Rubrika
HomilieJežíš nabízí cestu, jak nerozmnožovat zlo
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, s určitou nadsázkou se říká, že téměř na každé stránce Starého zákona je alespoň jeden mrtvý. Té krve je tam opravdu hodně, přesto myšlenky, o kterých dneska mluvil Pán Ježíš, už nacházíme ve Starém zákoně.
Takovým náznakem bylo to čtení z třetí knihy Mojžíšovy. „Buďte svatí, já jsem svatý.“ Dostaneme se k tomu, co je tím míněno, tím slovem svatý. „Ale k svému bratru neměl nenávist v srdci, ale napomeň ho.“
Jedná se tam o výzvu k určitému řádu, k určitému pořádku. Kdybychom to četli celé, tak tam bylo zmíněno, aby nenadržovali nikomu – ani nikomu, protože je bohatý, ani nikomu, protože je chudý. Ale aby zachovávali řád, a to ne „nějaký“ řád, ale ten řád, který jim dal Bůh. A v tomto řádu je právě i to místo, veliké místo, pro odpuštění a milosrdenství.
Jenže vlastně jak šly ty dějiny, jak šel čas, tak se stalo to, že se obsah těchto, řekli bychom, rad nějak vyprázdnil. A proto když Ježíš začíná vlastně tu svoji řeč (on vlastně končí Horské kázání), tak to končí tím, že říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno …, ale já vám říkám.“
Ježíšovi nejde o to něco změnit. Ono to tak vypadá, že Ježíš to naráz převrací, ale on neřekne nic nového, ale přidá jim a řekne: „Ale je potřeba do toho vrátit ducha.“ Je potřeba ty vyprázdněné rady nebo předpisy zase naplnit, používat je na tom správném místě, ale tak, aby to nebyl jenom čistý právní předpis, ale aby to mělo i ducha.
Ježíš začíná tím, že zmiňuje známou zásadu ze Starého zákona, která byla dána: oko za oko, dub za zub. Je to zásada umírněnosti, přiměřenosti a byla dána proto, aby zabránila krevní mstě, aby zabránila prostě drancování, jakékoliv bezuzdnosti. Ale Ježíš tady v tom svém ponaučení zmiňuje a říká: Jenže co to je, oko za oko? To znamená, že se to stane dvakrát. Někdo udělal něco špatného a jako odplata se mu dostane zase něco špatného. To zlo bude zdvojeno.
Některé lidi obava tady před tím trestem, před tím, že by byli potrestáni stejnou mincí nebo stejnou velikostí, stejným trestem, některé lidi to odradí, ale pouze některé. Ale jinak tato zásada, která měla své místo, zlo pouze zdvojuje. Do určité míry ho brzdí, ale to zlo tady pořád je.
Ježíš nabízí jinou cestu. A teď tady mluví vlastně o tom, že: „Spíše naopak. Když tě někdo udeří na tvou tvář, nastav mu i druhou.“
Teď si musíme ale uvědomit něco, co nevěděli ti Ježíšovi posluchači, ale my to víme. Ježíš tady mluví o té noci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek, a potom o Velkém pátku. Ta známá příhoda, kdy ten veleknězův sluha v podstatě bez příčiny: „Tak se odpovídá veleknězi?“ a udeří Ježíše.
„Když se s tebou chce soudit a něco ti vzít, jdi.“ Oni se s Ježíšem chtěli soudit a on to přijal.
„Když ti bere tvůj plášť, nech mu i šaty.“ Ježíšovi na kříži nezbylo vůbec nic, ani ty šaty.
„A když tě někdo nutí, abys s ním šel jednu míli, jdi s ním dvě.“ Jednak tedy Ježíše nutili, aby nesl ten kříž, ale tam byl ještě jiný takový předpis, a sice byl určitý druh královského posla. Měl právo na to, aby kdokoliv, koho si vybere a řekne mu: „Ty mi poneseš zavazadla,“ tak ten mu je musel nést. Takový byl předpis a samozřejmě tyto posly nikdo neměl rád.
Ježíš tady mluví vlastně o schopnosti svojí, o schopnosti svých učedníků přemáhat zlo dobrem. O schopnosti svých učedníků nést po vzoru Pána Ježíše to zlo. Ne že by to byla slabost, ne že by to byla změkčilost, ale je to cesta, jak to zlo nerozmnožovat. A to je to, o co tady právě Pánu Ježíši jde.
A teď on vlastně tady tím pokračuje. „Jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou budete mít odměnu?“ Láska miluje nezištně. Jestliže někdo za lásku dává peníze, pak to není láska, tak tomu říkáme prostituce. Protože buď miluji bezvýhradně, anebo chci od někoho něco, co sám nemám, a jsem ochotný za to zaplatit, ten někdo. Ale mně nejde pak o toho člověka, ale jde mi o to, že mi něco dá, co já sám nemohu mít. A Ježíš říká: „Toto je špatně.“
Nakonec vlastně to Ježíš dovede k tomu a říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý vás nebeský Otec.“ A tady se dostáváme k té spojnici k tomu starozákonnímu čtení. Tam se říká: „Buďte svatý, protože já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“
Starý zákon používá dvě slova: chasi a kádoš. Kádoš znamená oddělený, dokonalý, nezkažený, neposkvrněný, zkrátka a dobře krásný. Ale chasi znamená milosrdný, něžný, odpouštějící a v tomto smyslu bychom mohli ještě pokračovat. A Starý zákon používá tato obě dvě slova a tato dvě slova dávají dohromady krásný celek.
A co znamená to české slovo svatý, nebo kde se to vzalo? Je to ze staroslověnštiny a znamenalo to schopnost růst. To, co dává vzrůst – obilí, člověku. Prostě schopnost růst, prospívat. Nemá to vlastně etymologicky, slovně, nic společného s tím, co je v Písmu svatém, ale myslím si, že je to je krásné vyjádření toho, o co tady právě jde a o co tady běží. Všechno to, co v našem životě, v našich vztazích dává schopnost, umožňuje, uschopňuje růst, aby ty vztahy byly pevnější, hlubší, opravdovější, krásnější, tak je na místě a je to od Pána Boha. My mu za to máme děkovat a usilovat o to, aby tato schopnost vzrůst v našem životě byla vidět co nejvíc.
Kéž se nám to s Boží pomocí daří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, my jsme dnes vyslechli závěr poměrně dlouhé Ježíšovy řeči. Pořád se pohybujeme ještě v tom, čemu se říká horské kázání. Na jeho začátku Ježíš řekl to, čemu se říká Blahoslavenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, Ježíš je ten, který se snaží posunout nás kousek dopředu. Dnešní evangelní úryvek začíná takovou zásadou oko za oko a zub za zub. My tuto zásadu máme spojenou se Starým zákonem, to je v pořádku, ale zpravidla ji máme spojenou s něčím negativním, že to už se nedělá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
7. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Lv 19,1-2.17-18; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 3,16-23; evang. Mt 5,38-48;
Bratři a sestry, dnešní první čtení z třetí knihy Mojžíšovy je takový poměrně nenápadný text. Přesto je to text, troufám si říct, hodně důležitý. Vzpomeňme na moment, kdy k Ježíšovi přijde zákoník a ptá se: „Pane, které přikázání je v Písmu největší?“ A Ježíš odpovídá: „Miluj Boha nade všechno a bližního jako sám sebe. Více...