Farní kniha - svazek I. - strana 476

nejsem schopen vylíčit, aniž bych musel prolévat slzy. Zmíněného dne, když jsem byl na faře sám, vtrhli na mě, ne jako lidé, ale jako lvi, uzbrojení husaři s napřaženými kopími a pisto-lemi a dožadovali se peněz. Když jsem jim nějaké dal, zakrátko odešli. Po půldruhé hodině přišla spousta dalších, kteří byli dravější než vzteklí psi a vyhrožovali mně, že mě svážou a budou vláčet na provaze po městečku a mlátit pruty, pokud jim do půl hodiny nevyplatím 50 zlaťáků. Nakonec se spokojili s několika zlatkami, postavili k mému pokojíku stráž 2 vojáků a mě pak vlekli nahoru k pokojům vdp. děkana, aby je vyloupili. Zatím však zlovolní lidé z mého pokojíka všechno odnesli. – Však běda! Onoho dne toho ještě nebylo dost, protože kolem 10. hodiny večer těch vojáků dorazil nespočet, vyrazili dveře a přiopilí vtrhli na koních málem až do mého pokojíku a vyhrožovali mně, že pokud jim hned nevyplatím 12 zlaťáků, zapálí děkanství a celé městečko. Nakonec mně sebrali všechno prádlo a oblečení, vůbec vše, co se jim hodilo. – Na druhý den o 4. hodině ráno jich přitáhlo takové množství už počtvrté, na koních i povozech a na nich potom odvezli několik stovek měřic obilí. – Takovéto rabování v sýpkách farních, panských i u sedláků trvalo 8 týdnů a dva dny a každý den se opakovalo. – Na polích posekli Prusové na zeleno ječmen, pšenici, oves a proso, někde i dvakrát, a tak tam zůstaly jen tu a tam zbytky úplně rozdupaného žita.

Překlad: Jiří Mareček, PA, 03.07.2011.