VÁNOCE OČIMA NAŠICH DĚTÍ

Na začátku doby adventní se objevila myšlenka požádat děti z našich farností, aby napsaly příběh s vánoční tématikou. V tomto čísle Farníku vám předkládáme několik příspěvků. Všechna „literární dílka“ našich dětí si můžete přečíst na vývěskách v našich farních kostelích. Všem autorům děkujeme za dodané příspěvky.

Moje vánoce

Jmenuji se Petr a rád vám povím,jak jsem prožil svoje Vánoce. Když jsem se ráno probudil tak jsem se převlékl a šel na snídani. Po snídani jsem se odebral do pokoje. Hodně dlouho jsme si hráli. Večer přijela teta a strýc. O trochu později přijela taky babička a děda. Za chvíli jsme všichni zasedli za slavnostní tabuli. K večeři jsme měli rybu, k tomu salát a polévku. Po jídle následovalo sladké. Když jsme dojedli, tak jsme zaslechli cinkání. Tenhle signál jsme již všichni znali a tak jsme letěli ke stromečku. Když jsme tam dorazili, tak jsme strnuli, protože pod stromkem leželo jen několik mapek. Když jsme se na ně podívali z blízka, tak jsme uviděli trasu, ve které jsme zjistili, že naše dárky jsou různě poschovávané. A tak jsme se pustili do hledání, až jsme konečně našli všechny dárky. Pak jsme začali zpívat koledy, po koledách jsme dojídali cukroví a rozsvítili prskavky. Po takhle krásném dni jsme sladce usnuli.

Jan Trnavský

O malém Honzíkovi

V jedné malé vesničce žil chlapec jménem Honzík. Jednou před Vánocemi (bylo to zrovna na Mikuláše) se s kamarády domluvil, že si seženou kostýmy a půjdou za Mikuláše , anděla a čerta.

Malý Honzík si vybral, že půjde za čerta. V obchodě si sehnal krásný kostým i s maskou, aby se ti malí alespoň trochu báli. Hned, jak přišel domů, tak si ho šel zkusit, a jak se maminka vrátila z práce, okamžitě se jí šel ukázat. Maminka se napřed trochu lekla, ale potom se začala smát: „ Vypadáš opravdu jako čert, ale na ty malé nebuď moc zlý, aby se tě příliš nebáli a nerozplakali se.“

Den svatého Mikuláše byl tu a Honzík se nemohl dočkat. K večeru se Honzík vydal na smluvené místo s kamarády. Když už se chystali na cestu, Honzík si uvědomil, že na sobě nemá kostým, který zapomněl doma. Kamarádi mu ale pomohli. Na ulici ležel starý pytel, který mu uvázali kolem těla,na hlavu mu dali starý děravý hrnec ležící opodál a do ruky si vzal řetěz z kovárny. Kamarádi ho ale ještě namalovali uhlím na černo, takže kostým neměl jedinou vadu.

Když byla obchůzka u konce, tak si Honzík pozval své kamarády na čaj, protože zjistil, že přátelství je důležitější než sebehezčí věc a že takový dobrý kamarád je dokáže s přehledem nahradit.

Saša Kučerová

Štěpánka

Kamarádky Julinka a Barunka každý den cestou do školy potkávaly babičku, která se jim moc líbila, protože se vždycky hezky usmívala. Byla už stará a tak se domluvily, že jí budou pomáhat. Babička se jmenovala Štěpánka. Štěpánka byla potěšena a řekla kamarádkám, aby jí dva dny v týdnu pomáhaly s nákupem. Julinka s Barunkou byly rády a bavilo je to, protože Štěpánka uměla moc pěkně vyprávět. Pomáhaly poctivě a vytrvale. Když nastaly vánoce, pozvala je Štěpánka k sobě na návštěvu. Obě zažily velké překvapení, protože Štěpánka jim každé dala krásný vlastnoručně vyšívaný obrázek. Měly velkou radost.

Veronika Plachá

Vánoce

Byla jedna rodina a ta měla ráda dárky a Vánoce. Tak každý udělal někomu dárek a udělali jich tak moc, že je odnesli na charitu pro lidi, kteří nemají dárky a nemají žádné kamarády.

Filip Šanca

Pohádka o smutné vánoční ozdůbce

Byla jednou jedna vánoční ozdůbka, a ta byla tak smutná, že se nikomu nelíbí. Ovoce, které si leželo v míse řeklo: „My lidem chutnáme a všichni nás mají rádi.“ Nazdobená baňka zas povídá: „Já jsem krásná a všichni ze mne mají radost.“ Prázdný stojan na stromeček dodal: „Já jsem užitečný, nosím stromeček.“ Ale co se nestalo. Přišla holčička a všechno ovoce snědla. Zafoukal vítr a baňka spadla a rozbila se. Přišel i táta a říká: „Ten stojan už nepotřebujeme, koupíme si nový a rozřezal ho.“ Zbyla jen ozdůbka. Všichni z ní měli radost a všem se líbila a všichni měli veselé vánoce.

Markéta Máčková

O Tomáškovi a Janičce

Žili, byli jednou jedni sourozenci Tomášek a Janička a ti se měli moc rádi. Jednou na Vánoce dostali knížku o malém Ježíškovi. Protože už uměli číst, tak si tu knížku naši sourozenci začali společně číst. Kniha vypráví o Ježíši, když se narodil v Betlémě, jak vyrůstal v Nazaretu a pomáhal svému pěstounovi Josefovi a matce Marii. Když byl velký, chodil po osadách a kázal, léčil nemocné. Některým se to ale nelíbilo, a proto Ježíše nechali ukřižovat. Když Tomášek a Janička dočetli knížku, byli unaveni a chtělo se jim spát. Zdál o se jim o Ježíši krásný sen. Tak je nechme snít.

Jan Plachý

Vánoce a štěně

V jednom zasněženém městečku žila rodina se dvěma dětmi. Blížil se štědrý večer, na který se všichni tolik těšili, hlavně děti. Rodina byla chudá a tak si nemohla koupit to, co pro ostatní byla samozřejmost. Ale i tak se měli všichni rádi a těšili se na nejkrásnější večer v roce. Venku bylo krásně bílo a všude spousta sněhu. Děti neodolaly a vyšly ven do ulic. Dlouho se procházely a vychutnávaly atmosféru tohoto dne a světlem ozářené domy v ulicích. Najednou si ale všimly stínu, který se mihnul v nedalekém křoví. Tu spatřily malé štěňátko, které se radostně rozběhlo k nim. Bylo tam samo, asi se ztratilo. Děti se rozhodly, že ho vezmou domů. Po štědrovečerní večeři se všichni vydali na půlnoční mši. Štěně vzali sebou. Najednou se k nim rozběhla malá holčička s velikým jásotem. Poznala svého ztraceného pejska. Její rodiče byli šťastní, že se jejich pejsek našel a pozvali rodinu k nim na oběd.

Marek Včelák

Kateřinka a Vánoce

Byla jedna holčička a jmenovala se Kateřinka. Byla moc chudá a měla jenom pro radost ptáčka Andulku. A konečně jsou Vánoce. Byla veliká zima, sněžilo, mrzlo a foukal vítr. Kateřinka s Andulkou se nahřívaly u kamen a v tom někdo zazvonil. Za dveřmi stála kamarádka Aneta. Daly si teplý čaj a těšily se na Ježíška. Každá si přála najít pod stromečkem hezké dárky. Bylo už hodně hodin, tak musela Anetka jít domů. Jakmile otevřela dveře, Andulka uletěla. V tu chvíli zapomněly na všechny dárky a největší přání bylo, aby se Andulka vrátila domů. Na štěstí seděla na stromě před domem. Vše dobře dopadlo a největší vánoční přání se splnilo.

Hedvika Jebáčková

Maruška a pejsek Šmudla

Byla jedna holčička, jmenovala se Maruška a měla pejska Šmudlu. Byla poslední adventní neděle a moc se těšila, že si s rodiči zapálí poslední adventní svíčku na adventním věnci. Maminka uvařila dobrý oběd a pak si zapálili poslední svíčku. Odpoledne k nim přišli na návštěvu teta se strýcem, babička a dědeček. Strávili společně příjemné odpoledne, vykládáním si o adventu a šli domů. Maruška šla v pondělí, úterý a ve středu do školy. Ve čtvrtek byla doma a uklízela a přitom se už moc těšila na Vánoce. Konečně začal pátek, nazdobili stromeček, dali na tác cukroví, prošli se po vesnici a shlédli vánoční výzdobu v oknech a před domy sousedů. Když se vrátili domů, snědli polévku z kapra. Až dojedli, šli se podívat do obýváku co jim Ježíšek nadělil. Maruška má dárečky moc ráda a Šmudla také. Ale maminka jim řekla:“Chvíli ještě počkejte! Napřed si zazpíváme koledu.“ Šmudla a Maruška odpověděli: „Tak dobře , mami.“ Tak si tedy zazpívali koledy a šli si rozbalit dárečky. Šmudla dostal masitou voňavou kost. Maruška dostala panenku na česání. Tatínek dostal vysavač a maminka sekerku. Podívali se na pohádku. O půlnoci šli na půlnoční mši svatou. Druhý den se Marušce nechtělo vstávat, vzbudila se až na oběd. Po obědě se podívala na pohádku. Maruška přinutila tatínka a maminku, aby se s ní taky podívali na pohádku. Druhý den po vánocích si Maruška šla rozbalit dárky k babičce a dědečkovi, oslavili s dědečkem jeho svátek, protože se jmenoval Štěpán. Maruška byla celý týden doma. Stavěla sněhuláka, dala mu na hlavu květináč místo hrnce, sáňkovala a bylo ji dobře. Byly to nádherné svátky.

Eva Zavřelová

Štědrý večer

Byl štědrý den ráno a bylo půl deváté. U mé postele stál tatínek a řekl: „Běž se podívat do koupelny.“ Já jsem z postele vyletěla jako ohnivá střela a běžela do koupelny. Blikla jsem a co vidím? Kapr se klidně koupe v naší vaně. Já jsem vyjekla: „Tati, ten je obrovský! A koukni na šupiny!“ Pak jsem běžela pro kousek rohlíku a hodila jsem mu ho. Ale on si do toho ani nekousl. Jak kdyby to neviděl. Tak jsem se zeptala tatínka a on mě vysvětlil, že kapři v zajetí nejí. „Aha,“ řekla jsem. Pak jsem ucítila vůni jehliček od borovice a běžela jsem se podívat do obývacího pokoje a tam byl stromeček. Byl ale neozdobený. Pak jsem si všimla, že je za oknem vánoční výzdoba na stromeček. Rychle jsem ji vzala a běžela za maminkou, tatínkem a sestrami. Pak jsem jim to řekla a zeptala se, jestli můžu stromek ozdobit. Maminka řekla: „Ano, ale všechny spolu!“ Potom až jsme ho ozdobily jsem si všimla, že mu chybí hvězda a tak jsem ji tam nasadila s pomocí tatínka. To vám řeknu, byl nádherný, přímo přenádherný. Pak jsem se koukla na hodiny a bylo tři čtvrtě na dvanáct. Maminka na mne zavolala: „Běž se rozloučit s kaprem, protože už ho musíme uvařit, jinak to nestihnem do tří.“ Smutně jsem šla do koupelny a tam jsem mu smutně řekla: „Ty můj chudáčku, ani jsem se s tebou nestihla seznámit a pojmenovat tě. Ale víš co, budu ti říkat Vojtěch. Co? Líbí se ti to?“ A kapr vypustil z pusy tři bubliny a tak jsem si myslela, že ano. Pak ho tatínek vzal a zabil. Já jsem si řekla, že si vezmu 6 šupin, jako Vojtěch. Tem má 6 písmen. Vzala jsem si je pro štěstí a pro památku. Už teď v této chvíli je mi po něm smutno.

Pak jsem šla za maminkou abych jí pomohla s vařením. Prvně jsme vařily polévku, pak bramborový salát a kapří řízky. Pak si maminka vzpomněla, že musí na pánvici osmahnout na kostky nakrájené rohlíčky. Pak jsme prostřely stůl a daly na něho všechno jídlo. Pak jsme zapálili svíčky na adventním věnci, pomodlili se a jedli. Až jsme dojedli tak jsme chvíli čekali a pak zazvonil zvoneček a my jsme šli ke dveřím. Já jsem je otevřela a viděla jsem tolik dárků, že to není možné! Maminka dostala pět dárků, tatínek čtyři , Lenka sedm, Verča šest a já devět. A to je konec mého příběhu.

Eva Jebáčková