Co je to víra?

	Co je to víra?	11:38
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.53 MB]

Bratři a sestry, teď čtyřikrát za sebou o nedělích budeme číst ve druhém čtení z listu Židům a třikrát se to bude týkat naší víry.

Co to je víra? Každý velký svátek říkáme při mši svaté modlitbu Věřím v jednoho Boha. Co to je naše víra? Je to něco, co dává našemu životu směr a mnoha situacím v našem životě to dává smysl.

Víra, to není jenom soubor nějakých pouček, víra není jenom něco, co jsme vyčetli v knihách, ale víra, to je naše životní zkušenost. Pokud by to bylo jenom něco vyčtené v knihách, něco, co jsme se naučili zpaměti, co nám někdo nařídil, že se máme naučit, tak bychom to odložili, tak bychom si řekli: „To je záležitost školy a školu už mám vychozenou, takže tím pádem s tím končím.“ Jenom ten, kdo pochopil a přijal tu myšlenku, že víra je záležitostí praktického života, že víra se dotýká našeho každodenního života, ten člověk je skutečně věřící a ten člověk z víry skutečně žije.

Víra je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Co je opakem víry? Jistota. Jistotu máme o věcech, na které si můžeme sáhnout, jistotu máme o věcech, které můžeme nějakým způsobem přezkoumat, přeměřit, zvážit a tak dále. Víra? Ve víře je vždycky nějaká nejistota, ve víře není všechno na sto procent, stoprocentní je jistota. Je to přesvědčení o věcech, které nevidíme a přesto věříme, že existují.

O víře bylo složeno celé množství různých příběhů, zkušeností lidí. Já bych teď chtěl říct několik z nich. Jedna zkušenost je zkušenost, kterou měla Terezie z Avilly. Když se rozhodla reformovat karmelitánský řád, tak pro tuto svoji myšlenku získala hodně lidí – vrátit se ke kořenům – a jezdila po celém tehdejším Španělsku a zakládala tyhle reformované kláštery. A jednou, když jeli na jedno toto „založení“, tak se její kočár dostal do rozvodněné řeky a došlo tam k nějaké nehodě (už nevím přesně, jestli upadlo kolo nebo se splašili koně). Terezie se začala modlit a říká Bohu s takovou určitou výčitkou: „Ale Bože, proč mi to děláš? Vždyť já jsem tady jenom proto, že v Tebe věřím. Já tuto cestu podnikám jenom proto, že chci, aby víra v Tebe se rozšířila. Nebýt Tebe, tak bych tady nebyla, byla bych někde úplně jinde. Proč mi to děláš?“

A Boží odpověď byla: „Terezie, to dávám svým dětem.“ A tato odpověď pokračovala slovy: „Terezie, uvědom si, že já jsem tvůj Bůh a ne tvůj podkoní.“

Tato zkušenost ukazuje, osvětluje to, co říkalo i to druhé čtení: víra je něco, o co je potřeba zápasit. Víra není něco, co bychom dostali jako hotové, co bychom mohli v případě potřeby otevřít, takový balíček, který bychom načali a brali z něho. Víra je semínko, které nám Bůh dává, a my se o ně musíme starat a ono musí růst, a potom vydá plody.

Co je to víra? Současný papež Benedikt XVI. ve své knize Úvod do křesťanství, kterou ještě napsal jako biskup Ratzinger, tak v této knize líčí jeden příběh:
Na okraj vesnice přijel cirkus. Každý den chodili vesničané do cirkusu a dobře se bavili, ale jednoho dne v cirkusu vypukl požár. Už to bylo krátce před začátkem vystoupení a ředitel cirkusu křičí: „Běžte někdo do vesnice a přiveďte pomoc. Ať nám přijdou pomoct hasit, jinak to tady všechno lehne popelem.“ Kdo byl nejpohotovější? Klaun, ale už byl namaskovaný za klauna. Zapomněl na to a utíká do vesnice a tam křičí a říká: „Cirkus hoří! Pojďte nám pomoct hasit, potřebujeme vaši pomoc!“ Ti vesničané se smějí a říkají: „To je dobrá reklama. To by nás nikdy nenapadlo takhle nás pozvat na představení. To jste fakt vymysleli dobře.“ Klaun křičí, pláče, prosí a oni říkají: „Fakt, hraješ to dobře.“

Na svůj omyl přišli v okamžiku, kdy požár přeskočil z těch stanů cirkusu na první domy vesnice a už bylo pozdě.

Co je to víra? Víra je smysl, schopnost člověka reagovat na vážné věci a přijmout tyto vážné věci, vidět věci, které přesahují špičku našeho nosu, které jdou dál, které jsou někde hlouběji. Víra mluví o vážných věcech a říká nám: „Člověče, neboj se udělat si čas a zastavit se. Neboj se promyslet si to, i když teď to třeba vypadá legračně, ale jde o vážné věci.“

A potom tam říká o nějakou stránku dál ještě další takový příběh, který nám v mnohém připomíná Abraháma a jeho situaci, kdy jde obětovat Izáka. K jednomu židovskému rabínovi se objedná jeden nevěřící člověk, takzvaný „osvícenec“, který světlem rozumu přece poznal, že žádný Bůh není, kterému je to jasné. A jde za rabínem, aby to i tomu starému rabínovi vysvětlil, aby ho „roznesl na kopytech“, aby vědeckými argumenty dokázal tomu starému rabínovi, že žádný Bůh není.

Přijde k rabínovi a rabín už ho čeká. Pokyne mu, aby si sednul a dál si ho nevšímá. Drží v rukou Tóru, Zákon, Mojžíšovy knihy a čte si. Po dlouhých asi dvaceti minutách odloží knihu, otočí se k tomuto „rozumáři“ a řekne mu: „Snad je to přece pravda.“ A tenhle osvícenec pochopí, že jeho argumenty se mu zhroutily jako domeček z karet, že víra není nerozumná, ale přesahuje náš rozum. Víra jde dál, hlouběji, víra je zápas.

Z rabínské moudrosti se dochoval ještě jeden příběh. Nevíme, jestli se to skutečně stalo nebo jestli je to příběh fiktivní, ale je každopádně poučný. Vypráví o tom, jak ze Španělska utíká jeden Žid, protože ve Španělsku začlo pronásledování Židů. Naložil svoji ženu a svoje dvě malé děti do takové chatrné lodičky, ostatní majetek musel nechat tam, kde byl. Napnul plachtu a utíká, aby zachránil holý život. Ale sotva se dostane na moře, tak se rozpoutá tak strašlivá vichřice, že při té vichřici a bouři zahynou obě jeho děti i manželka a on zůstane sám uprostřed moře.

A když se za několik hodin ta vichřice utiší a on zjistí, že je sám uprostřed moře, tak se začne modlit a říká: „Bože Izraele, bože našich otců, já jsem uprchl ze své vlasti, abych Ti mohl sloužit. Musel jsem tam nechat svůj majetek, ale vzal jsem to nejcennější co jsem měl: svoji ženu a svoje děti. Ale Tys chtěl, abych Ti je dal a tak sis je vzal. Bože našich otců, bože Izraele, já tomu nerozumím, já nevím, co sleduješ těmito cestami, ale já Ti budu vždycky sloužit a já vždycky v Tebe budu věřit, ať by to bylo sebetěžší, ať by se mi do cesty postavily sebehorší překážky.

Bratři a sestry, víra je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Víra je semínko, které máme vždycky s sebou. Víra je něco, čím jsme velmi bohatí a co můžeme nabídnout tomuto světu, i když o svou víru musíme zápasit – tak jako ten bezejmenný Žid anebo tak jako Abrahám.