Poklad víry máme v nádobě hliněné

	Poklad víry máme v nádobě hliněné	5:56
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.31 MB]

Hodová mše svatá

Bratři a sestry, koho si dnes připomínáme? Jak to zaznělo ve vstupní modlitbě, apoštola, který jako první položil pro evangelium, pro svoji víru v Ježíše Krista, život. Stalo se to někdy kolem roku 44, tedy asi deset let po smrti Pána Ježíše. Řekli bychom tedy, že toho mnoho nestihnul. Byl biskupem v Jeruzalémě a pohyboval se v Jeruzalémě a tam po okolí. Nejdále asi došel do Samařska. Tedy neudělal toho až tolik. Jiní, jako třeba Petr, nebo potom Pavel, kteří žili déle, tak toho udělali mnohem více. Přesto ke hrobu apoštola Jakuba do Španělska, do Compostely, putovávalo ve středověku víc lidí než do Říma k hrobu apoštola Petra. Čím tady tento člověk, který žil poměrně krátce, takhle fascinoval a fascinuje? Právě tou změnou.

Texty, které jsme vyslechli, byly svým způsobem smutné. První čtení: „Janova bratra Jakuba nechal Herodes popravit mečem a viděl, že se to líbí.“ Tedy politik, který by měl dbát na zachování práva a spravedlnosti, tak dělá věci, které se líbí.

Když nás dnes rozčilují mnohé věci, když nás znepokojují, uvědomme si, že je to pořád stejné, a že právě dnes si připomínáme člověka, který, jak jsem to říkal na začátku mše svaté, když uvěřil, že Ježíš je Boží Syn, tak si za tím stál a neměnil ty názory. On měnil názory v tom smyslu, že na sobě pracoval.

To, co jsme slyšeli v evangeliu, tak vlastně není jasné, jestli je to snaha jejich matky Salome, nebo jestli i oni se k tomu přidali, že souhlasili. Protože oni byli příbuzní Pána Ježíše, s největší pravděpodobností bratranci, a tak je tam taky cítit takové to politikaření: „Tak teda, když jsme příbuzní a vypadá to, že se to ujme, ty tvoje myšlenky, ať z toho taky něco máme.“ A je známá ta věta: „Nevíte, oč žádáte.“

Je zajímavé a zvláštní, že Pán Ježíš se nerozmrzel, nerozčílil na ty dva a jejich matku Salome. Těch ostatních deset se rozmrzelo. Možná se rozmrzeli, protože si říkali: „Předběhli nás. Byli rychlejší než my.“ Možná těch ostatních deset chtělo udělat něco podobného, ale odkládali to, a tak byli předběhnuti. Ale tím si ušetřili, řekli bychom, tady tuto lekci.

Petr, Jan a Jakub jsou tři učedníci, kteří byli s Pánem Ježíšem ve všech klíčových momentech jeho veřejného působení. Byli to učedníci, kteří byli blízko, a přesto nám Písmo svaté ukazuje jejich chyby. Nezakrývá jejich nedostatky. Když se oslavuje nějaký člověk, zpravidla nějaký diktátor nebo někdo takový, tak se vypráví o tom, jak je dokonalý, jak nemá chybu, jak všechno zvládá. A Písmo svaté nám schválně nezakrývá a nezamlčuje chyby apoštolů a lidí, kteří byli kolem Pána Ježíše. Ale připomíná a říká, ti lidé k těm svým limitům: „Poklad víry máme v nádobě hliněné.“ K těm svým limitům oni se postavili čelem, přiznali si je, když to bylo špatně, tak toho litovali, a usilovali o nápravu.

Bratři a sestry, víra je něco, co nás má provázet každý den. Žít z víry ve všední den není jednoduché. To je opět ta myšlenka: Poklad víry máme v nádobě hliněné. V hliněných nádobách v době Pána Ježíše a svatého Pavla, který to napsal, měli všechno, co potřebovali k životu – obilí, mouku, olej, všechny tyto věci, a museli tedy dávat dobrý pozor, aby to nerozbili, aby to nezničili, protože by zničili nějakou hodnotu, o kterou by byli potom v životě ochuzeni. A tak svatý Pavel použil toto přirovnání, tento příměr a říká: „Víra je něco, co má být přítomné v našem každodenním životě, ovšem musíme se o to starat. Musíme o to pečovat, protože pak by nám to jednou mohlo chybět.“

Bratři a sestry, ať už svatý Pavel nebo dneska hlavně svatý Jakub, kterého dnes slavíme a kterého si připomínáme, ať jsou nám vzorem, ať jsou nám inspirací a posilou v našem životě z víry.