Rubrika
HomiliePříběh o pasáčkovi
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2012 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, to co si připomínáme o Vánocích, to co slavíme o Vánocích, je ta věta, kterou říkal svatý Štěpán vlastně na konci svého života: „Vidím nebesa otevřená.“
Zlem, hříchem se zavírá přístup člověka k Bohu, naopak dobrem se otvírá, a ten, kdo zprostředkoval právě tady to otevření, je Boží Syn Ježíš Kristus. My o tom rozjímáme tyto dny, ale protože si myslím, že toho vážného už jsme slyšeli hodně, že jsme ty texty rozebrali důkladně ze všech stran, tak dnes bych chtěl promluvit o těchto věcech, ale trošku jinak.
Našel jsem si příběh, který se skutečně stal. Stal se v jižní Itálii na začátku 20. století v městečku, které se jmenuje Banzano. Je to takové malé město a rádi tam slavili nebo dodneska slaví Vánoce s velkou, řekli bychom, okázalostí, rádi to všechno mají připravené. A tak vždycky té přípravě věnují už celý advent, schází se pan farář s panem starostou, aby se poradili, co kde ještě vylepšit, co udělat, aby ta atmosféra byla ještě krásnější.
Vždycky začali tím, že nachystali strom na náměstí, jsme na začátku 20. století, tak ho ozdobili skutečnými svícemi, které každý večer zapalovali. Vyzdobili také průčelí jednotlivých domů na náměstí zeleným chvojím, prostě aby to bylo krásné. A pak začali chystat v kostele. V kostele měli velkou chloubu, betlém. Byl velký, voskový a ty figury byly téměř v životní velikosti, takže to bylo uloženo v mnoha krabicích, v mnoha bednách. Snesli to všechno z půdy a v kostele na tom daném místě začali stavět. Nejdřív postavili tu chýši, krajinu kolem ní a potom začali umísťovat jednotlivé figury – Marii, Josefa, pastýře, ovečky, selku, která nese vodu od studny, a další figury. A naráz zjistili, že mají vybalené všechny figury, ale chyběl Ježíšek, chybělo Jezulátko.
Tak to otočili, obrátili naruby, všechno znovu prohledali, znovu šli na půdu, Jezulátko nikde. Ježíšek se ztratil. Ale jak už to tak bývá, tak hned začali vymýšlet černější a černější scénáře, až nakonec někdo řekl: „Někdo nám ho ukradl! Ukradli nám Ježíška!“ A s těmito slovy všichni ti lidé, kteří ty jesličky stavěli, vyběhli na náměstí, řítili se jak dělová koule a křičeli: „Ježíška nám ukradli! Ukradli nám Ježíška!“
Celá ta předvánoční atmosféra byla rázem tatam a město se rozdělilo. V podstatě každý byl sám, protože začali podezřívat jeden druhého. Domácí říkali: „To ukradli přespolní,“ a zase jiní říkali: „To ukradli támhle nějací místní, kteří to prodali.“ Jeden domácí říkal: „To ukradli nájemníci z mého domu,“ a ti nájemníci říkali: „To určitě někde schoval tady ten starý nabručený domácí.“
Místní policie začala prohledávat všechna temná zákoutí, jestli by se tam soška Ježíška nenašla. Nenašla, a začalo se o tom povídat všude okolo. A dozvěděl se taky o tom jeden pasáček, který byl u živých obcí za městem, a řekl si, že se tam půjde podívat a že se pokusí, bude-li to v jeho silách, obyvatele Banzana nějak trošku uklidnit. Přišel do města a zjistil, že je to opravdu zlé, že lidé jsou rozdělení, rozhádaní, podezřívaví a než stačil cokoliv říct, tak ho uviděl jeden místní a říká: „To je on! On se tady už včera ometal kolem kostela. Určitě to vzal on.“
Den předtím tam ten pasáček vůbec nebyl. A než pasáček stačil cokoliv říct, tak se městečkem začal rozléhat křik: „Chyťte zloděje! Chyťte zloděje!“ Pasáčkovi nezbylo, než aby utíkal. Utekl za město a tam se svým pronásledovatelům ztratil. Byl ve velké výhodě, krajinu kolem města znal dobře, a tak ještě chvíli šel a potom se schoval v takovém starém polorozpadlém domečku. Tam přečkal noc, a když se druhý den ráno vzbudil, tak si všiml, že na zdi proti němu je prasklina asi půl centimetru široká. Ale co upoutalo jeho oči bylo to, že prasklina pokračovala i na zemi a táhla se od domku dál. On okamžitě věděl, co to znamená, co se stalo. To byla památka po zemětřesení. A taky věděl, že někde na té spáře, na té škvíře budou lidé, které to zemětřesení zasáhlo, a že ti lidé budou potřebovat jeho pomoc. A tak vyrazil. Šel pořád podél té praskliny. Někdy se mu ztrácela mezi kameny, ale zase se objevovala a byla čím dál širší. Šel několik dnů, až přišel do vesnice – do vesnice, která byla rozbořená, protože ležela na té čáře zlomu. Byli tam lidé zasypaní, lidé zranění, ale taky lidé mrtví. Pasáček okamžitě začal pomáhat, jak uměl. Vyhrabával lidi ze sutin, pomáhal zraněným, ale také pomáhal pohřbívat mrtvé. Bylo to v předvánočním čase, a tak mu to připadalo, že ti mrtví spí, jako by tiše odpočívali. Takhle tam pracoval celý další den. A večer, když se zapálily ohně, když se rožnula světla, tak si všiml, že o kus dál je taková kůlna a u té kůlny, která jakoby zázrakem zůstala stát, se motá několik lidí. Byl zvědavý, tak se tam šel podívat a zjistil, že v té kůlně je maminka, které se právě narodilo dítě.
Všichni, kteří tam byli, z toho měli velikou radost a chápali to jako znamení naděje, znamení toho, že některé životy zhasly, skončily, ale nový život že zase přišel. Pasáček tam usnul, a když se ráno vzbudil, tak si uvědomil, že ho vzbudil pláč toho novorozeného děťátka a vzpomněl si na obyvatele Banzana, kteří hledají voskovou sošku Ježíška, a řekl si: „No, oni mě obvinili z toho, že jsem jim ukradl to voskové dítě, tak já jim přivedu jiné dítě.“
Celou tu historii povyprávěl rodičům toho novorozence a požádal je, jestli by s ním nešli do Banzana. Oni souhlasili, ale museli jít velmi pomalu, takže cesta trvala zase několik další dní a do Banzana přišli na Štědrý den k večeru a šli hned do kostela. V kostele už se začali shromažďovat k půlnoční mši. Když uviděli pasáčka, tak ho hned poznali a začal šepot: „To je on, to je ten zloděj,“ ale protože byli v kostele, tak si nikdo nedovol ho zastavit.
Maminka dala pasáčkovi dítě a pasáček s ním šel k betlému. Na místě, kde stál betlém, byly taky jesličky, ta kolíbka, ale byla prázdná. Nebylo tam voskové děťátko. Pasáček došel až k těm jesličkám a položil tam živé dítě. Trošku ho rozbalil, aby všichni viděli, že to dítě je živé, skutečné. Lidé se na něho dívali a on říká: „Přinesl jsem vám tady děťátko. Obvinili jste mě, že jsem vám vzal to voskové.“
A někdo tam zakřičel: „To je nějaký podvod! Co to zase má znamenat?“ A v tu chvíli se stalo něco zvláštního. Zem pod kostelem se zachvěla, byl to další záchvěv zemětřesení, a dlaždice, na které stála ta kolíbka, ty jesličky, popraskala. Ale popraskala do tvaru hvězdy, té hvězdy, kterou umísťujeme nad betlém, nebo dneska nad stromek.
Obyvatelé všichni úplně zmlkli, poklekli a čekali, co bude. A pasáček jim vyprávěl o tom, jak uviděl prasklinu, kam se dostal, kam ho to zavedlo, jak tam pomáhal pohřbívat ty mrtvé, jak tam ošetřoval zraněné a jak se setkal s tím novorozencem a jak tam všichni na tom místě té zkázy měli radost, jak jim to přineslo jakousi útěchu, že viděli ten nový život, že jim to připomnělo třeba květinu, která vyroste na nějakých troskách nebo něco podobného.
A ti obyvatelé Banzana pochopili, že nemá cenu uctívat voskové figurky, že nemá cenu hádat se kvůli nějaké voskové sošce, ale že je potřeba oslavovat skutečný lidský život. A tak od té doby v Banzanu staví každý rok betlém, ale ty jesličky jsou prázdné, ta kolíbka je prázdná. Už nehledají sošku, kam se poděla. Říkají s úsměvem, že možné, že ji odnesl anděl, a že ji odnesl proto, aby oni se naučili mít rádi jeden druhého a vidět Ježíše Krista nebo Ježíška, to narozené dítě, ve svém sousedovi a v těch nejbližších.
Tak kéž se to podaří i nám, kéž oslavujeme toho skutečně narozeného Spasitele, který nám přináší radost, pokoj, klid.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2022 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2020 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, my dnes slavíme první den vánočního oktávu. Oktáv znamená osm dní, kdy se velmi intenzivně připomíná ta skutečnost narození Ježíše Krista. Je druhý oktáv ještě o Velikonocích. Tam všichni známe Velikonoční pondělí. S tím není spojeno žádné jméno žádného světce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2019 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, dnes nebudu mluvit o svatém Štěpánovi, ani na žádné jiné biblické téma. Rozhodl jsem se, že vlastně řeknu znovu něco o Valentinovi Bernardovi Jestřabském, protože dnes je to přesně tři sta let od okamžiku, kdy zemřel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2016 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, ve vánočním oktávu si mimo narození Spasitele připomínáme také lidi, kteří byli Ježíšovi velmi blízko. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme učedníka, který následoval svého Mistra tak, že jako první pro něho podstoupil mučednickou smrt. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, slavíme nebo připomínáme si svatého Štěpána. Kdo to byl svatý Štěpán? Je pravda, že toho o něm mnoho nevíme. Byl jáhnem, tedy jáhnové byli ustanoveni jako pomocníci apoštolů, dnes jsou vnímáni jako pomocníci biskupů, a jejich takovým prvním úkolem vlastně bylo to, čemu říkáme charita, charitní péče o chudé v církvi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2014 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Chtěl bych se zamyslet nad tím, co jsou Vánoce. Když jsem třeba poslouchal nedávno rozhlas, tak tam ten redaktor říkal: „Doufám, že už jste si prošli televizní program a zatrhali všechny pohádky, které chcete letos o Vánocích vidět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2011 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, tím hlavím, kterého pořád oslavujeme, je Pán Ježíš narozený v jesličkách v Betlémě. Ale církev nechce nechat stranou ty, kteří Pána Ježíše ať už následovali nebo ho předcházeli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2009 - sobota
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, asi všichni známe větu z evangelia, že poslední budou první a první budou poslední, a svým způsobem ta věta platí i na dnešní svátek. A sice ono je to trošku překvapivé, že jako první pro víru nepoložil život žádný z apoštolů, ale že to byl jáhen. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2008 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, co dnes slavíme, je druhý den po narození Páně. Vlastně mohli bychom dnešní den přirovnat k Velikonočnímu pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2007 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak se dostal ten svátek svatého Štěpána do Vánoc? Jak jsem říkal na začátku, křesťané mají takový zvyk, že po každém Hodu Božím se scházejí ještě ten další den ke společnému slavení liturgie. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2005 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, myslím, že tu historii o umučení Štěpána, o ukamenování Štěpána všichni dobře známe, ale přesto se k tomu zase vrátíme. Říkal jsem si: „Chtělo by to najít něco nového, jak to tam vlastně bylo. Více...
P. ICLic. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2003 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, všechny vás ještě jednou srdečně vítám při této bohoslužbě. Včera jsme oslavovali narození našeho Spasitele. Dívali jsme se s úžasem a ohromením do Betléma, kde se Ježíš jako dítě v chudobě narodil pro nás, abychom my zbohatli jeho chudobou, jak napíše později apoštol. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2002 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, v jednom kostele měli takovou zvláštní nástěnku – v předsíni kostela. Byla na bílém papíře a na ní bylo několik fotografií. Na první fotografii bylo malé dítě, maminka ho drží v náručí. Na druhé fotografii byl student někde v parku, v květnu, s nějakou dívkou. Na třetí fotografii byl manžel s rodinou, s dětmi. Čtvrtá fotografie ukazovala člověka sedícího kdesi v parku, člověka, který už má léta po důchodě, který je schoulený. A pod těmi fotografiemi byl vždycky nápis. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2001 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, jak jsem už řekl na úvodu mše svaté, oslavujeme dnes svatého Štěpána. Včera jsme oslavovali Ježíše, Ježíše, který se narodil z Marie Panny, který přišel na tento svět. Dnes oslavujeme Štěpána, který povstal ze země a vešel do nebe. Včera jsme oslavovali Ježíše, který se nám narodil zde na zemi, dnes oslavujeme Štěpána, který se narodil pro nebe. Jak tyto dva svátky, dvě slavnosti, spolu souvisejí? Proč dnes hledíme na umučení, proč jsme slyšeli v tom prvním čtení všechnu tu událost, která se stala svatému Štěpánovi? Když on vydával svědectví pro Krista, jako jeden z prvních jáhnů církve a byl plný Ducha svatého, takže jeho slovům nemohl nikdo odolat, ani velmi chytří Židé. Více...