Ježíš čeká na každého z nás

	Ježíš čeká na každého z nás	6:49
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.29 MB]

Jak už jsem říkal na začátku mše svaté, připomínáme si něco, co se stalo na Zelený čtvrtek. Ale protože na Zelený čtvrtek se toho stalo hodně – Ježíš mimo to, že ustanovil Eucharistii, ustanovil také svátost kněžství, ale potom se tam stalo i mnoho dalších událostí: umyl učedníkům nohy, byli v Getsemanské zahradě, tam se modlil, byl zajat, začal ten proces s ním – tak Církev tak nějak chtěla, řekli bychom, vypíchnout ze všech těchto událostí to, co je na tom Zeleném čtvrtku nejdůležitější pro nás a to je Eucharistie. A vlastně jaksi znovu, ještě na konci všech těch oslav, kdy jsme oslavili Seslání Ducha svatého, Nejsvětější Trojici, znovu si připomenout, řekli bychom, toto tajemství, tuto skutečnost. Skutečnost toho, že Bůh chce zůstat mezi námi. Chce zůstat mezi námi způsobem, který je dostupný pro každého z nás, který je přijatelný pro každého z nás. Když se podíváme na dnešní evangelium, tak vlastně taková základní myšlenka je to, že Ježíš říká apoštolům: „Já mám ty lidi rád a já ty lidi přece nemůžu poslat pryč.“ Apoštolové by nejradši se jich zbavili a říkají: „No, je to pěkné, že oni tě poslouchali, ale teď už je večer. Pošli je pryč. Co s nimi budeme dělat? Přece se o ně nebudeme starat?“ A Ježíš právě říká: „Ano, my se o ně postaráme.“ Protože Ježíš říká: „Oni mně nejsou lhostejní a já vidím, že oni mají svoje přání, svoje starosti, a já chci být s nimi i v tomhle: v těch jejich starostech, v těch jejich potřebách.“ My, bohužel, mnohdy chápeme Eucharistii jako nějakou odměnu. Asi jako když, já nevím, po nedělním obědě maminka otevře ledničku a řekne: „Tak děti, byly jste hodné, tak bude zmrzlina.“ Něco navíc, něco, co normálně není. Je neděle, tak bude něco zvláštního. Takže mnoho lidí přistupuje k Eucharistii na Vánoce, na Velikonoce. A berou to jako odměnu, za něco výjimečného. Ale to není pravda.

Eucharistie, také se o tom tak zpívá ve všech písních, zaznívá to ve všech modlitbách, to je jídlo, to je pokrm. A my jíme každý den. A není to o tom, že bychom si řekli: „No, tak já dneska jíst nebudu.“ Jistě, jeden den to přežijeme, ale když by si to tak někdo říkal čtrnáct dnů, tak už by to na jeho fyzických silách bylo znát. My potřebujeme jíst, aby naše tělo fungovalo. Aby fungovala naše duše, potřebujeme se setkávat s Ježíšem. Samozřejmě, je vícero způsobů, jak se setkat s Ježíšem, ale tenhle způsob je, řekli bychom, takový nejhlubší, kdy je to skutečně setkání člověka s Bohem, je to setkání osoby a osoby. Je to setkání, ke kterému nás Bůh zve. Nikoho nenutí, ale říká: „Já na tebe čekám a ty musíš taky samozřejmě něco pro to udělat.“ Jako ti lidé, kteří byli s Ježíšem: tak si museli sednout, museli poslechnout apoštoly, museli třeba počkat, až na ně přijde řada. Určitě to nebylo tak jednoduché, když tam bylo víc než pět tisíc lidí. I my často taky musíme něco zvládnout, v tom smyslu třeba: vystát frontu u zpovědnice, udělat si ten čas, přijít dřív, a já nevím, ještě co dál. Ano, ale takhle to má být, je to přesně tady v tom: když Ježíš chce pomoci těm pěti tisícům lidí, tak zase říká apoštolům: „Pojďte, pojďte vy se mnou pomáhat. Nebudete tak, že byste se jenom dívali, co já tady dělám, ale já vás do toho zapojím, já to chci udělat skrze vás.“ A to je další, můžeme říct, důvod, proč bychom měli přijímat Eucharistii. Protože Bůh chce skrze nás přicházet k jiným lidem. Bůh, ne my. Abychom tam toho Boha mohli nést, musíme někde brát sílu, odvahu, atd. A to je v Eucharistii. Jestli toho Boha nemám, tak ho nemůžu přinášet. To je celkem logické a celkem jasné.

Takže, bratři a sestry, takovou, řekli bychom, skutečně důstojnou a plnou oslavou svátku Božího Těla není jenom to, že tady zazpíváme, uděláme adoraci. Ale to, že se zamyslím nad sebou, jestli bych třeba toho Ježíše nemohl přijímat častěji. Nebo co pro to udělám já, aby on se mě dočkal. Abych já ho nenechal čekat. Abych přijal nabídku, kterou on mi dává. Bratři a sestry, lidé ve všech náboženstvích vždycky hledali a hledají, jak se dostat k Bohu co nejblíž. Eucharistie je způsob, kdy ten Bůh říká: „Já na tebe čekám, osobně, mám na tebe čas, jsem tady jen pro tebe. Protože ty jsi pro mě ten nejdůležitější. To, co ty potřebuješ, je pro mě teď nejdůležitější. To, že ty jsi tady.“ Využijme toho. Využijme toho, protože by to byla obrovská škoda, kdybychom to odmítli. Ježíš je tady a čeká na každého z nás.