Rubrika
HomilieNechat Krista vystoupit ze stránek Písma a nechat ho vstoupit do našeho života
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, mluvíme o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu. Poznat zmrtvýchvstalého Ježíše nebylo úplně jednoduché. Z toho, co nám zanechali evangelisté, tak vysvítá, že s určitostí ho ti lidé poznali v okamžiku, kdy Ježíš promluvil. A Ježíš se nenechává nějak prosit, aby promluvil, ale začíná zpravidla ten rozhovor on. Zdraví, přeje pokoj, radost a tak dále.
Poznat Ježíše. Abych to trošku odlehčil, tak jsem hledal nějaký příběh a našel jsem jednu událost, která se skutečně stala, ve škole. Paní katechetka učí děti a ptá se jich: „Kdo je to Pán Ježíš, kdo je Ježíš Kristus?“ Furt děcka nezabírají, a nakonec říká: „Taky říkáme: ‚Pane Ježíši. Pane Ježíši Kriste.‘“
A teď se přihlásí holčička a povídá: „No, Pán Ježíš, to je ten pán, co ho maminka volá, když do nás na chodníku někdo vrazí.“ :) Takže i tak možno.
Ale samozřejmě jde o poznání daleko hlubší, nám by mělo jít o něco mnohem hlubšího.
Svatý Matouš nám dnes předložil vlastně dvě setkání – setkání Ježíše se ženami a setkání vojáků s velekněžími. Tou událostí, tím centrem, o co tu běží, je prázdný hrob. Ježíš, když se setkává s těmi ženami, tak jim dává úkol. Zjevení zmrtvýchvstalého není samoúčelné, není proto, aby se tím ty ženy mohly chlubit, aby mohly říkat: „Nám se ukázal, vám ne“ třeba, ale to zjevení má nějaké poslání. Něco dostaly za úkol: „Jděte, řekněte mým bratřím.“
A pak je tady to druhé setkání – velekněží a vojáků. Něco se stalo, je to situace, která je teda špatná pro vás, pro nás, a my potřebujeme z toho, jak se lidově říká, nějakým způsobem vybruslit. Tady v centru tohoto setkání je osobní prospěch všech těch zainteresovaných. Tam není žádný úkol, tak je „jak z toho vyjít co nejlépe, aby neutrpěla pověst a aby se na tom dalo eventuelně něco vydělat“.
Svatý Matouš píše své evangelium někdy kolem toho roku 70 a v té době ještě žila ta polemika, v té době ještě ti židé pořád obviňovali Ježíšovy učedníky: „Vy jste jeho tělo ukradli.“ Takže ten časový údaj, a tento výklad je rozšířený mezi židy až do dneška, neplatí do 20. nebo 21. století, ale platí do toho okamžiku, kdy vznikalo Matoušovo evangelium, kdy pořád ta polemika byla živá.
Ale chtěl bych se teď vrátit k větě, kterou jsem říkal na začátku mše svaté: Nechat Ježíše vystoupit ze stránek Písma a nechat ho vstoupit do našeho života. Je to opět příběh, je skutečný, je z Itálie a neuvádí se tam podrobnosti, protože aktéři toho příběhu jsou živí a chtějí zůstat v anonymitě.
Začíná to tím, že jedna dívka, která byla drogově závislá, jednou hodně, hodně přebrala a její spolužáci, byla to vysokoškolačka, ji odvezli do jednoho centra pro drogově závislé. To středisko vedl kněz, velmi vzdělaný, teolog, psycholog, a když té dívce začalo být lépe, tak on si s ní začal povídat. Vypráví o tom, že byl celkem dost zděšený z toho, co slyšel, protože dívka mu nadávala vulgárně, hrubě, víceméně pro nikoho neměla vlídné slovo, všechno bylo špatně, jediný její zájem byla droga. On se snažil jemně nějakým způsobem ji vést.
Takhle to pokračovalo vlastně během toho školního roku, pak byly prázdniny, dívka odjela a po prázdninách se neobjevila. Kněz tedy zašel na univerzitu se zeptat jejích kamarádů, kamarádek, co se s ní stalo, a nejlepší kamarádka této dívky mu říká: „No, otče, měl byste mít radost. Na severu vstoupila do nějaké katolické komunity a obrátila se, a snad chce vstoupit do kláštera. Posílá mi dopisy, no a tam už úplně se vyjadřuje jako řádová sestra, jako jeptiška.“ Tak kněz na jednu stranu měl radost, ale chtěl vědět víc.
A dívka za nějaký měsíc přijela navštívit svoje rodiče, navštívila i tady toho kněze, tak si povídali a samozřejmě on chtěl slyšet, co způsobilo konverzi, ten obrat. A tak nějak ve skrytu duše doufal, že mu řekne ona, že to byly ty rozhovory s ním. Ona to vycítila a říká: „Ale kdepak! Vy jste byl na mě moc jemnej, jak se říká, v rukavičkách. O prázdninách jsem šla na brigádu a dělala jsem v pizzerii, a tam byl kuchař a ten mi to dával! A ten mi narovinu říkal: ‚Holka, s tebou to není v pořádku. Ty nemáš uspořádaný život. Musíš to nějakým způsobem řešit nebo nedopadneš dobře. A musíš to řešit s Ježíšem. Vezmi si bibli a čti, ale nech Ježíše vystoupit z těch stránek Bible a nech ho vstoupit do svého života.“
Ona pak tam ještě říká, že ten kuchař k tomu občas dodal i nějaké silnější slovo, ale tady tím přímočarým přístupem, který ona napřed odmítala, prostě nebudu nic číst nebo takhle, ale potom, aby to ten kuchař nevěděl a neviděl, tak si opatřila Bibli a začala číst evangelia a pochopila, že tady tato kuchařova rada byla velmi dobrá a velmi účinná.
Takže tady se ukázalo, že ne studovaný kněz, teolog, ale člověk, jak by se to řeklo, ze života, člověk s živou hlubokou vírou dokázal tady tuto víru předat dál.
A jak jsem říkal, ta věta „nechat Krista vystoupit ze stránek Písma a nechat ho vstoupit do našeho života“ je velmi pěkná a myslím, že by mohla být programem letošní doby velikonoční pro každého z nás. Ať se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, evangelium, které jsme právě vyslechli, je přímým pokračováním evangelia, které jsme četli při velikonoční vigílii, i s tím dovětkem o penězích. Co je tam důležité, co je tam podstatné? Svatý Matouš nejmenuje všechny ty ženy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, my jsme rozjímali o Velikonocích o Kristových slovech, o tom, co vlastně ta slova znamenají pro nás, co nám tím Ježíš odkázal, co nám tím chce říct. Taky jsme potom rozjímali o tichu, které následovalo po těch slovech a o tom, že vlastně potom znovu přišlo Boží slovo, že znovu Bůh promluvil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, začnu tak, jak jsem začal loni, a sice, že v době postní se církev obrací dovnitř, každý věřící se má podívat do svého nitra. Naopak v době velikonoční, kterou teď prožíváme, se církev obrací navenek, obrací se k těm, kteří jsou mimo ni, a snaží se je oslovit. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Moji drazí bratři a sestry, evangelium, které jsme právě slyšeli, a nad kterým jsme zpívali Aleluja, jsme slyšeli na Bílou sobotu v noci. Spíše, správně by to mělo být v neděli brzo ráno. Evangelium, které nám vypráví o tom, že ženy, které spěchaly brzo ráno ke hrobu, potkaly anděly, kteří jim oznámili, že Ježíš tam není, že byl vzkříšen, a potom se setkávají s Ježíšem. Na cestě zpět. Můžeme se tedy zeptat takto: Proč jim Ježíš jde naproti? Vždyť andělé už jim řekli, že Ježíš byl vzkříšen. Nebylo by tedy potřeba jen kvůli tomu, aby jim Ježíš oznámil, že byl vzkříšen, aby se s nimi setkal. Více...