Rubrika
Živá slovaSvatý týden
P. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.1993
úvodník v časopisu Farník, č. 5, roč. I
Církev má svůj liturgický rok a v něm ve zkratce vždy znovu prožívá hlavní tajemství víry. Žít s církví znamená prožívat její rok s prostřednictvím jejích slavností, svátků, památek i všedních dní obohacovat svou mysl i srdce. Vrcholem a nejposvátnějším úsekem církevního roku je Svatý týden, poslední týden doby svatopostní. Liturgie oslavuje vroucností mluvy a bohoslužebnou symbolikou nejpamátnější událost v dějinách země i nebe: Dokonání našeho vykoupení. Noříme se do úžasné Boží lásky. „Tak Bůh miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Svatý týden je triumfálním vstupem do doby velikonoční. Zahajuje se Květnou nedělí. Připomínáme si slavný vjezd Kristův do Jeruzaléma. Oslavován svými přáteli, ale nenáviděn svými odpůrci. Světí se kočičky a v průvodu se přichází k oltáři s radostným chvalozpěvem Kristu Králi. Průvod i mše je v barvě červené, která znamená mučednictví. Na místo evangelia se zpívají pašije. S dojetím nasloucháme zprávě o Spasitelově utrpení. Děkujeme za to, že v našem státě máme svobodu, můžeme bez obav jít do kostela. Modleme se za ty křesťany po celém světě, kteří trpí v některých zemích mučednictví a pronásledování pro víru jako Pán Ježíš.
Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota tvoří velikonoční třídení – Triduum.
Zelený čtvrtek je památný den slavné poslední večeře Páně, ale též jeho smrtelné úzkosti v zahradě Getsemanské. Připomínáme si Kristovu lásku, která ho vedla k tomu, že při poslední večeři ustanovil oběť mše svaté a dal se nám ve svátosti oltářní za pokrm a nápoj. Proto je mše svatá v bílé barvě a je zpočátku slavná. Při „Gloria“ se slavnostně odzvoní, načež zvony mlčí až do „Gloria“ Bílé soboty. Všichni věřící mají v tento den přistoupit ke svaté stolu Páně, k velikonočnímu svatému přijímání. Po mši svaté zůstane svatostánek pootevřen a prázdný. Oltář se odstrojí na památku, že Pán Ježíš byl ode všech opuštěn a odveden do vězení. Jen málo věrných zůstalo s ním až do konce. Po mši svaté je adorace v „Getsemanské zahradě“, to jest u oltáře, kde je uložena Velebná svátost. Pán vybízí i nás: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení“. Zůstaneme s ním v tyto dny. Budeme se s ním modlit, k němu přicházet a rozjímat o jeho umučení.
Velký pátek je památný den bolestné smrti Páně. Proto je oltář bez světla a bez ozdob. Kněz v obřadním rouchu barvy červené se klade tváří k zemi na stupních oltáře. Potom se zpívají pašije podle sv. Jana. Po nich jsou slavnostní přímluvy za všechny lidi a stavy. Následuje odhalování oltáře zahaleného fialovou rouškou. Kněz zpívá: „Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa.“ Lid odpovídá: „Klaníme se ti, Pane Ježíše Kriste, a děkujeme ti.“ Kněz i věřící potom uctívají sv. kříž pokleknutím a případně políbením. Mše svatá se neslouží, protože Kristus Pán za nás přinesl oběť krvavou na kříži. Kněz i věřící přijímají sv. Hostii proměněnou na Zelený čtvrtek. Závěrem se přenáší Velebná svátost na postranní oltář, který představuje Boží hrob. Tam v tiché meditaci si uvědomujeme: „Jeho ranami jsme byli uzdraveni.“ „Tresty pro naši spásu na Něho dolehly.“
Bílá sobota je památný den odpočinku Páně v hrobu a jeho slávy v předpeklí. Proto navštěvujeme svátostného Krista v Božím hrobě po celý den. Navečer při setmění se shromažďujeme k slavné Vigilii velikonoční. Před kostelem světí kněz oheň a velikonoční svíci, do které zasazuje pět ozdobených zrn kadidla na památku oslavených ran Páně. Původem s rozžatou velikonoční svící vchází kněz do ztemnělého kostela. Zpívá třikrát: „Světlo Kristovo“. Lid odpovídá: „Bohu díky“ a rozsvěcuje si své svíce. V kostele se světí křestní voda se čteními ze Starého zákona o událostech, které jsou předobrazy křtu. Při „Gloria“ se opět rozezvučí zvony a po epištole se poprvé ozve radostné Aleluja = Chvalte Pána. Po ukončení svěcení křestní vody obnovíme svůj křestní slib věrnosti Bohu a církvi. Mše svatá je pak krásnou oslavou Vzkříšení Kristova z mrtvých. „Kristus je včera i dnes, začátek i konec, Alfa i Omega. Kristus je Pán všech věků. On vládne dějinám, jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků. On nám dává spásu, život a vzkříšení. Skrze něho jsme zachráněni a vysvobozeni. Kéž slavné Kristovo vzkříšení i naši tmu ve světlo promění“.
Milostiplné svátky velikonoční, radostné Aleluja a hojnost pokoje svým farníkům přeje
P. Stanislav Vídenský