Rubrika
HomilieOchutnejte a podívejte se, jak je Bůh dobrý
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku doby postní jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které letos budeme číst, je obnova vztahů – člověka k Bohu, člověka k člověku. A dnes to vystupuje z těch textů velmi zřetelně, každý z nás to mohl slyšet.
Trošku výjimkou, ale jenom na první pohled, je žalm. Je to žalm, který je děkovný, ale abychom ten žalm dobře pochopili, tak je potřeba znát okolnosti a vědět to, jak je ten žalm napsaný v hebrejštině, ale nebojte, nebudu vás moc trápit. Je to žalm, kdyby to někdo hledal, v hebrejském číslování má číslo 34, v latinském 33. A je to žalm, který připomíná jednu konkrétní událost. Když bychom si ten žalm nalistovali v Bibli, tak v úvodu toho žalmu je poznámka, že je to žalm pro Davida, když před abimelechem předstíral, že je blázen. Kdybyste to někdo hledal, je to v první knize Samuelově v kapitole 24. Co se stalo?
Jak víme, Davidova kariéra začala tím, že zabil Filišťana Goliáše a lidé to velmi oslavovali. A když se potom vraceli z toho tažení domů, tak lidé zpívali, že Saul pobil své tisíce, ale David pobil své desetitisíce. A tady začalo jakési jablko sváru, kdy Saul to Davidovi záviděl. Po nějaké době to přerostlo v otevřené nepřátelství a David musí utíkat, a musí utíkat velmi rychle za hranice Judského království. A nejbližší hranice je hranice právě s Filišťany, s Pelištejci, a přímo ho ta cesta zavede do jejich hlavního města, které se jmenuje Gat. A pokud si vzpomínáte, tak celým jménem ten obr se jmenoval Goliáš z Gatu.
No, a co se nestalo. David tam přišel se svojí družinou a lidé ho poznali, i když už uplynulo nějaké období, nějaký čas, tak šli za králem a říkají: „To je ten, co zabil Goliáše. Králi, měl bys s tím něco dělat.“ A David? David v tuhle chvíli se ocitá v nebezpečí života a řeší to velmi rafinovaně – začne předstírat, že je blázen. Začne dělat grimasy, začne psát po zdech, po dveřích a takhle, a skutečně chová se jako smyslů zbavený. Bible to líčí ještě podrobněji a ještě barvitěji.
A když ho přivedou před toho krále (to abimelech není jméno, ale je to právě titul, jako král), tak on se na něho podívá a řekne: „Copak nemáme u nás bláznů dost? Proč sem vodíte ještě tady toho cizince? Pošlete ho pryč, ať není v mém domě.“ David toho využije a okamžitě se svou družinou odchází. A na paměť tohoto žalmista napsal žalm, píseň, která je zvláštní. Je to takové zvlášť ucelené dílo, my jsme z něho slyšeli třetinu, a je to dílo velmi propracované po literární práce, ten žalmista byl člověk velmi nadaný. Z čeho to poznáváme? Ten žalm postupuje podle hebrejské abecedy. Ten první verš, kdybychom to řekli česky, začíná na A, druhý verš na B, třetí verš na C, na D a tak dále. On tam použije celou hebrejskou abecedu, ta zažíná alef, bet, gimel, daled, a vynechá jenom písmeno vau. A připomíná tady tuto situaci, ale připomíná ji tak, jak ji chápal David.
David, i když byl v nebezpečí života, tedy něco co opravdu bylo pro něho velké riziko, David tuto situaci bral jako příležitost svědčit před Filišťany o Bohu, o Hospodinu, o Jahve. A proto ten žalmista píše: „Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy.“ Ten důraz je na těchto dvou slovech: ustavičně a vždy.
My, když se dostaneme do nějaké svízelné situace, tak nás to vede k tomu, že prosíme, že nějakým způsobem škemráme, žebráme, ale ten žalmista říká: „I ta nejobtížnější situace tě, člověče, má vest k tomu, abys Boha chválil a abys Bohu děkoval.“
Je to ve stejné logice, kterou používá svatý Pavel v listě Korinťanům, když mluví o bláznovství kříže. Svatý Pavel v listě Korinťanům píše, že řekové hledají moudrost, židé si přejí zázraky, ale my kážeme Krísta ukřižovaného. Jedny to pohoršuje, jedni se odvracejí. My kážeme Krista ukřižovaného. A v té stejné logice právě ten žalmista může říct: „David, i když mu šlo o život, chválil Boha, děkoval mu.“
„V Hospodinu nechť se chlubí moje duše.“ Tam je schovaná další slovní hříčka, která vyplyne, vystoupí na povrch pouze v hebrejštině, protože sloveso bláznit a chlubit se v hebrejštině zní téměř podobně a má stejný slovní základ. Takže, jak jsem říkal, ten žalmista si tady hraje se slovy, ale co je důležité, je to, že děkuje.
Ten žalmista to utrpení, ty svízele popisuje velmi krátce, jenom tak jaksi bokem: „Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě.“ On tam říká tu zkušenost, že člověk musí Boha hledat. Že je tady nabídka, ale potom člověk sám se musí nějakým způsobem pohnout. Je tady nějaká svízelná situace, ve které člověk cítí třeba strach, bolest, nejistotu, něco ho trápí a teď hledá, jak z toho ven. A ten žalmista říká: „V těchto svízelných situacích, člověče, hledej Boha,“ protože často člověk hledá něco nebo někoho jiného. Říká: „Hledej toho, kdo tě z toho může dostat, kdo tě z toho může vyvést. Skutečného pomocníka, nejenom ty, kteří si na pomocníky hrají, kteří se přetvařují, ale skutečného pomocníka.“
Říká tedy to, že ani ten David v tu chvíli, když byl tady v tom smrtelném nebezpečí, nechápal a ptal se: „Hospodine, proč jsi mi to udělal? Co se stalo? Proč to je?“ Ale po čase pochopil. Po čase pochopil souvislosti, a když pochopil ty souvislosti, tak zase děkuje.
Ten žalm pokračuje: „Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel.“ Je to ve stejné logice. Každý z nás byl určitě v situaci, kdy jsme se cítili nějakým způsobem ukřivdění, že nám bylo ublíženo a hledali jsme pomoc třeba u nějaké instituce, hledali jsme takzvaně zastání, a bylo nám řečeno: „Máš smůlu, prostě nic. Pomož si sám, tady pomoc nehledej.“ A tuto zkušenost měli i ti obyčejní Izraelité, že často někoho, kdo byl výš, prosili o zastání, o přímluvu, a on jim řekl: „Nezajímáš mě. Jsi mi lhostejný. Pomož si sám.“ A ten žalmista říká: „Rozhodně tak to není u Boha.“
Tady to můžeme zase vztáhnout na tu část evangelia, kdy svatý Lukáš v tom podobenství zapsal slova Ježíše, že otec každý den vycházel, aby se díval, jestli se syn nevrací. To je to, člověče, Bohu nejsi lhostejný. Bohu není jedno, co se s tebou děje.
A jako odpověď jsme zpívali, byl to 9. verš toho žalmu: „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“ Řečeno dnešní současnou češtinou, tak bychom tam asi dali slova: „Ochutnejte a podívejte se, jak je Bůh dobrý.“ Co to znamená ochutnat? Ochutnáváme jídlo, zpravidla, a až člověk ochutná, může si udělat nějaký názor a může říct: „To mně chutná, to mi nechutná.“ Člověk má zkušenost. Tento žalm nám připomíná a říká: „David udělal zkušenost, že i v momentě, kdy mu šlo o život a on byl na jednu stranu možná zoufalý nebo tak, tak ze sebe dělal blázna, ale na druhou stranu si uvědomoval, že Bůh ho ani v tuto chvíli neopustil.
Ochutnej, člověče. Dokud neochutnáš, nemáš zkušenost. Dokud neochutnáš, nemůžeš si udělat názor. Malé děti používají při poznávání světa všechny smysly. Když dáte dítěti v podstatě cokoliv do ruky, dítě se na to podívá, samozřejmě to chytne, pohmatem, zkusí co to je, ohmatá to, poslechne tu věc, jestli to nevydává nějaké zvuky, čichne k tomu a dá to do pusy, ochutná. A my mu říkáme: „Do pusinky ne!“ My jsme opatrnější, a tak ve svém životě jsme ale omezili používání smyslů. A právě žalmista nám připomíná a říká: „Člověče, nezužuj to. Bůh k tobě přichází v různých podobách, v různých situacích, je to různorodé, rozmanité a byla by škoda, abys to přehlédl, protože když zúžíš svoji pozornost třeba jenom na jeden ten smysl, jedním směrem, tak se ochudíš a bude to tvoje škoda.
Takže tedy k čemu nás vybízí dnešní žalm? Vybízí nás ke dvěma věcem: abychom Bohu děkovali, ať jsme v jakékoliv situaci. Zní to zvláštně, ale můžeme říci: „Pane Bože, děkuji ti a chválím tě za to, že mě potkalo toto a toto,“ jakkoliv se nám to bude zdát těžké, negativní, obtížné. Co se změní? Ten problém se neodstraní, ale my už nebudeme tíženi tady tím problémem, tím závažím, ale budeme jaksi nad tím. Bratři a sestry, skutečně to funguje, když člověk dokáže děkovat i za ty největší svízele, které ho v životě potkávají.
A druhá věc, ke které nás žalmista vybízí, abychom viděli tu rozmanitost. Abychom nebyli lidmi jednostrannými, ale abychom udělali tu zkušenost, abychom mohli říct: „Já jsem zažil, já to vím, jak je Hospodin ke mně dobrý.“
Kéž se nám tedy podaří splnit obě ty výzvy, které nám dnešní žalm předložil.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, všichni nějak prožíváme občas situaci toho mladšího syna, toho, který je označený jako ten marnotratný. A svým způsobem je nám ten marnotratný syn i třeba sympatičtější než ten starší bratr. Ale ono je to trošku jinak. Ježíš pomocí toho podobenství chce říct asi tolik: Na jedné straně je nebeský Otec – Otec, který vyhlíží, který dává svobodu, respektuje a čeká na návrat svých ztracených dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty jsou takové cestovní. Vlastně vypovídají, mluví o tom, že člověk je na cestě. První čtení – skutečná cesta Izraelitů. Evangelní podobenství o, řekli bychom, takové té duchovní cestě, duchovní náplni života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, už minule jsem říkal, že hlavní myšlenkou všech textů, které čteme letos v době postní, je odpuštění, a tady z tohoto to vyplývá úplně zřetelně. Z odpuštění, usmíření plyne něco dalšího, a to je to, čemu říkáme nový začátek, možnost začít znovu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, myšlenkou, která propojuje všechna dnešní čtení, je cesta, životní cesta člověka. V prvním čtení jsme slyšeli o cestě Izraelitů z Egypta do zaslíbené země, o jejím závěru. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
My se dnes spolu se svatým Pavlem zase vrátíme do Korinta. Jenom bych připomněl, že to už druhý dopis, který Pavel píše Korinťanům – druhý dopis, který máme v Písmu svatém. Víme, že Pavel napsal do Korinta nejméně čtyři dopisy. Více...