 let a už jsem tak nějak viděl, že je to až dost, tak jsem říkal panu biskupovi, že bych se chtěl vrátit. Začali jsme se o tom bavit letos po Velikonocích, a on říkal, že když to půjde, tak ano. Letos v červnu mně pan biskup volal a řekl, že tedy by to šlo, a že mě pošle sem, do Veverské Bítýšky a do Lažánek. Takže já už jsem to věděl věděl tak nějak od června, ale v tom červnu se taky domluvilo, že ta změna bude k 1. 10. Aby se to všechno nějak stihlo předat. A taky, abych se stihl přestěhovat. Z Říma do Brna je to 1300 km, do Veverské Bítýšky o dalších 26 víc, takže chápete, že to nebylo tak jednoduché. V půlce prázdnin volal sekretář pana biskupa pater Čupr a říká: „Víš, papírově to bude k 1. 9., ale my víme, že to nestihneš.“ Já jsem ještě 1. září byl v Římě. Říkám: „Tak dobře, když jim to nějak vysvětlíte, tak jo.“ No, ale on už to nikdo nevysvětlil, že nebylo možné v mých fyzických silách tady být. Takže nemyslete si, že se mi sem nechtělo, prostě se to opravdu nedalo, je to dost daleko, to je celé. Takže teď už jsem tady a v úterý se budu stěhovat na faru.

Vždycky se čeká nějaký program, programové prohlášení. Já vám teď nebudu říkat nějaký kalendář akcí, co příjde, ale co je skutečně program. Můj program je být tady pro vás, být tu s vámi. Prožívat tady s vámi vaše radosti i bolesti. Chtěl bych, aby všichni, kteří sem chodí do toho kostela nebo kteří tady žijí ve farnosti, aby tady měli své místo, aby se tu cítili dobře. Děti, mládež, dospělí, střední generace, staří a nemocní. Chtěl bych, abyste sem do kostela chodili rádi. Nebojte se, nebudu na vás křičet, nebudu na vás pouštět hromy a blesky, všelijakých trampot a těžkostí máme v životě každý habaděj. A my jsme tady proto, abychom to tady složili Ježíšovi u nohou a řekli: „Ježíši, já ti to tady dávám, a kolikrát nevím, co s tím, tak mi, prosím tě, pomoz.“ A chtěl bych pokračovat ve všem dobrém, co tady bylo. Je vidět, jak je kostel udržovaný, že to tady prostě není, jak se říká, na ztracené vartě, ale že tady je ta farnost a že ta farnost žije. Nechci v žádném případě sem přijít a všechno převrátit naruby, že by všechno bylo špatně a teď to bude všechno jinak. Ne, naopak, já vím, že já jsem jeden, vás je tady hodně, tak se prostě zapojit. Nabídnu vám, co by se dalo třeba dělat: mše pro rodiče s dětmi nebo různé akce pro mládež... Ale jak říkám, chtěl bych tady být pro všechny, nikoho neopomenout, a tak nějak být Otcem všech. Když budete mít jakoukoli připomínku, jakékoli přání, nebojte se přijít. Může být, taky že třeba některé věci se vám nebudou líbit. Nebojte se přijít a říct. Já jsem 5 let nebyl v republice, vždycky jenom nějak na prázdninách. V Itálii to funguje jinak než tady, to je jiná mentalita. Nebojte se přijít a říct, nejhorší je, když spolu lidé nemluví, to se pak nic nedá vyřešit nebo nedá se to posunout dopředu.