Farní kniha Veverská Bítýška – svazek I.

překlad latinského textu

O VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ PODOBĚ FARNÍHO KOSTELA

JEHO VYBAVENÍ K BOHOSLUŽBÁM

O VNĚJŠÍM VZHLEDU KOSTELA

Poté, co za časů papeže Alexandra II. (1061-1073), biskupa moravského Jana II., sídlícího v Polešovicích, římského císaře Jindřicha IV., Konrád, syn českého vévody Břetislava (který připojil Moravu k zemím koruny české), údělný kníže znojemský a později i brněnský, roku 1062 dostavěl hrad Veveří, a pak tam se svojí chotí vévodkyní Walpurgou často pobýval kvůli lovu a zotavení, (tento Konrád) později založil také panský statek při řece Bíteška, přitékající s Osovských kopců od Velké Bíteše. Statek se později rozrostl na městečko, které bylo pojmenováno, podle názvu hradu a říčky, Weweřzska Bieteska, moravsky Veverská Bítýška.

A protože tehdy už na Moravě kvetla pravá víra, byl v městečku postaven kostel Bohu Troj-jedinému, ke cti sv. Apoštola Jakuba Většího, s dřevěnou zvonicí nad středem lodi.

Zděná věž nad hlavním vstupem byla postavena až roku 1679, kdy tu byl farářem Valentin Bernard Jestřabský, jak o tom svědčí chronografický nápis na věži. Jsou na ní 3 zvony a Umí-ráček; z nich prostřední a nejmenší byly přelity na náklad držitele panství, Nejjasnějšího Pána pana barona Rudolfa z Teuffenbachu. Prostřední zvon váží 3 ½ centýře [~200 kg] a malý 2 centýře [~110 kg] a oba tyto zvony dala ulít zdejší obec roku 1648 ve Vídni. Největší zvon o váze 10 centýřů [~560 kg] byl ulit z vlastního jmění kostela roku 1693 v Brně. Zvon Umírá-ček pořídil a věnoval kostelu urozený pan Karel Hausknecht, zdejší nadlesní, a váží 10 liber.

Velký zvon má nahoře nápis latinský a dole nápis německý, v překladu: „Ke cti sv. Jakuba Apoštola a patrona kostela bítýšského byl tento zvon ulit z nového kovu“ a „S velkou pílí a pomocí Boží mě zhotovil Jan Kapistrán Metlak v Brně r. 1693".

Prostřední zvon má nahoře německý nápis, v překladu: „Tento zvon dal ulít ke cti Boha Všemohoucího, Nejctihodnější Matky Boží a všech Svatých Jeho Excel. Rudolf v. Teuffembach r. 1648."

Malý zvon má nahoře německý nápis, v překladu: „Tento zvon dalo ulít městečko Bítýška ke cti Boha Všemohoucího, Nejctihodnější Matky Boží a všech Svatých. Roku 1648. Ulil mne Leonhard Low ve Vídni."

O VNITŘNÍM VYBAVENÍ KOSTELA

Tento kostel je velmi starobylý, avšak není známo, zda byl konsekrován. Má tři oltáře; hlavní je zasvěcen sv. apoštolovi Jakubu Většímu.

Boční oltář na epištolní straně nese starobylý obraz Bolestného Krista Pána, který přinesla z Uher a věnovala na tento oltář k veřejné úctě roku 1669 Nejjasnější Paní hraběnka Maxmiliána z Collalto, rozená z Althan, a podle pověstí roníval slzy, tak jak to uvádí dvojverší nad obrazem. Před tímto obrazem se modlívali a nacházeli pomoc a útěchu přemnozí prosebníci, o čemž se dochovala i věrohodná svědectví. Obraz Bolestného Krista Pána byl roku 1801 dán do dražby a odprodán za 8 zlatých 10 krejcarů [~10 tis. Kč], jak je uvedeno v účtech kostela z roku 1802.

Druhý boční oltář na straně evangelijní (levé), zasvěcený P. Marii Bolestné, pořídil zdejší řezník Ondřej Kupec, tak jak to uvádí nápis v moravské řeči: „Z nákladu a štědrosti slovutného pana Ondřeje Kupce, řezníka, tento oltář stojí od Léta Páně 1674.“ – Roku 1733, dne 2. července, o svátku Navštívení P. Marie, zasvětil tento oltář ctihodný řeholník P. Hyacinthus Michel z řádu Kazatelů (dominikánů), magister teologie a převor konventu u sv. Michaela v Brně, v zastoupení Nejdůstojnějšího Otce Tomáše Ripolla, profesora teologie a generál. představeného Řádu Kazatelů, pro zdejší Bratrstvo Přesvatého růžence.

Tento farní kostel má též dostatečné posvátné (liturgické) vybavení:

- Velkou stříbrnou monstranci, zčásti pozlacenou, o váze 128 lotů [2240 g; 1 lot = 17,5 g], která byla pořízena za faráře Petra Vybirala [r. 1730-1732].

- Ciborium stříbrné s víkem, zvenku pozlacené, o váze 33 lotů [580 g]

- Tři stříbrné mešní kalichy; z toho dva celo zlacené a jeden s pozlacenou číší

Kostel má též dostatek mešních ornátů, z toho jeden zhotovený z drahocenné látky, bohatě vyšívané stříbrem, který věnovala Nejjasnější Paní hraběnka Filippina ze Sintzendorfu, roz. z Althan. - Z dalších stříbrných předmětů je hodno zmínky:

- Pacifikál (křížek pro zaopatřování nemocných) s pozlaceným korpusem a nápisem INRI

- Dvě patény pro zaopatřování a nádobka na sv. olej na pomazání nemocných

- Bursa červená pro zaopatřování, stříbrem vyšívaná, kterou věnovala Nejjasnější Paní hraběnka Alžběta z Waldorfu, roz. z Sintzendorf.

Staré kalichy byly (asi r. 1782) prodány a tehdejší kooperátor Jan Friedl koupil v Kartouzích u Brna od Náboženského fondu 3 kalichy stříbrné.

Stříbrný pacifikál, shora uvedený, vážil 30 lotů [525 g]. – Odprodány byly i další staré drobné stříbrné předměty a v Kartouzích nakoupeny novější.

- Kasuli z drahocenné zlatotkané látky daroval Nejjasnější Pán pan hrabě Prosper ze Sinzendorf, pán na Vev. Bítýšce a Říčanech.