Rubrika
HomilieVelikonoce nás staví před zásadní rozhodnutí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Pochopíš to však později.“ A o to právě jde, abychom se při každém tom slavení, které se vlastně opakuje, abychom se snažili pochopit, vstoupit do toho hlouběji.
A tak vlastně, budu se trochu opakovat, ale věřím, že to bude ku prospěchu věci. Když přicházíme na Zelený čtvrtek do kostela, svatostánek je prázdný. Máme se v duchu připojit k apoštolům, kteří jdou slavit velikonoční hostinu – hostinu na památku vysvobození z otroctví, z nesvobody. A při této hostině se stane ta velká proměna, kterou oni pochopí až o něco později.
I my tedy máme vstoupit. To je ta první věc – být ochotný vstoupit. To je to, o čem jsem mluvil na začátku mše svaté. Žijeme v době, kdy mnoho lidí se domnívá, že Velikonoce jsou Velikonoční pondělí. To je úplně špatně. My víme, že vlastně ta Velká noc je ze soboty na neděli.
Hebrejsky se ten svátek nazývá pascha, někdy se to čte také jako pesach. Ono to není původně hebrejské slovo, ale je to slovo z kanaánských jazyků. Ta slavnost má ještě předizraelský původ a pastýři, kteří při tom jarním úplňku odcházeli se svými stády do přírody, tak vlastně prosili o ochranu a pomoc, a při tom se tancovalo. A to pascha nebo pesach znamená vlastně jako přeskočit, poskočit. Izraelité to později vztáhli právě na to, kdy ten anděl zhoubce přeskočil domy Izraelitů, domy, kde byli jejich synové.
I my máme svým způsobem se posunout, přeskočit, překročit, každopádně popojít k tomu, čemu se říká Nová smlouva. To jsme slyšeli ve druhém čtení, kdy apoštol Pavel říká: „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás vyučil.“ Slavit Velikonoce znamená přijmout toto poslání. Velikonoce nejsou jenom nějaké nezávazné svátky, kdy se máme dojímat, co hrozného se to stalo tomu Pánu Ježíši na kříži a podobně, jak na něho byli zlí. Ne. Velikonoce jsou svátky, kdy si máme uvědomit, že to všechno Ježíš podstoupil, protože chtěl. Podstoupil to kvůli nám, chybujícím lidem, a nebylo mu to zatěžko v tom slova smyslu, když my si to uvědomíme a přijmeme.
„Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás vyučil.“ O Velikonocích přijímáme, ale také máme dávat dál. Z pohledu Izraele končila doba nesvobody a začínala doba svobody. Ale bylo pro to potřeba něco udělat. V tu první chvíli natřít veřeje krví beránka. To byl výraz víry, protože co kdyby se nic nestalo? Když se nic nestane, přijdou egyptští vojáci a ty lidi, kteří budou v těch označených domech, tak je určitě nějak potrestají. Ale když tedy je neoznačíme, co když náš prvorozený syn zemře? Buď, anebo. Toto jsou Velikonoce. Staví nás to před docela zásadní rozhodnutí. „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás vyučil.“
Tato verze těch slov, která se používají i při mši svaté, pochází někdy kolem roku 50 a má se za to, že vlastně takovými autory nebo těmi, kdo to prvně zaznamenal, byl svatý Pavel, potom svatý Lukáš. Je to verze, která je velmi podobná tomu, co nacházíme v Lukášově evangeliu. A je tam taky to: „To konejte na mou památku.“ Zapojte se do toho. Buďte při tom. Nebuďte jenom diváky, ale buďte aktéry. Buďte těmi, kteří si uvědomují, že všechna ta Kristova námaha se stala pro vás.
Jak jsem říkal na začátku mše svaté, my si teď připomínáme mši, která nám připomíná poslední večeři, ustanovení eucharistie a, řekli bychom, ustanovení církve. To ustanovení církve se stalo v tom obřadu umývání nohou. Je to něco, co apoštoly šokovalo, překvapilo, že Ježíš si bere ty šaty otroka, tu zástěru, to byla uniforma otroka, a udělá něco, co oni by možná udělali, ale obrovským sebezapřením a rozhodně by nebyli rádi. Pánova, řekli bychom, aktivita, to nasazení, je překvapila.
Ježíš, když říká: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Oni to dost dobře nechápou. My to slavíme každý rok znovu, abychom víc a víc pokaždé pochopili. Co tedy Pán udělal? Máme si nechat nohy umýt a máme nohy umývat. Nádech, výdech. Ten, můžeme říci, nádech, to bude třeba sebezápor. Výdech je odpuštění. Odpuštění přijmout, odpuštění dát. Církev má být rodinou a jedno čínské přísloví říká: „V rodině najde člověk pouze to, co tam přinese.“
My bychom si dnes měli položit dvě otázky: Co očekávám od přijímání eucharistie? Je to pro mě vždycky setkání s živým Pánem, anebo je to automat? A také druhá otázka, neméně důležitá: Co očekávám od církve? Znovu odkazuji na to přísloví. V rodině najde člověk jenom to, co tam přinese. Tedy máme si položit otázku, co my přinášíme do našeho společenství. Chtěl bych říct do naší místní církve, ale místní církev je diecéze. My jsme farnost, do naší farnosti. Jsme těmi, kteří tam přinášíme, a potom máme právo si i odnést? Anebo jsme jenom konzumenty, kteří si odnáší?
Bratři a sestry, přijměme tu výzvu Pána, tu výzvu, kterou nám tlumočil svatý Pavel. „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás vyučil.“ Buďme těmi, kteří přijmou Pánovo odpouštění, kteří se budou radovat z jeho oběti, ale nenechají si to pro sebe a budou usilovat o to, aby tuto zvěst, tuto zprávu se dozvědělo co nejvíce lidí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...