Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh nás zapojuje do svého plánu záchrany lidstva

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.11.2019 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Mak 12,43-46; 2. čtení Flp 3,20-21; evangelium Jan 6,37-40;

Bůh nás zapojuje do svého plánu záchrany lidstva5:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.34 MB]

Bratři a sestry, v tom kratičkém evangelním úryvku Ježíš ujišťoval zástupy, ujišťuje i nás, že: „Každý, který ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.“ Tedy on ujišťuje, že je připraven přijmout každého, kdo přijde. Je to ponecháno na svobodě člověka. Každý člověk si právě může vybrat, jestli přijde nebo nepřijde. A v našem životě je to velmi často tak, že někdy přicházíme a někdy nepřicházíme. Není to tak, že bychom nikdy nepřicházeli nebo stále jenom přicházeli.

V životě většiny lidí se projevuje rozkolísanost. Je to docela velký problém, a tady o tomto stavu vlastně mluvilo to první čtení z knihy Makabejské. Je to úryvek, který je velmi hluboký, velmi pěkný a vypovídá právě o tom, co se děje často, řekněme, v srdci nebo v mysli člověka.

Tento úryvek byl čtený nedávno na jednom velmi sledovaném pohřbu a bylo to velmi dobře zvoleno. Proč? O co se tady jedná? Izraelité vedení Judou Makabejským bojovali proti Řekům. Ti Řekové jednak tu zemi obsadili politicky, ale také usilovali vlastně změnit náboženství. Znesvětili Jeruzalémský chrám, postavili tam pohanskou modlu.

Tedy Izraelité vedli jednu válku, ale mělo to dva důvody – získat politickou svobodu a obnovit náboženství, víru v Hospodina. No, a probíhaly různé bitvy. A tady po té jedné bitvě, která byla vedena právě za tu obnovu kultu, obnovu náboženství, za svobodu náboženství, byli nějací padlí. Jenže když je připravovali k pohřbu, tak zjistili, že všichni ti padlí z izraelské strany, podotýkám - bojovali za Hospodina, měli u sebe pohanské amulety. A teď co? Oni bojovali za Hospodina a měli ty amulety. To je situace, která právě jasně ukazuje tu naši rozkolísanost.

Někdo by řekl: „No, tak měli ty amulety, tak byli za to potrestáni.“ Ale oni byli ochotni bojovat za Hospodina. Ta otázka není černobílá. Je to velmi složité, protože si musíme uvědomit, že pud, který je v nás nejsilnější, je pud zachování vlastního života. A když jde člověk do bitvy, kde je jeho život reálně ohrožený, tak opravdu se chytá všeho, čeho může.

Takže tedy ti vojáci, kteří přežili, mezi sebou uspořádali sbírku, protože si taky uvědomovali: „Aha. Dneska to potkalo tady tyto a zítra by to mohlo potkat mě.“ Uvědomovali si, že jsou jakýmsi způsobem propojeni a ti padlí jim nebyli lhostejní, proto uspořádali tuto sbírku, aby v Jeruzalémě byla podána oběť za hřích.

Je to jeden z nejstarších textů, který nás informuje vlastně o tom, že s máme modlit za zemřelé. Že máme usilovat o to jim pomoci, že tady existuje spojení mezi tímto světem a posmrtným světem. Je to světlo spojení, kdy, jak jsem říkal na začátku mše svaté, my pro svoje modlitby, pro nějaký skutek, který není nijak zvlášť velký – dojít do kostela, dojít na hřbitov, to není až tak obtížné – můžeme pomoci druhým. Můžeme pomoci vlastně překlopit ty váhy k tomu, aby jim byly odpuštěny jejich tresty za hříchy.

Bratři a sestry, církev nám dává možnost vždycky od toho 1. do 8. listopadu takto pomáhat duším zemřelých. Každý den vždycky jedné duši. Můžeme to směřovat jmenovitě za někoho, anebo to můžeme nechat být. Protože pokud ta duše už to nepotřebuje, tak to Pán Bůh přesměruje. Nikdy to nepadne vniveč.

Jsou to odpustky plnomocné, tedy plné, okamžité odpuštění trestu za hříchy. A když to tedy vezmeme jeden rok za osm lidí, vlastně to může dělat člověk, který byl u prvního svatého přijímání, chodí k přijímání, tak když bychom řekli od nějakých sedmi, osmi let, když to děláme padesát, šedesát, třeba i více let, tak si uvědomme, jaká je to velká řádka, velké číslo těch duší v očistci, kterým můžeme pomoci.

Tedy my si někdy říkáme: „A k čemu tady jsem? Proč tady jsem? Už toho nemohu mnoho udělat.“ Nemůžeme toho třeba mnoho udělat svýma rukama, nemůžeme toho mnoho změnit, ale můžeme změnit toto. Můžeme být užiteční a prospěšní tady těm duším, které čekají na to, aby se dostaly do té plné slávy a plné radosti.

Mějme to na paměti a radujme se z toho, že Bůh nás takto zapojuje do svého plánu záchrany lidstva.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.