Rubrika
HomilieLáska znamená obdarovávat
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
23.04.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry, dnešní liturgie začala žehnáním ohně. Při žehnání ohně, doslova v té žehnací modlitbě, bylo řečeno, že tento oheň je znamením Krista, je požehnáním pro nás pro všechny. Ano. Kristus jedenkrát, když se podíval na svoje učedníky, na všechny, kteří ho následovali, zvolal: „Přišel jsem hodit na zem oheň, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ Ano, Kristus je oheň, Kristus je Světlo světa, aby ten, kdo přijme toto světlo, tohoto Krista, už nechodil ve tmě, nebloudil, ale šel jistou cestou do nebe.
Kristus je oheň. Co dělá oheň? Oheň dává teplo, dává světlo. Oheň je tedy znamením lásky, protože láska tam, kde je, přináší teplo, do duchovní teplo, vlídnost, milosrdenství, shovívavost, dobrosrdečnost. Ten, kdo miluje, jak říká apoštol Pavel v listě Korinťanům, tak ten nehledá chyby na druhém. Ten ve své lásce dokáže omlouvat druhého, hledá jenom to nejlepší. Ano, láska je jenom taková. Láska totiž znamená dát dar. Láska znamená obdarovávat darem. Kristus - láska, oheň, oheň, který hřeje a svítí, Kristus – láska, který svoji lásku přišel hodit na tuto zem, Kristus – láska rozžehnul toto světlo. On je tím plamenem, protože jeho láska byla láska, která nemá míry. Zemřel pro nás na kříži. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele, a Ježíš to učinil. Učinil tuto věc, aby v našem srdci, v našem životě zazářilo světlo, jeho světlo, Kristovo světlo, aby v našem životě se rozžehnul tento plamen Boží lásky.
Kristus je láska. Kdo z vás je třeba u hasičů nebo kdo z vás pracuje s ohněm, dobře ví, že oheň je třeba udržovat, že je třeba se starat o ten oheň, a dobře ví, jakým způsobem a jak někdy snadno může být oheň uhašen. On, Pán nám dal tento dar, přijali jsme ho ve svatém křtu, dar milosti, dar toho, že jsme se stali dětmi Božími, dar toho, že jsme se stali bratry, dar toho, že jsme vstoupili do Božího království, dar věčného království tedy. Ale tento dar je třeba udržovat, jako oheň je třeba udržovat.
Jakým způsobem člověk udržuje tento oheň? Oheň je nadpřirozený. Skrze modlitbu. Ale to by nestačilo. Ježíš dobře řekl apoštolům v Getsemanské zahradě: „Modlete se a bděte, abyste neupadli do pokušení.“ Tedy modlitba a bdělost jsou dva elementy, dvě složky, dva prvky, které jsou nutné k tomu, aby ten oheň, který Kristus hodil na zem a který si přeje, aby se rozžehnul ve tvém srdci, ve tvé rodině, v této farnosti, v této obci, v tomto státě, tedy je potřeba tento oheň udržovat, tedy bdít, být opatrný, obezřetný. Modlím se, ano, získávám tu milost. Modlitbu můžeme přirovnat, to je ten kyslík, ten vzduch, který potřebuje ten plamen. Ale je třeba, aby ten vzduch nebyl příliš silný, aby ten oheň neuhasil.
A teď, abych nehovořil příliš vznešeně nebo teoreticky, co to konkrétně znamená? Modlitba vychází ze slova Božího, to znamená, že člověk denně čte, rozjímá, modlí se, hovoří s Bohem. A opatrnost, to znamená nevstoupit do tohoto dialogu se zlem, nenechat se svést, nenechat to, abychom následovali svůj vlastní instinkt, protože klíčem k celé té pokladnici Božího království je poslušnost. To je ten klíč. Ježíš nás zasloužil skrze poslušnost na kříži, tedy poslušnost Slovu Božímu, poslušnost tomu, kterého Pán sem poslal, svatému Otci, biskupovi. Poslušnost je klíčem k otevření té pokladnice a zároveň k tomu, abychom uchovávali ten plamen. Nemůže nikdo žít správně, nemůže nikdo udržovat tento oheň, správně se starat o tento oheň, když to dělá podle svého já. To není možné. Kristus, který je náš Pán, který dal tento oheň, dobře ví, jakým způsobem máme my udržovat ten oheň Boží lásky v našem srdci. On to ví, tedy my jemu musíme naslouchat, jeho musíme poslouchat. Naslouchat znamená, že slyším slovo, poslouchat znamená, že konám to, co říká. On zná tajemství tohoto ohně, on ví, co je třeba udělat, aby se tento oheň v nás udržel.
Kristus přišel, aby rozžehnul tento oheň. Nebo čtení, která jsme slyšeli, říkají, že Bůh nám dá nové srdce, dá nám nového Ducha, takže budeme znát to, co si Bůh přeje. A to je ten nový Duch, Kristův Duch. On řekl: „Ten, kdo mě miluje, zachovává moje slovo. Neboli, kdo zachová moje slovo, ten mě skutečně miluje. A my přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Rozumíš tomu, co Kristus ti říká? On říká tobě a nám všem společně, že si nás zamiloval, věčně si nás zamiloval, že nikdy neodvolává svoji lásku, že nikdy nelitoval toho, že zemřel pro tebe na kříži, že byl popliván, bičován, že byl vysmíván, že byl křivě odsouzen. On toho nikdy nelitoval a nebude litovat, protože nemůže zapřít sám sebe. Proto si tě zamiloval od věčnosti a stále tě miluje od věčnosti. Stále přináší tento oheň a dělá všechno pro to, aby ten doutnající knot (když je u tebe doutnající knot, je to malinký plamínek, který zůstal ve tvém srdci), tak se stará, aby tento doutnající knot v tvém srdci nebyl uhašen. On nikdy nedolomí třtinu, ale hledá vše pro to, aby ten oheň, který přinesl svojí smrtí, svým utrpením a svým vzkříšením, žhnul ve tvém srdci.
Ježíš je světlo, tma je Boží nepřítel. My se za chvíli zřekneme tmy, zřekneme se Božího nepřítele, zřekneme se Satana a všeho, co působí, a všeho, čím se pyšní, a řekneme: „Pane, my tě máme rádi, my tě milujeme a my odpovědně chceme odpovědět na tvoji výzvu, na tvoji lásku. Už nechceme být jako ti, kteří nevidí, neslyší, kteří se nezajímají. Chceme odpovědět jako ti, kteří uslyšeli tento hlas, kteří uslyšeli nebo vnímají, lépe řečeno, to teplo ohně, který ty jsi přinesl.“
Ten, kdo chodí ve tmě, kdo nepoznal toto pravé světlo, chodí v temnotách zklamání, beznaděje a potom jedenkrát na konci života bude mít smutné zjištění z toho, že se nechal klamat. Kristus je světlo, je láska, je pravda. Ten, kdo miluje světlo, jde ke světlu, ale ti, kteří nenávidí světlo, nejdou k němu, protože by se, jak sám říká Pán, poznalo, že jsou ve lži. Tedy my vyznejme s opravdovou věrností v tomto roce, který je zvláště zaměřen na obnovu křtu, vyznejme svoji víru a zřekněme se zlého, protože ty, Pane, jsi vzkříšení, ty jsi život, ty jsi náš milenec, ty jsi naše láska, ty jsi ten, který nikdy neodvolá svoji smlouvu, ty jsi ten, který ji stále potvrzuje na oltáři, ty jsi ten, který jsi naše východisko z jakékoliv situace.
Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2020 - sobota , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, dnes je ta veliká noc, dnes jsou Velikonoce. Je jedna veliká noc – veliká noc zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jak to opakují vlastně všechny ty modlitby. Hebrejsky pascha, přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2017 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, pro dnešní bohoslužbu slova byla vybrána čtení, která jsou opravdu na svém místě. Jsou to, řekli bychom, takové stěžejní úryvky, stěžejní místa s Písma svatého, jak ze Starého, tak i z Nového zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2014 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, když jsme vstupovali do kostela teď, na začátku obřadu Velké noci vzkříšení, tak jediné co hořelo, byla tady tato svíce, paškál (paškál je od toho pascha), a ta svíce nám připomíná Krista. Pak jsme stáli s rozsvícenými svícemi v rukou a vyslechli jsme velikonoční chvalozpěv. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, v našich úvahách nad posledními sedmi Kristovými slovy se dostáváme k poslednímu výroku: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“
Někdo by mohl říct, že je to trošku pozdě. Dnes už přece slavíme Vzkříšení, Zmrtvýchvstání, a tohle je výrok, který zazněl na Velký pátek. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste zažili v životě situaci stejnou nebo podobnou, kterou vám teď budu líčit. V pondělí ráno zazvoní budík, člověk se rozespale podívá a řekne si: „Zase mám vstávat, a do práce.“ Teď se podívá na ten budík líp a řekne: „Vždyť je pozdě!“ Honem vyletí, obleče se nějak, jak do jde, hodí do sebe nějaký rohlík nebo aspoň kus buchty, běží na autobus, na vlak, a jak tak běží na ten vlak nebo autobus, tak si vzpomene, že něco doma zapomněl, vrátí se, vlak, autobus mu samozřejmě ujede, takže jede dalším, do práce přijde pozdě, nebo když jede autem, tak určitě je někde nějaký „špunt“, takže do té práce určitě přijede pozdě, a jak to tak bývá, šéf je tam zavčas a toho člověka si, jak se lidově říká, vychutná, a dá mu to pocítit, co všechno ten člověk udělal špatně. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
30.03.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry. V tuto chvíli by v našem srdci měl být veliký oheň radosti. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja. Celé tělo naše by mělo nějak zpívat, nebo znít; být rozechvěno nad tím, co se stalo. Kristus nás vykoupil a svoji oběť na kříži dokonal, dovršil, dovedl až ke vzkříšení. Dnes máme určitě a jistě potvrzeno, že Kristova oběť byla naplněna, že Otec, nebeský Otec, ji přijal. A kdo jsou těmi prvními svědky vzkříšení? Jsou to ženy, které spěchají ke hrobu. Marie Magdalská a druhá Marie. Více...