Rubrika
HomilieValentin Bernard Jestřabský
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2019 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, dnes nebudu mluvit o svatém Štěpánovi, ani na žádné jiné biblické téma. Rozhodl jsem se, že vlastně řeknu znovu něco o Valentinovi Bernardovi Jestřabském, protože dnes je to přesně tři sta let od okamžiku, kdy zemřel. Mohli jste si to vlastně přečíst i ve Farníku. Některé věci se do Farníku nevešly, takže zkusím to trošku i třeba rozšířit, něco zase vynechám a věřím, že to bude užitečné pro nás pro všechny, protože postava tohoto kněze, který v této farnosti působil 52 let, asi stěží kdy bude překonaná, protože to je člověk, který na jedné straně je opravdu kněz. Je to člověk, který měl zájem o lidi a všude v těch kronikách se říká, že se staral, aby všichni, kteří byli kolem něho, se měli do čeho obléct, aby měli co jíst a takhle. A byl to člověk, který zval o svátcích chudé tady z Bítýšky na oběd na faru, ale byl to taky člověk, který byl nesmírně literárně činný. Úroveň těch literárních prací je na úrovni Jana Ámose Komenského, akorát že tedy Komenský byl evangelík, takže byl od minulého režimu jaksi protěžován, a protože Jestřabský byl katolík, tak se vlastně o něm nemluvilo. To dílo Jestřabského naposledy vyšlo v roce 1973, ještě vlastně, řekli bychom, v té nastupující normalizaci se to podařilo takovým malým nákladem vytisknout.
Ale vraťme se na začátek. Jestřabský se narodil v roce 1630, to je třicetiletá válka. Osmnáct let, vlastně celé dětství prožil za třicetileté války, a to tady ke konci té třicetileté války se Moravou přehnali Švédové. A on se narodil v Moravské Ostravě. V té době celá Morava byla jednou diecézí. V Olomouci byl biskup, ještě to nebyl arcibiskup, ale biskup, a tak se právě stalo to, že tedy on se tak daleko od svého rodiště dostal tady na faru.
Otec mu záhy zemřel a maminka vydělávala předením lnu, příze a tady tohoto, aby vydělala svému synovi na studia. Nejdřív studoval v Kroměříži, potom vlastně studoval bohosloví v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen zřejmě v roce 1663. Je zajímavé, to nevíme, odvozuje se to z toho, že v roce 1713, tedy za 50 let slavil to výročí 50 let od kněžského svěcení. Kněz, když má tu první mši posvěcení, té se říká primice. Po těch padesáti letech, té už další mši jakoby druhé, se říká sekundice. A on to slavil tady s Bítýškou, s bítýšskou farností, to slavili v kapli na Veveří. Je zajímavé, že to neslavili tady v kostele, ale v kapli na Veveří. Bylo to možná dáno taky tím, že ten kostel byl ještě ten dřevěný nebo napůl dřevěný, ten původní. To znamená, stála věž, která byla menší, a tady kolem té věže, nevíme přesně, jak stál ten kostel.
A když jsme u toho právě, tak ten Valentin je tady někde pochovaný. Protože ten nový kostel je větší, tak víme s určitostí, že je někde vevnitř, s velkou pravděpodobností tady v té prostřední uličce. Ale jestli ta prostřední ulička byla v tom starém kostele, to nevíme. Takže víme prostě, on chtěl být se svými farníky a že je tady tedy stále.
Mimochodem, v té době, kdy slavil těch 50 let kněžství, tak tady řádil mor. Takže vemte si, válka, po válce rozvrat, do toho vlastně, řekli bychom, jakési soupeření mezi katolíky, evangelíky, mor. Tak to tedy opravdu ten jeho život byl takový velmi, velmi dobrodružný.
Máme zprávy o tom, že žil na faře. Mimochodem, ta fara byla tenkrát přízemní, a jeho místnost by byla tam někde, kde je dnes farní kancelář. Píše se v pamětech, že vstával ve čtyři ráno. Modlil se, připravoval si kázání. Po osmé hodině ranní měl mši, a potom dopoledne se věnoval psaní, vyřizování korespondence, přijímání návštěv. Odpoledne se věnoval těm, kteří byli s ním v tom domě, to znamená na tom farním hospodářství, tomu, řekli bychom dnes, personálu. A spávat chodil v devět hodin večer bez večeře.
Je znám jeho jídelníček, který byl vlastně pevný. Měl ho stanovený od pondělí do neděle a každý týden se to opakovalo. Maso jedl dvakrát, maximálně třikrát za týden, a to jenom hovězí. Nevím proč, to se mně ptáte moc. A jinak byl pán živý na všelijakých kaších – hrachové, kaši z prosa, pšenice.
Píšou ty prameny, že když byl mladý, takže občas se napil vína, ke stáru potom vůbec. Dožil se 89 let.
Dál ty prameny uvádějí, že nechtěl, aby mu někdo sloužil, jako osobně. Takže tu místnost, kde spal, si sám uklízel, zametal, sám si stlal postel. Nikdy si nenechal od nikoho líbat ruku, což bylo tenkrát běžným zvykem a projevem úcty. Na druhou stranu chodil pořád vlastně v tom kněžském oděvu, v klerice, a byl velmi upravený. Na tom obraze, který je jeho portrétem, je vidět, že má takovou pěstěnou bradku, a to, jak známo, dalo dost práce. A že ten člověk nebyl žádný suchar. Opravdu byl rád mezi farníky, mezi lidmi a měl pro lidi pochopení, což je taky velmi důležité.
Umřel na Štěpána v kostele v Říčanech.
Jezdil na koni. Na všechny ty bohoslužby, dokud mu to zdraví dovolovalo, jezdil na koni, jinak potom ho vozili vozem, a jezdil až do těch Říčan. A tam vlastně ještě přede mší svatou se mu udělalo špatně a zemřel.
Do toho jeho rajónu, nebo jak bych to řekl, do toho farního obvodu patřily i Říčany, Veverské Knínice, které se tenkrát jmenovaly Německé Knínice, Moravské Knínice, Chudčice, Sentice. V Čebíně nebyl farář, tam jezdil farář z Lomnice u Tišnova, takže on to tam jednu dobu taky přebral, a jezdil i do Lažánek, a to několik roků. Takže ten obvod byl velmi veliký a měl opravdu práce spousty.
A mimo toho, že tedy jak se staral o všechny ty farníky a tady o toto, tak jak říkám, hodně psal. A to je to, co po něm zůstalo. Napsal několik katechismů. Třeba jeden je věnován lidem ve městě. Rodiče, aby si v tom četli, aby to četli svým dětem a takhle vlastně je vychovávali. Ono se to přímo i jmenuje Domácí katechismus. Taková domácí učebnice náboženství. Ve městě, což je důležité. Právě, že byl to člověk všestranný.
Pro kněze napsal kázání. Vlastně on to vydal až na sklonku svého života v roce 1712. To je vlastně když byl už knězem 49 let. Jsou to tři svazky. První má 853 stránek, druhý 724 a třetí 835. A to byly ty veliké, říká se tomu, folianty. To napsal latinsky. Ta kázání předtím určitě řekl tady v kostele česky, ale byl to člověk, který byl schopen psát česky i latinsky. Ten katechismus samozřejmě napsal česky.
Ta kázání vydal svým nákladem, nepodepsal se, jako autor je napsán „jeden kněz z Moravské Ostravy“, je to teda latinsky celé. A domluvil se s biskupem v Olomouci, že on na každou faru pošle jeden výtisk. Takže byl to člověk, který opravdu myslel i na druhé, protože to stálo určitě nemalé peníze.
No, a největší jeho dílo je to, co se jmenuje Vidění rozličné sedláčka sprostného. Ve staré barokní češtině sprostný neznamená vulgární, ale znamená prostý, neučený. Na druhou stranu vlastně někdo, kdo touží po tom, aby byl poučen.
Proč sedláčka? To znamenalo, že je mladý. Mladému sedlákovi se říkalo sedláček. Mladému knězi se říkalo panáček. Panně Marii pro její mladost se říkalo Panenka Maria. To nemělo žádný hanlivý význam nebo takhle, ono se to časem posunulo, ale právě bylo to znamení toho, že to je mladý člověk.
On se inspiroval z Bible, z Písma svatého, a sice vzal i ten motiv Vánoc, kdy anděl se zjevuje Josefovi a říká mu, co má dělat: „Neboj se vzít Marii, svou snoubenku, k sobě.“ Nebo v Betlémě: „Vezmi dítě i jeho matku, utečte do Egypta.“ Tedy on vychází z Písma svatého. Ten anděl doprovází toho mladého sedláka a navštěvují spolu různá prostředí. Já nevím, třeba jdou spolu do kostela nebo do kláštera. Taky tam vlastně potom jdou třeba mezi vojáky, na úřady, k soudu, mezi pastýře, mezi žebráky, do hospody taky, do rodiny, a teď tam probírají jednotlivá témata.
Vždycky je to stejné. A sice ten anděl nejdříve ukáže na chyby, hříchy, neřesti, jak by to být nemělo, a jak to často je, a potom nabídne tu cestu, jak by to mělo vypadat a co by tam být mělo a jak by to být mělo.
Je to takové schématické, není v tom žádný systém, někdy se to i vrací, ale jemu šlo o to popsat celý život nebo všechna ta prostředí, s kterými se ti lidé žijící na venkově setkávají.
Jak jsem zmiňoval, napsal katechismus do města, ale napsal velké dílo, které se týkalo vlastně lidí žijících tady a v těchto podmínkách. Proč? Protože v tehdejší době selský stav a ti, kdo pracovali na polích, byli považováni za nejdůležitější vrstvu obyvatelstva. Ti všechny živili. Následkem té třicetileté války, kdy bylo rozvráceno hospodářství, několikrát nastal hladomor. A on v tom oceňoval jejich těžkou práci, ale zároveň taky říkal: „Je potřeba, aby tito lidé, kteří takto těžce pracují a starají se o to, aby celé ty národy měly z čeho žít, aby byli vzdělaní.“
Tady vidíme, že doba barokní není žádnou dobou temna, ale toho, jak opravdu vlastně především tedy kněží anebo ti, kteří byli schopni, se starali o vzdělání svých farníků.
A jak říkám, Valentin Bernard Jestřabský byl člověk, který je literárně, co se týče literární úrovně, srovnatelný s Komenským. A to Vidění sedláčka je srovnatelné vlastně i s tím, co napsal Komenský – Labyrint světa a ráj srdce.
Bratři a sestry, je to veliká postava tady naší farnosti, zatím ještě zřejmě nedoceněná. Je otázka, kdy a jak se to třeba posune, protože to je potřeba hodně času, aby to někdo vlastně zpracoval, vybádal a tak. Ale my můžeme být právem hrdi, že se sem ze severní Moravy dostal člověk, který to tady přijal za své. Ona pak za ním přijela i maminka. Ta je pochovaná na Veveří, protože tam byl hřbitov. On je tady stále mezi námi.
Děkujme Pánu Bohu za to, že on po té třicetileté válce položil této farnosti takový pevný základ, a děkujme za to a buďme svým způsobem na to hrdí, že patříme právě do této farnosti, kde působila, žila taková velká osobnost.
Děkujme za to Pánu Bohu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2022 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2020 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, my dnes slavíme první den vánočního oktávu. Oktáv znamená osm dní, kdy se velmi intenzivně připomíná ta skutečnost narození Ježíše Krista. Je druhý oktáv ještě o Velikonocích. Tam všichni známe Velikonoční pondělí. S tím není spojeno žádné jméno žádného světce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2016 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, ve vánočním oktávu si mimo narození Spasitele připomínáme také lidi, kteří byli Ježíšovi velmi blízko. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme učedníka, který následoval svého Mistra tak, že jako první pro něho podstoupil mučednickou smrt. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2015 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, slavíme nebo připomínáme si svatého Štěpána. Kdo to byl svatý Štěpán? Je pravda, že toho o něm mnoho nevíme. Byl jáhnem, tedy jáhnové byli ustanoveni jako pomocníci apoštolů, dnes jsou vnímáni jako pomocníci biskupů, a jejich takovým prvním úkolem vlastně bylo to, čemu říkáme charita, charitní péče o chudé v církvi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2014 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Chtěl bych se zamyslet nad tím, co jsou Vánoce. Když jsem třeba poslouchal nedávno rozhlas, tak tam ten redaktor říkal: „Doufám, že už jste si prošli televizní program a zatrhali všechny pohádky, které chcete letos o Vánocích vidět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2012 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, to co si připomínáme o Vánocích, to co slavíme o Vánocích, je ta věta, kterou říkal svatý Štěpán vlastně na konci svého života: „Vidím nebesa otevřená.“
Zlem, hříchem se zavírá přístup člověka k Bohu, naopak dobrem se otvírá, a ten, kdo zprostředkoval právě tady to otevření, je Boží Syn Ježíš Kristus. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2011 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, tím hlavím, kterého pořád oslavujeme, je Pán Ježíš narozený v jesličkách v Betlémě. Ale církev nechce nechat stranou ty, kteří Pána Ježíše ať už následovali nebo ho předcházeli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2009 - sobota
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, asi všichni známe větu z evangelia, že poslední budou první a první budou poslední, a svým způsobem ta věta platí i na dnešní svátek. A sice ono je to trošku překvapivé, že jako první pro víru nepoložil život žádný z apoštolů, ale že to byl jáhen. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2008 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, co dnes slavíme, je druhý den po narození Páně. Vlastně mohli bychom dnešní den přirovnat k Velikonočnímu pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2007 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, jak se dostal ten svátek svatého Štěpána do Vánoc? Jak jsem říkal na začátku, křesťané mají takový zvyk, že po každém Hodu Božím se scházejí ještě ten další den ke společnému slavení liturgie. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.12.2005 - pondělí, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Bratři a sestry, myslím, že tu historii o umučení Štěpána, o ukamenování Štěpána všichni dobře známe, ale přesto se k tomu zase vrátíme. Říkal jsem si: „Chtělo by to najít něco nového, jak to tam vlastně bylo. Více...
P. ICLic. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2003 - pátek , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, všechny vás ještě jednou srdečně vítám při této bohoslužbě. Včera jsme oslavovali narození našeho Spasitele. Dívali jsme se s úžasem a ohromením do Betléma, kde se Ježíš jako dítě v chudobě narodil pro nás, abychom my zbohatli jeho chudobou, jak napíše později apoštol. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2002 - čtvrtek, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, v jednom kostele měli takovou zvláštní nástěnku – v předsíni kostela. Byla na bílém papíře a na ní bylo několik fotografií. Na první fotografii bylo malé dítě, maminka ho drží v náručí. Na druhé fotografii byl student někde v parku, v květnu, s nějakou dívkou. Na třetí fotografii byl manžel s rodinou, s dětmi. Čtvrtá fotografie ukazovala člověka sedícího kdesi v parku, člověka, který už má léta po důchodě, který je schoulený. A pod těmi fotografiemi byl vždycky nápis. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
26.12.2001 - středa , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60; evangelium Mt 10,17-22;
Moji drazí bratři a sestry, jak jsem už řekl na úvodu mše svaté, oslavujeme dnes svatého Štěpána. Včera jsme oslavovali Ježíše, Ježíše, který se narodil z Marie Panny, který přišel na tento svět. Dnes oslavujeme Štěpána, který povstal ze země a vešel do nebe. Včera jsme oslavovali Ježíše, který se nám narodil zde na zemi, dnes oslavujeme Štěpána, který se narodil pro nebe. Jak tyto dva svátky, dvě slavnosti, spolu souvisejí? Proč dnes hledíme na umučení, proč jsme slyšeli v tom prvním čtení všechnu tu událost, která se stala svatému Štěpánovi? Když on vydával svědectví pro Krista, jako jeden z prvních jáhnů církve a byl plný Ducha svatého, takže jeho slovům nemohl nikdo odolat, ani velmi chytří Židé. Více...