S velikým nadšením žili, aby se setkali s Vykupitelem

	S velikým nadšením žili, aby se setkali s Vykupitelem	4:42
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.04 MB]

Bratři a sestry, vlastně prožíváme předvečer svátku, který se slavil vždycky, když se v rodině narodil prvorozený syn. Vracel celou tu rodinu, rodiče a všechny ty příbuzné nebo i prarodiče do okamžiku poslední egyptské rány, kdy zahynuli prvorození v egyptských rodinách, kdežto naopak prvorozenci v izraelských rodinách byli zachráněni. Vlastně vrací tato událost každou tu rodinu do toho momentu, kdy si připomínají jednak ten okamžik nesvobody a začátek svobody. Kdy si připomínají, že lidský život, že to je dar, že to není nic samozřejmého. A Ježíš, Boží Syn, který samozřejmě neměl povinnost toto podstoupit, protože on je ten, který dává život, tak tady se zase zařadil. Od Vánoc vlastně mluvíme pořád o tom, že Ježíš, Boží Syn, přijal všechny ty podmínky, jak je prožíváme my. Je to vlastně to, co říká svatý Pavel: „Stal se nám podobný ve všem kromě hříchu.“ Když se to řekne takhle, jako ve všem, tak to ztrácí tu, řekli bychom, mnohotvárnost, ale když to začneme vyjmenovávat, v čem všem se nám stal podobným, tak potom žasneme a musíme děkovat a musíme říct: „Ano, Pane, velmi ses nám přiblížil.“

Tak tedy vlastně dnes si připomínáme, že Ježíš, Boží Syn, přišel a byl přivítán. Ale kým byl přivítán? Byl přivítán dvěma starými lidmi. Přišel na místo, které bylo pro Izraelity nejdůležitější. Izraelská bohoslužba probíhala jinak. Buďto to bylo v sobotu v synagóze v místě, kde bydleli, nebo dokonce doma, ale do Chrámu chodili třikrát za rok, a toto bylo něco navíc.

Chrám, tedy jako místo setkání. Místo setkání člověka a Boha. A svatý Lukáš vypráví o tom, jak tedy Simeón a prorokyně Anna, seč jim síly stačí, vyprávějí všem o tom, že teď tam přišel Spasitel. Ale neslyšíme o tom, že by někdo další se k nim přidal. Vlastně tento text už nějakým způsobem předznamenává, jak to bude s Ježíšem. Že i když se pak řekne, že za ním šly zástupy, tak jsou to spíš desítky, možná stovky lidí v tom měřítku, ale nikdy to tam nebyly nějaké tisícihlavé zástupy. Že je to spíš vždycky záležitost, řekli bychom, skromnějších poměrů. Ale vždycky a především je to záležitost vnitřní, že ten člověk se rozhodne.

A oba dva, Simeón a Anna, se rozhodli a přineslo jim to velikou radost. S velikým nadšením oni žili proto, aby se setkali s Vykupitelem, s přicházejícím Zachráncem. To byl motiv, to byl důvod jejich života. Na to čekali. I my, když prožíváme všední dny, máme různé důvody, různé motivy, ale měli bychom se vracet tady k tomu, protože když se nám nesplní ty naše přání, to co očekáváme, tak jsme smutní. Ale máme si uvědomit, že to, o co tady opravdu běží, to, o co tady jde, je to jedno důležité setkání, které bychom neměli v žádném případě propást. Neměli bychom se nechat nějak vykolejit, že těch, kteří čekají, že těch, kteří hledají, že je méně, než těch, kteří jsou nějakým způsobem lhostejní. Měli bychom si vzít příklad ze Simeóna a Anny a měli bychom být nadšení a měli bychom být radostní z tohoto setkání.

Kéž se tak s Boží pomocí stane.