Rubrika
HomilieRozděl se o své bohatství
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je zajímavý, a to hned v několika ohledech. Možná jste si všimli hned první věty: „Ježíš řekl farizeům …“ Ježíš se neobrací v tuto chvíli ke svým učedníkům, ale, mohli bychom říct, ke svým odpůrcům. Každopádně se obrací k těm, kteří mu nejsou nějak nakloněni, a snaží se jim podat vysvětlení a snaží se je napomenout. O co tady všechno jde? Jednak Ježíš po nich chce, aby změnili své postoje (k tomu dojdeme), napomíná je. Ale potom tady Ježíš také vysvětluje důležité - řekli bychom teologické - věci. Ježíš tady odpovídá na otázku, jak je to s přítomností různých duchů. Známe lidi, kteří říkají, že tady kolem nás je spousta všelijakých duchů, ať dobrých nebo zlých, a že si tady všechny tyhle bytosti dělají, co chtějí. Ten úryvek odpovídá jasně na to, že tomu tak není: „Mezi námi a vámi je propast a nemůže přejít, kdo by chtěl.“ Jinými slovy – i tohle má Bůh ve své moci a není to, že by nějaký zlý duch nebo mrtvý mohl někomu škodit sám o sobě. To má všechno Bůh ve své moci a jestliže Bůh dovolí nějakému duchu, aby tady byl, aby se tady jakýmkoliv způsobem projevoval, tak to má svůj význam. Ale to hlavní, o čem to dnešní evangelium mluví, to jsou postoje člověka. Ježíš dává takový příklad člověka, který si hraje na krále. Totiž, abychom to dobře pochopili, šarlat a kment (šarlat je barva a kment je druh látky), to bylo oblečení, které bylo vyhrazeno králům, bylo to znakem důstojnosti, znakem moci. Tento člověk, který neměl královskou hodnost, si to ale přisvojuje. Pořádá hostinu – zase je to obraz toho, že ten člověk chce být populární, chce dát o sobě vědět. Ale tenhle člověk právě není králem, on si na to hraje. On je bohatý a neuvědomuje si, jak je jeho život prázdný. Ježíš tady upozorňuje na jednu věc, se kterou lidstvo zápasí strašně dlouho, a sice, že v nás je takové mylné přesvědčení, že když je někdo bohatý, že je taky šťastný, bohatý rovná se šťastný. Tohle si myslí mnoho lidí, ale není to pravda. My si totiž pořád klademe takovou otázku: „A co se nedá za ty peníze koupit?“ nebo „Proč všichni po těch penězích a po tom bohatství tolik touží? Proč tak pod sebe často hrabou a proč to shromažďují?“ Na to stejné se ptali už Ježíšovi součastníci.V době Ježíše bylo zhruba nějakých deset procent populace, která měla skutečně všechno, to, co my bychom označili za takzvané pohádkové bohatství. A ten zbytek, což bylo asi devadesát procent, tak ti žili způsobem, který my označujeme „z ruky do huby“, to znamená, to, co za ten den vydělali, tak utratili za jídlo, aby měli z čeho přežít. A těchto devadesát procent si připadalo hrozně špatně a říkali si: „My nemáme nic, oni mají všechno, o nás nikdo nemá zájem. A co Bůh, má o nás zájem nebo je to i u Boha takhle?“ A Ježíš tímhle podobenstvím chce upozornit na skutečnost, že tím, že člověk má třeba i to pohádkové bohatství, že to ještě neznamená, že bude šťastný. Ten boháč, jak nám tady byl představený, je člověk, který je uzavřený, má své kamarády, svou společnost, kteří k němu chodí na tu hostinu, a je jedno, jestli je těch kamarádů deset, sto anebo tisíc, je to to, čemu se říká „uzavřená společnost“. Ten člověk žije ve svém světě, ve svém skleníku, jeho bohatství ho odděluje od těch druhých a jeho nezajímá, co se děje obrazně řečeno před jeho dveřmi. Je to podobenství, ale v tom podobenství je to postavené tak, že ten chudák leží před dveřmi, to znamená, že ti, kteří vstupují do domu tohoto boháče, ho musí vidět, musí ho i překročit. Jinými slovy není možné říct: „Já jsem to nevěděl, já jsem ho neviděl.“
Bratři a sestry, my si můžeme říct: „No jo, ale týká se mě to? Před mými dveřmi nikdo neumírá ani na moje dveře neklepe žádný žebrák, nemám v bance milionové konto, nemám na zahradě naftový vrt nebo ve sklepě zlatou žílu, týká se mě to?“ Týká, protože každý z nás je v nebezpečí, že se právě takhle uzavřeme, že vybudujeme svůj svět. To podobenství není o majetku, ale o postojích člověka. Když člověk má hodně majetku, je ve větším nebezpečí, že se uzavře, ale může se takhle uzavřít i člověk, který hmotně nemá skoro nic. A jak se to pozná, že se mě to už týká nebo že mě to tady tlačí? Tihle „bohatí“ lidé, tak to jsou lidé, kteří si na tom strašně zakládají, kteří se berou velice, ale velice vážně a chtějí, aby jim druzí projevovali úctu, aby je zdravili, aby jim udělali místo, aby jim tleskali vždycky a všude, ale hlavně si nikdo nesmí dovolit udělat nějakou poznámku na jejich postavení, na jejich osobu, i když ta poznámka bude na místě, i když bude třeba vtipná, tito lidé to nesnesou a řeknou: „On podráží moje postavení, můj úřad, moji vážnost.“ Tak právě o těchto lidech Ježíš mluví.
Bratři a sestry, každý z nás by se měl ptát každý den: „Jak je to se mnou, jsem takhle uzavřený boháč anebo jsem člověk, který je ochotný, otevřený, se rozdělit?“ Máme to těžší v tom, že na naše dveře nikdo neklepe, že před našimi dveřmi nestojí žebrák s miskou, ale přesto se setkáváme s lidmi, kteří prosí o nás čas, o náš úsměv, o podanou ruku. Bratři a sestry, každý z nás je něčím bohatý, každý z nás něco má, něco umí. Všichni, jak jsme tady, jsme bohatí ještě v jednom směru, a sice máme víru. To je skutečné bohatství, ale teď záleží, co s tím uděláme. Buď se zavřeme v sobě a budeme nadávat na to, jak ten dnešní svět je zkažený, špatný, jak ta mládež je nevychovaná, jak lidé kradou, jak jsou k sobě zlí, a zůstaneme zavření. Nebo otevřeme, otevřeme a nabídneme toto své bohatství. Je jasné, že nemůžeme změnit věci, které se dějí na druhém konci světa, ale je jasné, že těm, kteří jsou chudí, protože neznají Boha a neznají víru, že my jim můžeme pomoci. Můžeme nabídnout, ne vnucovat, ne tlačit, ne přesvědčovat silou, ale nabídnout. Nabídnout to, o čem si myslíme, že můžeme se o to rozdělit, že můžeme přispět k tomu, aby to kolem nás bylo lepší. Nakonec bych chtěl říct to, že Ježíš tady v tomto úryvku předpovídá, prorokuje, svých zmrtvýchvstání. Ale říká vlastně, že hlásání víry, zvěstování evangelia, spíš půjde takovými cestami obyčejnými. Ne cestami nějakých zázraků, hromobití, katastrof a podobně, protože říká, že ti, kteří čtou Mojžíše a proroky (to je to, čemu my říkáme Starý zákon), že tito lidé přijmou evangelium, jinými slovy ti lidé, kteří se snaží. Ale ti, co čekají na to, až se ozve hlas z nebe a zahřmí, tak ti se nedočkají. Nespoléhejme na to, že bude takový nějaký zázrak, nějaký takový převrat. Ne, Bůh to zařídil jinak. Bůh si přeje do této činnosti zvěstování evangelia zapojit každého z nás, zapojit nás, kteří si často říkáme: „Jsem bohatý.“ A Bůh říká: „Ano, jsi bohatý, ale to své bohatství si nesmíš nechat pro sebe. Neboj se rozdělit se o ně.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, děkujeme za úrodu, děkujeme za dary, které dostáváme. Nejenom za to, co vyrostlo, co se urodilo, ale chceme poděkovat úplně za všechny dary, které dostáváme. A dostali jsme rozum a ten nám má sloužit k tomu, abychom ty věci, které dostáváme, správně zařadili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, není to tak dávno, co jsme mluvili o žalmu, který Izraelité používali jako modlitbu před jídlem. Dnes ten žalm, který jsme slyšeli mezi čteními, byla ranní modlitba. Je to žalm, který má číslo 146, je tedy téměř z konce žaltáře, těch žalmů je 150, a těch posledních 5 žalmů jsou takzvané chvalozpěvy, hymny. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, zůstaneme zase u dnešního prvního čtení. Na první pohled je nám jasné, že prorok někoho kárá, ostře, ostře hubuje lidi, kteří jsou finančně zajištění, mají se dobře a o nic se nestarají, tedy lidi velmi sobecké. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, jenom bych připomenul, proč byl napsán první list apoštola Pavla Timotejovi: pro povzbuzení, protože to prvotní nadšení už začalo vychládat a blížilo se pronásledování. Proto Pavel jednak se snažil posílit křesťanské obce, ale v tomto případě se snaží dodat posilu, odvahu jejich pastýři. Více...